ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2307.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 2307/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců A) F. D. a B) E. D., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Ing. F. M. a 2) Ing. V. M., zastoupeným advokátem, o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 135/99, o dovolání žalované sub 2) Ing. V. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002, č.j. 11 Co 898/2001-296, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě jako soud prvního stupně zamítl rozsudkem ze dne 21. 12. 1999, č.j. 12 C 135/99-195, žalobu na uložení povinnosti žalovaných uzavřít se žalobci dohodu o vydání nemovitosti blíže popsané v enunciátu rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 12. 2000, č.j. 11 Co 250/2000-246, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně toliko ve vztahu k ideální polovině nemovitostí nabyté od rodičů žalované sub 2), ohledně druhé ideální poloviny nemovitosti získané žalovanými od L. H. rozsudek změnil a žalovaným uložil povinnost uzavřít se žalobci dohodu o jejím vydání.
Uvedený rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 7. 2001, č.j. 28 Cdo 540/2001-278, a to ve výroku pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen prvostupňový rozsudek o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti žalovaných uzavřít se žalobci dohodu o vydání ideální poloviny předmětných nemovitostí. Dovolací soud přitom postupoval v souladu s bodem 17 přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb., podle ustanovení občanského soudního řádu účinného do 31.12. 2000.
Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 23. 1. 2002, č.j. 11 Co 898/2001-296, změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 12. 1999 tak, že žalované sub 2) uložil povinnost uzavřít se žalobci dohodu o vydání ideální poloviny předmětných nemovitostí. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že tento postupoval podle bodu 15 přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb., takže odvolání projednal podle dosavadních předpisů účinných do 31. 12. 2000.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná sub 2) zastoupena advokátem dovolání, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 4. 4. 2002. Z hlediska zachování dovolací lhůty vycházela z toho, že rozsudek odvolacího soudu byl jejímu právnímu zástupci doručen dne 5. 2. 2002, dovolání je proto podáváno ve lhůtě dvou měsíců podle předpisů účinných od 1. 1. 2001. Nesouhlasila se závěry odvolacího soudu a navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci namítali opožděnost dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací přihlédl ke skutečnosti, že rozsudek soudu prvního stupně byl vynesen dne 21. 12. 1999, tedy před účinností novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. V souladu s ustanovením bodu 17 přechodných ustanovení k citovanému zákonu projednal proto podané dovolání podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Dospěl poté k závěru, že dovolání je podáno opožděně.
Vzhledem k ustanovení bodu 15 citovaných přechodných ustanovení a s přihlédnutím k datu vynesení rozsudku soudu prvního stupně, aplikoval v této věci odvolací soud správně předpisy občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o.s.ř.“). Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. mohl účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nebylo lze prominout.
V posuzované věci nabyl rozsudek odvolacího soudu v souladu s doklady o jeho doručení právní moci dne 8. 2. 2002. Dovolání v této věci doručené soudu prvního stupně až dne 4. 4. 2002 bylo tak podáno evidentně opožděně.
Dovolací soud za této situace odmítl dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř., za použití §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání dovolacích námitek tam uvedených.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 ost. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Žalovaná sub 2) neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly, když vyjádření k dovolání nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č.177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. ledna 2003
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu