ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.155.2003.1
sp. zn. 29 Odo 155/2003-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. V. M., proti žalovaným 1) I. f. M., a.s. v likvidaci, 2) F. E. L., a 3) Č. I. H., a.s., o zrušení soudního smíru, o nařízení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 200/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2000, čj. 5 Cmo 567/2000-27, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 26.5.2000, čj. 47 Cm 200/99-19, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo žalovanému 2) zakázáno nakládat s 251.497 ks akcií společnosti K. a.s. Dále pak odvolací soud nevyhověl návrhu na připuštění dovolání.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Jeho přípustnost opírá o skutečnost, že v průběhu odvolacího řízení navrhl připuštění dovolání s ohledem na řešení otázky zásadního právního významu. Odkazuje tak na ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Pokud jde o dovolací důvod, napadá závěr obou soudů, na kterém tyto založily svoje rozhodnutí, že v řízení o zrušení soudního smíru jsou aktivně legitimováni pouze přímí účastníci smírčí dohody. Dovolatel považuje tento závěr za nesprávný a odporující ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237 a 238a o.s.ř. nebo o ustanovení §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dovolání přípustné, protože odvolací soud usnesení soudu prvního stupně nezměnil, ale potvrdil. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 písm. b) až f) o.s.ř. Podmínky stanovené v §239 o.s.ř. daná věc také nesplňuje, neboť rozhodnutí o nařízení předběžného opatření není rozhodnutím ve věci samé. Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o.s.ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolatel se v odůvodnění dovolání „pozastavuje nad skutečností, že identický soudce dokonce v působnosti soudního senátu se chápe příležitosti rozhodovat o návrhu na zrušení soudního smíru, který sám schválil“. Tvrdí, že je „naprosto zřejmé, že uvedené osoba soudce může stěží nestranně a nezávisle přezkoumat důvodnost případného zrušení předmětného soudního smíru za situace, kdy vlastní názor na splnění podmínek předmětného soudního smíru uvedený soudce již jeho schválením vyslovil“, což lze považovat za námitku podjatosti soudce. Taková námitka však není důvodná, neboť vyslovení právního názoru soudce v jiné věci samo o sobě nemůže založit takový jeho poměr k věci, který by byl důvodem pro jeho vyloučení. Vyloučení soudce z projednávání věci nezakládá ani to, že rozhodoval v související věci v tomtéž stupni.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. dubna 2003
JUDr. Ivana Štenglová,v .r.
předsedkyně senátu