ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.208.2001.1
sp. zn. 29 Odo 208/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce T. l., a.s., zast., advokátem, proti žalovanému F. V., zast., advokátem, o zaplacení 2,148.109,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 77/92, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 1999, č. j. 10 Cmo 658/98-209, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. října 1999, č. j. 10 Cmo 658/98-209 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. srpna 1998, č.j. 18 Cm 77/92-176 v bodech I. a II. výroku, v nichž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2,148.109,- Kč (bod I. výroku) a nahradit mu náklady řízení ve výši 129.228,- Kč (bod II. výroku).
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu zejména popsal dosavadní průběh řízení a uvedl, že soud prvního stupně, který byl „vázán právním názorem odvolacího soudu“, doplnil dokazování a dospěl s ohledem na obsah právního úkonu ke správnému závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce výrobků, když písemně uzavřená hospodářská smlouva ze dne 23. 8. 1991 nesplňovala náležitosti smlouvy o obstarání záležitostí podle §354 hospodářského zákoníku (dále jen „hosp. zák.“).
Žalobce smluvené výrobky žalovanému dodal a tím mu vznikla povinnost zaplatit jejich cenu ve výši 9,869.225,- Kč, která byla žalovaným zčásti zaplacena. Nedoplatek ceny činí 2,148.109,- Kč, a tato částka byla žalobci přiznána, neboť žalovaný ani v odvolacím řízení neoznačil a nenavrhl důkazy k prokázání skutečnosti, že uhradil celou cenu dodaných výrobků.
Dovoláním ze dne 15. prosince 1999 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání je dána podle ust. §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Uplatněným dovolacím důvodem je to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.] a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.].
V podrobnostech žalovaný v dovolání uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily platnost smlouvy uzavřené mezi účastníky ohledně dodávky másla společnosti I. A. G.. Smlouva o obstarání záležitostí uzavřená mezi žalobcem a žalovaným podle §354 hosp. zák. je neplatná. Odvolací soud poté nesprávně aplikoval ust. §24b a §20 odst. 2 hosp. zák., podle kterého obsahuje-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, je tento jiný úkon platný, je-li z okolností zřejmé, že taková by byla vůle jednající strany, kdyby o neplatnosti úkonu věděla.
Žalovaný vystupoval v obchodním případu mezi žalobcem a společností I. A. G. pouze jako prostředník, tj. jako osoba, která opatřila zájemce o zboží žalobce a činila úkony k tomu, aby obchod byl uzavřen.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, jakým důkazem byla prokázána vůle žalovaného zboží koupit a stát se jeho vlastníkem. Odvolací soud se nevypořádal s logickým rozporem, že účastníci uzavírali smlouvu o obstarání záležitostí, když mohla být uzavřena přímo smlouva o dodávce zboží.
Žalovaný předložil na podporu svých tvrzení řadu důkazů, včetně zápisů z jednání, které byly sepsány při insolvenci společnosti I. A. G. Z těchto dokumentů vyplývá přímý závazek zahraniční společnosti platit přímo žalobci. Žalovaný tedy zboží od žalobce nekoupil, neboť jeho úmysl k takovému uzavření obchodu nesměřoval. Závěry odvolacího soudu jsou v rozporu s provedeným dokazováním.
Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání žalovaného – jak vyplývá ze spisu – nevyjádřil.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Dovolání žalovaného se proto projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel je řádně zastoupen advokátem a jím bylo odvolání též sepsáno. Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Z provedeného dokazování zejména z důkazu smlouvou ze dne 23. 8. 1991, a ze skutkových zjištění soudů v předchozím řízení vyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 23. 8. 1991 uzavřena smlouva nazvaná „Hospodářská smlouva“, dále v textu označená jako smlouva o obstarání záležitostí, jejímž předmětem bylo „obstarávání záležitostí spojených s vývozem stolního másla,“ jehož výrobcem bylo Polsko.
V čl. 1 smlouvy bylo sjednáno, že obstaravatel (A., a.s. – žalobce) pro objednatele (firma B. – V. – žalovaný) zajistí vývoz stolního 16% másla a vývoz bude proveden přes firmu B.
Dále se podle čl. 2 smlouvy obstaravatel zavázal pro předmět vývozu zajistit máslo v souladu s poptávkou a předání dokladů pro I. M., firmu B., LKW a ISV.
V čl. 4 smlouvy bylo dále dohodnuto, že „cena 1 tuny másla je dohodnuta na částku 23.028,- Kč a bude fakturována obstaravatelem objednateli v den expedice“.
Splatnost byla podle čl. 6 smlouvy dohodnuta do 11 dnů po expedici na účet obstaravatele a platba měla být „provedena prostřednictvím šeku přes firmu B.“.
Odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že mezi účastníky sporu byla uzavřena hospodářská smlouva, zejména s výše uvedeným obsahem.
Pokud dovolatel namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází v uvedeném ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.] nelze tomuto názoru, jak vyplývá ze shora uvedeného, přisvědčit.
Takto zjištěný skutkový stav poté odvolací soud právně posoudil; toto právní posouzení je především dovolatelem napadáno.
Ze shora uvedeného skutkového zjištění zejména vyplývá, že se žalobce jako obstaravatel zavázal zajistit máslo pro vývoz v souladu s poptávkou, celkem v množství 430 tun (čl. 2 a 5 smlouvy). Dále byla sjednána cena másla v částce 23.028,- Kč za 1 tunu a tato cena měla být fakturována obstaravatelem objednateli v den expedice (čl. 4 smlouvy) se splatností dle č. 6 smlouvy (11 dnů po expedici) a platba měla být realizována přes žalovaného (čl. 6 smlouvy). Podle předmětné smlouvy měl obstaravatel (žalobce) zajistit pro objednatele (žalovaného) vývoz stolního másla a vývoz měl být proveden „přes firmu žalovaného“ (čl. 1 smlouvy).
V předmětné smlouvě nebyl blíže vymezen vztah obstaravatele ani k zahraničnímu odběrateli (I. M.), popř. placení vyvezeného másla zahraničním odběratelem.
Při právním posouzení uvedeného skutkového stavu je nutné vycházet s ohledem na ust. §763 obchodního zákoníku z příslušných ustanovení hospodářského zákoníku (zák. č. 109/1965 Sb., ve znění novel, neboť posuzovaná smlouva byla uzavřena v roce 1991.
Smlouvou o obstarání záležitostí se obstaravatel zavazuje obstarat záležitost objednatele v rozsahu a za podmínek v ní dohodnutých, a to buď jménem objednavatele nebo vlastním jménem na účet objednavatele (§354 odst. 1 hosp. zák.). Objednavatel je povinen za obstaravatelskou činnost zaplatit, je-li cena za tuto činnost stanovena či dohodnuta a uhradit příslušné náklady (§354 odst. 2 hosp. zák.).
Z uvedeného vyplývá, že posuzovaná hospodářská smlouva, označená jako smlouva o obstarání záležitosti, není podle svého obsahu takovouto smlouvou, neboť závazky v ní obsažené nesměřují k obstarání záležitostí objednatele ve smyslu §354 odst. 1 hosp. zák., ale ze smlouvy vyplývá, že obstaravatel vlastním jménem a na vlastní účet zajistí celkem 430 tun másla, které mu objednatel do 11 dnů po expedici průběžně uhradí ve výši smluvené ceny a expedovaného množství, přičemž se dále předpokládá další export do zahraničí (viz čl. 2 smlouvy).
Pokud odvolací soud předmětnou smlouvu posoudil podle §24b hosp. zák. a uzavřel, že tento právní úkon má náležitosti jiného právního úkonu, tj. že byla uzavřena smlouva o dodávce výrobků dle §165 a násl. hosp. zák. a taková byla vůle jednajících účastníků smlouvy, nelze tomuto závěru přisvědčit.
Podle §165 hosp. zák. smlouvou o dodávce výrobků se dodavatel zavazuje dodat smluvené výrobky ve sjednaném čase; odběratel se mj. zavazuje výrobky odebrat a zaplatit. Smlouva o dodávce výrobků musí obsahovat takové údaje o předmětu a čase plnění, aby dodávka výrobků mohla být na jejím podkladě uskutečněna, popř., aby další zpřesnění mohlo být podle smlouvy nebo prováděcích předpisů provedeno jednostranným příkazem odběratele (odvolávkou).
Náležitostí hospodářské smlouvy o dodávce výrobků je zejména dohoda o předmětu, času a ceně plnění. Z obsahu posuzované hospodářské smlouvy je zřejmé, že zejména čas plnění zde není dohodnut. Proto nemohla přicházet v úvahu aplikace ust. §24b hosp. zák.
Vznik smlouvy o dodávce másla by nebyl vyloučen např. na základě poptávky, pokud by měla potřebné náležitosti, postupem dle ust. §153 odst. 2 písm. b) hosp. zák.
V souladu s ust. §352 hosp. zák. mohli účastníci závazkového vztahu uzavřít i další, nepojmenované smlouvy, o jiných způsobech spolupráce.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že hospodářská smlouva z 23. 8. 1991, nazvaná jako smlouva o obstarání záležitostí, je takovouto smlouvou o jiném způsobu spolupráce, z níž jsou seznatelná práva a povinnosti stran smlouvy.
Protože celková cena dodaného másla činila 9,869.225,- Kč a žalovaný byl povinen podle čl. 4, 6 smlouvy dodané zboží zaplatit, přičemž uhradil žalobci pouze 7,721.120,- Kč, je nutné žalobci přiznat nedoplatek ve výši 2,259.538,- Kč.
Z uvedeného je zřejmé, že rozdílné právní posouzení v otázce typu uzavření smlouvy nemělo vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Pokud dále dovolatel namítal, že částka 2,259.538,- Kč byla žalobci uhrazena přímo zahraničním odběratelem (I. A.), tento závěr z provedeného dokazování nevyplynul. Ani ze zápisu z 11.5.1992 nelze dovozovat, že by závazek žalovaného k úhradě 2,259.538,- Kč byl převzat třetí osobou. V této věci lze dále odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Dovolací soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je správné, resp. že nesprávné právní posouzení uzavřené smlouvy nemělo vliv na správnost rozhodnutí, tj. neprojevilo se negativně na rozhodnutí ve věci samé.
Nejvyšší soud proto podle §238 odst. 1 písm. b), §241 odst. 3 písm. c) a d), §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch ve věci a na to, že žalobci žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. ledna 2003
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu