ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.314.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 314/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1. L. Š., a 2. J. N., zastoupených advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 5.12.2000, sp.zn. 20 Co 155/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. 12 C 116/95 (žalobců L. Š. a J. N., zastoupených advokátkou, proti žalovaným: A. Léčebným lázeňským ústavům Ministerstva vnitra a B. Ministerstvu vnitra, o vydání nemovitostí), takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u Okresního soudu ve Zlíně dne 9.8.1995, bylo rozhodnuto Okresním soudem ve Zlíně z 1.3.1996, čj. 12 C 116/95-64, jímž bylo uloženo Léčebným lázeňským ústavům Ministerstva vnitra uzavřít s původním žalobcem JUDr. S. Š. dohodu o vydání domu čp. 414 v L. s pozemky parc. č. 474 a parc. č. 818/1. V dalším žalobním návrhu byla žaloba původního žalobce zamítnuta. Žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.
K odvolání původního žalobce JUDr. S. Š. a žalovaných Léčebných lázeňských ústavů Ministerstva vnitra Krajský soud v Brně usnesením z 9.10. 1997, sp.zn. 20 Co 437/96, zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
V tomto dalším řízení byl vynesen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně z 1.9.1998, čj. 12 C 116/95-148, jímž bylo uloženo Ministerstvu vnitra uzavřít se žalobci L. Š. a J. N. do 3 dnů od právní moci rozsudku dohodu o vydání každému z těchto žalobců jedné ideální poloviny domu čp. 414 a pozemků parc. č. 474 a parc. č. 918/1 v L. s veškerými součástmi a příslušenstvím, s tím, že oba žalobci jsou povinni uhradit žalovanému Ministerstvu vnitra „zhodnocení nemovitostí ve výši 1.563.796,- Kč“ do 60 dnů od právní moci rozsudku. Dalším výrokem rozsudku soudu prvního stupně byla celá žaloba zamítnuta vůči žalovaným Léčebným lázeňským ústavům Ministerstva vnitra. Byl také zamítnut žalobní návrh žalobců na určení, že je neplatná smlouva o převodu domu čp. 414 v L. s pozemky parc. č. 474 a parc. č. 818/1, jež byla uzavřena mezi žalovaným Ministerstvem vnitra a žalovanými Léčebnými a lázeňskými ústavy Ministerstva vnitra. Žalovanému Ministerstvu vnitra ČR bylo uloženo zaplatit na náhradu nákladů řízení 10.162,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Oběma žalobcům bylo uloženo zaplatit Léčebným lázeňským ústavům Ministerstva vnitra na náhradu nákladů řízení 8.073,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalobců a žalovaného Ministerstva vnitra proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně z 1.9.1998, čj. 12 C 116/95-148, rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem z 5.12.2000, sp.zn. 20 Co 355/99. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti smlouvy o převodu domu čp. 414 a pozemků parc. č. 474 a parc. č. 818/1 v L. a ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta vůči Léčebným lázeňským ústavům Ministerstva vnitra a také ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanými Léčebnými lázeňskými ústavy Ministerstva vnitra. Ve výroku, kterým bylo žalovanému Ministerstvu vnitra uloženo uzavřít s oběma žalobci dohodu o vydání domu čp. 414 s pozemky parc. č. 474 a parc. č. 818/1 v L. a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobci a žalovaným Ministerstvem vnitra byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v tomto výroku byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí. Žalobcům bylo uloženo zaplatit Léčebným lázeňským ústavům Ministerstva vnitra na náhradu nákladů odvolacího řízení 2.338,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 18.4.2001 a žalovaným byl doručen 19.4.2001, takže tento rozsudek nabyl právní moci dne 19.4.2001, a dovolání žalobců bylo podáno dne 12.6.2001 u Okresního soudu ve Zlíně.
Ve svém dovolání dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu odvolacího a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolání dovolatelů směřovalo proti výroku o zamítnutí určovací žaloby a výroku, jímž byla žaloba zamítnuta proti žalovaným Léčebným lázeňským ústavům Ministerstva vnitra, jakož i proti výroku o nákladech řízení. Dovolatelé měli za to, že jejich dovolání je přípustné, protože dovoláním napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu ve věci samé má zásadní význam po právní stránce. Jako dovolací důvod dovolatelé uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Při posuzování dovolání dovolatelů vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (před 1.1.2001), se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) mohl účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; zmeškání této lhůty nebylo možné prominout (§240 odst. 2 občanského soudního řádu /ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./).
Jestliže v daném případě nabyl rozsudek odvolacího soudu z 5.12.2000 (sp.zn. 20 Co 155/99 Krajského soudu v Brně) právní moci 19.4.2001 a dovolání ze strany dovolatelů bylo podáno u Okresního soudu ve Zlíně dne 12.6.2001, stalo se tak po uplynutí jednoměsíční lhůty stanovené v již citovaném ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2001 Sb.).
Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelů podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění) jako dovolání, které bylo podáno opožděně.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovaným v řízení dovolacím náklady nevznikly.
Dovolací soud ještě podotýká, že rozsudek Krajského soudu v Brně z 5.12.2000, sp.zn. 20 Co 355/99 (ve znění usnesení z 18.9.2001, sp.zn. 20 Co 355/99) obsahuje zrušovací výroky ukládající soudu prvního stupně v dílčím rozsahu další řízení v této právní věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 7. ledna 2003
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu