ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2413.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 2413/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Hl. m. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Mgr. K. D., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 93/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.2.2002, č.j. 25 Co 119/2001-88, takto:
I.. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 20.9.1996 se domáhal žalobce uložení povinnosti žalovanému vyklidit a vyklizený předat byt blíže popsaný v žalobě.
Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 20.9.2000, č.j. 5 C 93/2000-64 žalobu zamítl. Vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, který byl žalovanému pronajat na dobu určitou od 7.9.1994 do 7.9.1996. Dospěl k závěru, že právo nájmu k předmětnému bytu žalovanému zaniklo a pokud byt nadále užívá, činí tak bez právního důvodu. Věc posoudil podle §126 o.z. Dále vyslovil závěr, že žalovanému nepřísluší právo na bytovou náhradu ve smyslu §712 o.z. Uzavřel, že vyhovění žalobě by bylo v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 o.z.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že výkon vlastnického práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 o.z. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19.7.2002.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 19.9.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel poukazoval rovněž na rozpor s dobrými mravy podle §3 o.z. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 20.9.1996, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 20.9.2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. ledna 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu