ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.497.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 497/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H. B., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) Lidovému bytovému družstvu P., zastoupenému advokátem a 2) Bytovému družstvu U. 2, zastoupenému advokátkou, o uzavření smlouvy o převodu družstevního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 465/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu pro Prahu 5 ze dne 18.6.2002, č. j. 16 Co 166/2002-185, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 27.2.1997 u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku ukládajícího žalovaným povinnost uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví.
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14.12.2000, č. j. 7 C 465/98-153, žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 23.6.2001, č.j. 64 Co 204/2001-166, odvolací řízení zastavil. Vyslovil, že žalobkyně v odvolání neuvedla, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně a čeho se domáhá. Podle odvolacího soudu se jednalo o tzv. blanketové odvolání bez jakéhokoliv odůvodnění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tento nedostatek neodstranila ani poté, kdy k tomu byla soudem prvního stupně vyzvána (usnesením ze dne 29.3.2001, č.j. 7 C 465/98-162) a poučena o následcích spojených s neodstraněním nedostatků, odvolací soud odvolací řízení podle §43 odst. 2 a §211 os.ř. zastavil.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací usnesením ze dne 17.4.2002, č.j. 29 Odo 631/2001-175, zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vyslovil přitom závazný právní názor, že pokud je z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebude neuvedení údajů o tom, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně, a čeho se domáhá, bránit dalšímu pokračování odvolacího řízení. Podle dovolacího soudu odvolací soud je povinen podle §212 odst. 1 o.s.ř. projednat věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž by přitom byl vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků podle 212 odst. 3 a 4 o.s.ř. Odvolací soud tak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v této souvislosti dovolací soud odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.10.1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18.6.2002,č.j. 16 Co 166/2002-185, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Poukázal na to, že ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. zakládá sice možnost přerušení řízení do skončení jiného řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, avšak jedná se pouze o možnost, nikoli povinnost a soud je oprávněn vyřešit si takovou předběžnou otázku sám podle §135 odst. 2 o.s.ř.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 12.8.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 písm. c) o.s.ř.( správně §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř). Tvrdila existenci dovolacího důvodu podle §241a o.s.ř. Namítala, že soud prvního stupně měl přerušit řízení ve smyslu §109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a vyčkat výsledků řízení ve věcech vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Cm 6/2001 a 44 Cm 338/97. Poukazovala na skutečnost, že rozhodnutí záviselo na předběžných otázkách, které soud prvního stupně nebyl oprávněn v řízení řešit. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Druhý žalovaný navrhl zamítnutí dovolání z důvodů nepřípustnosti.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájené za účinnosti dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000. Odkaz dovolatelky na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 je tak nepřípadný.
S přihlédnutím k právní úpravě účinné do 31. 12. 2000 pak ovšem bylo třeba dospět k závěru, že dovolání v této věci není přípustné.
Z obsahu spisu se nenabízí závěr - a ostatně to dovolatelka ani netvrdí - že by řízení bylo postiženo některou z vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř. (důvody zmatečnosti), jejichž existence by zakládala nejen přípustnost dovolání, ale současně i existenci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Přípustnost dovolání v této věci však není dána ani s přihlédnutím k ustanovení §238 odst. l písm. b) o. s. ř., nebo v §239 odst. l a 2 o. s. ř.
Podle §239 odst. l a 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže odvolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž připustil proti svému rozhodnutí dovolání, přičemž žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání v odvolacím řízení neučinila. Ani odvolací soud přípustnost dovolání proti svému rozsudku nezaložil výrokem svého rozsudku podle §239 odst. l o.s.ř.
Přípustnost dovolání tak v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu. Dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 4 o. s. ř. za použití §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání námitek v dovolání uvedených.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. za použití §221 odst. 1 o. s. ř., §151 odst. 1 o. s. ř. a §142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření druhého žalovaného k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. března 2003
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu