ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.861.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 861/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, proti žalované P. F., v řízení o dovolání zastoupené advokátem, o 12.336,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 81/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2002, č. j. 12 Co 607/2002-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozhodl k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 5. 2002 tak, že
- ve výroku I. nepřipustil protinávrh žalované na uložení povinnosti žalobci zaplatit jí částku 80.000,- Kč;
- ve výroku II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 12.336,- Kč (jako nedoplatek přídělové ceny za nemovitosti, které jí byly vydány podle zákona č. 229/1991 Sb.) a o náhradě nákladů řízení;
- ve výrocích III. a IV. zrušil výrok prvostupňového rozsudku o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek a též rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti výrokům I., II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Stalo se tak v zákonné lhůtě a žalovaná je zastoupena advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“). Žalovaná namítala, že v řízení nebyla poučena podle ustanovení §118a o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy a že její obecný zmocněnec E. F. nebyl vyzván k odstranění vad podání podle §43 o. s. ř. poté, co uplatnil vzájemný návrh. Tyto vady vyvolávají podle dovolatelky přípustnost dovolání pro zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání není přípustné.
Výrok I. rozsudku odvolacího soudu se správně opírá o závěr, že v odvolacím řízení, jak to učinil podáním z 11. 11. 2002 obecný zmocněnec žalované, nelze vznést vzájemný návrh (§216 odst. 1 o. s. ř.). Citovaný výrok má povahu usnesení a není uveden ve výčtu ustanovení §239 o. s. ř. mezi těmi usneseními odvolacího soudu, proti nimž je přípustné dovolání.
Výrokem II. téhož rozsudku bylo potvrzeno rozhodnutí o zaplacení částky 12.336,- Kč a o nákladech řízení. Ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. však připouští dovolání, a to i ve vztahu k zásadnímu významu napadeného rozhodnutí po právní stránce, ve věcech nikoli obchodních jen do částky převyšující 20.000,- Kč. Výrok o nákladech řízení má charakter usnesení a již citované ustanovení §239 o. s. ř. proti němu dovolání a contrario nepřipouští.
Dovolací soud proto dovolání žalované odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Ustanovení §146 odst. 3 o. s. ř., na jehož základě stíhá ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. při odmítnutí dovolání dovolatele povinnost nahradit protistraně náklady řízení, nebylo třeba aplikovat; žalobci totiž žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. května 2003
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu