ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.376.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 376/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání M. K., zast. advokátem, podanému proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. června 2002, sp. zn. 30 Co 195/2002 (v právní věci žalobkyně M. K., zast. advokátem, proti žalované Obci D., zast. advokátkou, o vydání nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 788/95) takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ svým rozsudkem ze dne 28.3. 2001 pod č.j. 4 C 788/95-156 ve znění opravného usnesení ze dne 4.7. 2001, pod č.j. 4 C 788/95-169 uznal žalovanou povinnou vydat žalobkyni nemovitostí, a to pozemku č. 834 – ovocný sad, pozemku č. 835 – zastavěná plocha, pozemku č. 836 zastavěná plocha ost. stav., objekt čv. č. 168, vše zapsáno u Katastrálního úřadu P. pro obec D., kat. území D. zapsané na LV 01. Ohledně druhé poloviny těchto nemovitostí byla žaloba zamítnuta.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.6. 2002, č.j. 30 Co 195/2002-191 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost vydat jí ideální ˝ pozemku č. 835 – zastavěná plocha, zamítl. Jinak byl rozsudek okresního soudu ve vyhovujícím výroku (I.) potvrzen, s tím, že povinnost vydat se týká ideální poloviny enunciátem specifikovaných nemovitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které posléze, podáním doručeným Nejvyššímu soudu ČR dne 14.7. 2003, vzala zpět.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.).
Vzhledem ke zpětvzetí dovolání ze strany žalobkyně nezbylo Nejvyššímu soudu ČR jako soudu dovolacímu (§10a o.s.ř.) než v souladu s ustanovením §243b odst. 4 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavit.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §151, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř., když nebyly dány podklady umožňující úvahu o míře zavinění zastavení předmětného řízení na straně účastníků ve smyslu ustanovení §147 odst. 2 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 17. července 2003
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda senátu