ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.525.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 525/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání J. V., zastoupeného JUDr. M. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 19.4.2001, sp.zn. 13 Co 1585/2000, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 28 C 198/93 (žalobce akciové společnosti T. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. V., o 77.209,- Kč s příslušenstvím), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalující akciové společnosti, podané u soudu 23.4.1993, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karviné-pobočka Havířov ze 6.10.1998, čj. 28 C 198/93-201, jímž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci 77.209,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému bylo také uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 9.465,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rovněž bylo žalovanému uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Karviné 5.105,- Kč na úhradu zaplaceného znalečného také do 3 dnů od právní moci rozsudku.
K odvolání žalovaného byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě z 30.11.1999, sp.zn. 13 Co 379/99, a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že pochybil, když v otázce posouzení rozdílu mezi hodnotou nemovitostí (poloviny domu čp. 2301 a pozemku parc. č. 778-stavební plochy v P., v H. ulici č. 18) v době jejich vydání žalovanému a ke dni přechodu vydávaných nemovitostí do vlastnictví státu v roce 1975 nevycházel z cenových předpisů ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb.; nebylo posouzeno správně, zda nárůst ceny tu nastal investicemi nad rámec údržby či pouze tím, že v rámci běžné údržby byly amortizované části nahrazeny novými, jejichž doba amortizace dosud neuplynula.
V dalším průběhu řízení vynesl Okresní soud v Karviné rozsudek z 15.8.2000, čj. 28 C 198/93-337, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci 65.488,- Kč ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku. Žaloba žalobce byla však zamítnuta co do další částky 11.721,- Kč. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 7.353,- Kč a 2.727,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému bylo také uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Karviné na náhradu nákladů řízení 3.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; nebylo však státu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení co do částky 5.105,- Kč.
V odůvodnění tohoto rozsudku bylo uvedeno, že k výslednému závěru o náhradě ze strany žalovaného v částce 65.488,- Kč ve smyslu ustanovení §7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. za zhodnocení nemovitosti v mezidobí od jejího převzetí státem do doby jejího vydání oprávněné osobě (od 21.7.1975 do 17.4.1991) došel soud na základě znaleckého posudku, vycházejícího z cen podle ustanovení vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 315/1990 Sb., přičemž šlo o rozdíl v ceně 380.502,- Kč a 511.479,- Kč (k datu 17.4.1991). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §142, §148 odst. 1 a §150 občanského soudního řádu.
O odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku z 15.8.2000 rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem z 19.4.2001, sp.zn. 13 Co 1585/2000. Rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části ve věci samé potvrzen. Ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky řízení a o nákladech řízení placených státem byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.615,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud převzal skutkové zjištění soudu prvního stupně, které není v rozporu s výsledky odvolacího řízení. Bylo tu třeba ve smyslu ustanovení §7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. posoudit rozdíl mezi hodnotou žalovanému vydané nemovitosti před stavební úpravou a po ní, nikoli jen cenu vynaložených prostředků /nákladů/ na tuto stavební úpravu, a to podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. Cena nemovitostí ke dni, kdy tuto nemovitost převzal do vlastnictví stát, činila podle cenových předpisů platných ke dni 1.4.1991 celkem 380.502,- Kč; cena těchto nemovitostí ke dni, kdy byla právnímu předchůdci žalobce doručena písemná výzva žalovaného k vydání nemovitostí činila podle týchž cenových předpisů 511.479,- Kč; rozdíl obou ocenění tedy činil 130.977,- Kč, z čehož jedna polovina činí 65.488,- Kč.
Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jako věcně správný podle ustanovení §219 občanského soudního řádu, ale výroky o nákladech řízení zrušil jako nepřezkoumatelné podle ustanovení §221 odst. 1 písm.a/ občanského soudního řádu a v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalovanému dne 1.6.2001 a dovolání proti tomuto rozsudku bylo podáno ze strany žalovaného u Okresního soudu v Karviné dne 22.6.2001; doplněné dovolání žalovaného pak směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu z 17.4.2001 i proti usnesení Okresního soudu v Karviné z 21.8.2001, čj. 28 C 198/99-433, jímž bylo pak ještě rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným (částkou 10.080,60 Kč), o povinnosti žalovaného nahradit náklady řízení vůči státu částkami 2.088,- Kč a 912,- Kč, avšak nebyla státu přiznána úhrada vynaložených nákladů řízení co do částky 5.015,- Kč. K doplnění dovolání dovolatele došlo podáním z 24.8.2001, sepsaným advokátkou žalovaného.
Ve svém dovolání dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel odůvodňoval své dovolání tím, že řízení v této právní věci bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel byl přesvědčen, že sám obsah spisu Okresního soudu v Karviné-pobočka Havířov, obsahující zejména listiny předložené žalovaným, dokládá opodstatněnost jeho dovolání.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozsudkům odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Také odvolacím soudům je uloženo projednat odvolání proti rozsudkům soudů prvního stupně, vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1.1.2001), jako tomu bylo i v daném případě, a rozhodnout o těchto odvoláních podle dosavadních právních předpisů (zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Na to bylo také odvolacím soudem v jeho rozsudku z 19.4.2001 správně poukázáno.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) bylo možné napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním jen pokud to tento zákon připouštěl.
Přípustnost dovolání proti rozsudkům odvolacího soudu podle uváděného právního předpisu byla upravena v ustanoveních §237, §238 a §239.
V daném případě nevyplývalo z obsahu spisu Okresního soudu v Karviné-pobočka Havířov, sp.zn. 28 C 198/93, ani z obsahu dovolání dovolatele, že by v tomto případě byly dány důvody přípustnosti dovolání, jež byly stanoveny v §237 odst. 1 občanského soudního řádu (zejména nedostatek pravomoci soud, nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení, nedostatek zastoupení procesně nezpůsobilého účastníka řízení, zahájení řízení v téže právní věci již v dříve zahájeném řízení, nepodání návrhu na zahájení řízení, ačkoli bylo podle zákona třeba návrh podat, odnětí možnosti účastníku řízení jednat před soudem nebo nesprávné obsazení soudu).
Nešlo tu také o dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ani o rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, jak tyto důvody přípustnosti dovolání mělo na zřeteli ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ a b/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
V daném případě nedošlo k tomu, že by odvolací soud výrokem svého rozsudku vyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku podle ustanovení §239 odst. 1 občanského soudního řádu (v již citovaném znění).
Bylo ještě třeba se zabývat tím, zda tu není dána přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 sb.), podle něhož nevyhověl-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Citované ustanovení občanského soudního řádu tedy výslovně stanovilo zákonný předpoklad podání návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku. Takový návrh nebyl v daném případě v tomto řízení (vedeném pod sp.zn. 28 C 198/93 Okresního soudu v Karviné-pobočka Havířov) podán, jak je patrno z obsahu odvolání žalovaného Jana Vrátného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočka Havířov (viz čl. 345 uvedeného spisu sp.zn. 28 C 198/93 tohoto soudu), ani z dodatku k tomuto odvolání (viz čl. 350-378 téhož spisu), jakož i z obsahu protokolu o jednání před odvolacím soudem, konaném dne 19.4.2001 (viz čl. 397 a 398 téhož spisu).
Nemohl tedy dovolací soud přisvědčit ani tomu, že by tu byly dány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolatel tedy v tomto případě podal své dovolání, aniž by k tomuto dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byly splněny zákonné předpoklady podle již uváděných ustanovení §237, §238 a 239 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu je ovšem přípustné jen tehdy, pokud to občanský soudní řád svým konkrétním ustanovením připouští (§236 odst. 1 občanského soudního řádu).
Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobci v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. března 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu