ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.281.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 281/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání O. F., zast. advokátkou proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 4.9.2001, sp.zn. 22 Co 232/2001 (v právní věci žalobce S. m. P., zast. JUDr. J. Ch. proti žalované O. F., zast. advokátkou, o vyklizení bytu, vedené pod sp.zn. 7 C 274/2000 Okresního soudu v Pardubicích), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. září 2001 pod čj. 22 Co 232/2001-50 změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. března 2001 pod čj. 7 C 274/2000-38 tak, že žalovanou uznal povinnou vyklidit byt o kuchyni a třech pokojích s příslušenstvím ve třetím podlaží domu čp. 1895 v P. do 15 dnů po zajištění přístřeší. Současně odvolací soud uznal žalovanou povinnou nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci na nákladech řízení před okresním soudem 1.000,- Kč a na nákladech odvolacího řízení rovněž 1.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala dovolání žalovaná.
Dovolatelka vytkla, že odvolací soud po hmotněprávní stránce věc nesprávně posoudil, pokud došel k závěru, že když dovolatelka vstoupila do právního vztahu žalobce a původního nájemce bytu – svého syna S. F. již v době, kdy bylo rozhodnuto o přivolení k výpovědi z nájmu bytu předchozího nájemce, neměl odvolací soud bez dalšího věc posuzovat jako o případ vstupu do práv a povinností původního nájemce jen se zřetelem k dobíhající výpovědní lhůtě, tedy jako do nájemního poměru na dobu určitou, ale přinejmenším i se zřetelem k dobré víře žalované, že se stěhuje do bytu, v němž jde o nájemní smlouvu sjednanou na dobu neurčitou, když se její předchůdce – syn – odstěhoval z bytu v rámci trvajícího (nikoli časově omezeného) nájemního vztahu; v tomto směru dovolatelka namítala i to, že nevěděla, že její syn jako původní nájemce bytu měl údajně dluhy na nájemném, které navíc neuznává za správné, protože jsou dluhy vykazovány na základě špatné evidence správce bytového fondu o platbách nájemného.
Odvolací soud – jak lze vyčíst z obsahu spisu – projednal věc již podle ustanovení občanského soudního řádu, účinných po 1.1.2001 (zákon č. 30/2000 Sb.).
V důsledku toho, se zřetelem k ustanovením části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. projednal věc již podle ustanovení novelizovaného občanského soudního řádu, účinných po 1.1.2001.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.) a dovolatelem, který byl řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Je dán i dovolací důvod, který dovolatelka uplatnila, totiž že podle jejího názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Po posouzení věci však dovolací soud zjistil, že dovolání není důvodné.
Odvolací soud věc správně posoudil, když došel k přesvědčení, že pokud dovolatelka vstoupila do právního vztahu předchozího nájemce bytu – svého syna – za situace, že v tom čase byl již v právní moci rozsudek, podle něhož se nájemní vztah měl skončit uplynutím výpovědní lhůty k výpovědi, k níž soud předtím pravomocně přivolil, lze přechod nájmu bytu podle ustanovení §706 odst. 1 obč. zák. za situace, že byly splněny všechny jeho podmínky posuzovat pouze tak, že se jednalo o přechod nájmu bytu na dobu určitou (do uplynutí výpověďní doby), a nikoliv, jak to dovolatelka dovozuje, na dobu neurčitou.
Důvody, pro které v předchozím řízení bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu (pro neplacení nájemného) nemůže dovolatelka zpochybňovat, protože účastníky právního vztahu byl jeho pronajímatel a syn dovolatelky, nikoliv dovolatelka samotná. Proto také veškeré úvahy o tom, zda by nemělo být přihlédnuto k ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. o dobrých mravech, když dovolatelka nic nevěděla o tvrzení žalobce, že její syn neplnil povinnost platit nájemné, nemá žádný význam pro posouzení věci.
Nejsou dány ani důvody, pro které by při vyklizení bytu měla být dovolatelce přiznána bytová náhrada. Jde totiž o oprávnění zcela výjimečné, které by bylo možné odůvodnit jen zvláštními zřetele hodnými důvody.
Proto nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 2 o.s.ř. zamítnout, když rozhodnutí odvolacího soudu bylo shledáno za správné.
Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o věci samé, nebylo již potřebné rozhodovat o odložení vykonatelnosti.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto se zřetelem k ustanovení §243b odst. 5 o.s.ř. podle §224 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka neměla v řízení o dovolání úspěch, avšak jejímu odpůrci v řízení, který by podle §142 odst. 1 o.s.ř. měl právo na náhradu nákladů, v řízení o dovolání náklady nevznikly. Proto bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. února 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu