ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.263.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 263/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalované Obci N., zastoupené advokátem, o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 84/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3.9.2002, č.j. 12 Co 429/2002-185, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobě na vyklizení pozemkové parcely, blíže specifikované ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, podané dne 3.2.1998, vyhověl Okresní soud v Domažlicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3.4.1998, č.j. 6 C 29/98-15. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 20.8.1998, č.j. 13 Co 408/98-21, odmítl odvolání žalobce.
Soud prvního stupně nato usnesením ze dne 26.2.1999, č.j. 6 C 15/99-22, povolil obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 29/98. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 31.5.1999, č.j. 13 Co 278/99-30, potvrdil výše uvedené usnesení soudu prvního stupně.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 3.8.1999, č.j. 6 C 84/99-36, změnil rozsudek téhož soudu ze dne 3.4.1998, č.j. 6 C 29/98-15 ve výrocích I., II. a III. po obnově řízení povolené usnesením téhož soudu ze dne 26.2.1999, č.j. 6 C 15/99-22 tak, že žalobu zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 8.12.1999, č.j. 12 Co 814/99-62, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to pro nedostatečné skutkové zjištění.
Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 14.5.2002, č.j. 6 C 84/99-165, změnil rozsudek téhož soudu ze dne 3.4.1998, č.j. 6 C 29/98-15 ve výrocích I., II. a III. po obnově řízení povolené usnesením téhož soudu ze dne 26.2.1999, č.j. 6 C 15/99-22 tak, že žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že dne 29.11.1968 manželé K. uzavřeli kupní smlouvu, kterou nabyli mimo jiné i stavební parcely č. 16 a 17 v N. Vzal za prokázáno, že žalobce se stal na základě uzavření smíru po vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů výlučným vlastníkem předmětných parcel. Věc posoudil podle §235 odst. 1,2 o.s.ř. Vyslovil závěr, že na základě kupní smlouvy ze dne 10.7.1985 převedl žalobce předmětný pozemek do vlastnictví Československého státu a nemůže se tudíž domáhat ochrany neexistujícího vlastnického práva.
Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3.9.2002, č.j. 12 Co 429/2002-185, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. potvrdil. Převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením s tím, že žalobce není v důsledku platně uzavřené kupní smlouvy dne 10.7.1985 vlastníkem předmětného pozemku. Podle odvolacího soudu skutečnost, že tehdejší MěNV v H. opomněl předložit kupní smlouvu tehdejšímu příslušnému středisku geodézie, nemá za následek neplatnost převodu vlastnictví k předmětnému pozemku.Uzavřel, že žalobce proto není osobou aktivně legitimovanou, neboť není vlastníkem pozemku, jehož vyklizení se domáhá.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 18.9.2002 dovolání, které doplnil dovoláním došlým dne 9.1.2003, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil, že soudy obou stupňů nesprávně posoudili otázku, zda se stal žalobce výlučným vlastníkem předmětné parcely na základě soudem schváleného smíru ohledně vypořádání BSM s bývalou manželkou žalobce. Poukazoval na skutečnost, že uvedeným smírem nebyly vypořádány spoluvlastnické vztahy manželů. Namítal, že spoluvlastníkem předmětné parcely byla i jeho bývalá manželka, která nepodepsala kupní smlouvu ze dne 10.7.1985. Podle dovolatele se jednalo o právní úkon mimo obvyklé hospodaření, šlo tedy o absolutně neplatný právní úkon. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v posuzovaném případě přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl ve výroku o věci samé rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť dovoláním napadený rozsudek potvrdil rozsudek soudu prvního, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudem s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu.
Zbývá posoudit, zda potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam s důsledky založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve vztahu k §237 odst. 3 téhož zákona. O takový případ v dané věci nejde.
Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby na vyklizení předmětného pozemku bylo závislé na zjištění, zda žalobce je vlastníkem předmětné nemovitosti. Z nesporných skutkových zjištění učiněných již soudem prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel, vyplývá přitom dostatečně srozumitelný právní závěr odvolacího soudu, podle něhož na základě platně uzavřené kupní smlouvy dne 10.7.1985 došlo k přechodu vlastnictví žalobce na Československý stát. Dovolací soud nemá důvodu se odchýlit ani od právního závěru odvolacího soudu, že na platnost převodu vlastnictví nemá vliv ani skutečnost, že předmětná kupní smlouva nebyla předložena tehdejšímu příslušnému středisku geodézie k provedení změny v katastru nemovitostí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu pokud dospěl k závěru, že žalobce není vlastníkem předmětné nemovitosti a nesvědčí mu tudíž aktivní legitimace.
Posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Uvedené právní závěry nelze podřadit pod pojem právních otázek, jejichž řešení by činilo uvedené rozhodnutí odvolacího rozhodnutím, které by mělo po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 ost. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel neměl se svým dovoláním úspěch a žalované v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2003
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu