ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.210.2001.1
sp. zn. 29 Odo 210/2001-169
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jakou soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců A/ JUDr. V. K., B/ JUDr. F. N., C) J. V., zastoupeni JUDr. V. K., advokátem, proti žalovaným 1/ M. R. – I., zast. Mgr. R. K., advokátem, 2) L. & R., s.r.o., o zaplacení 1,170.730,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 6 C 31/97, k dovolání žalobců A/ a B/ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2000, č.j. 23 Co 325/2000-147, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2000, č.j. 23 Co 325/2000-147 se ve výrocích uvedených v prvním a čtvrtém odstavci zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 11. 2000, č.j. 23 Co 325/2000-147 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 2. 2000, č.j. 6 C 31/97-103 ve výrocích, v nichž byla 1/ žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci A/ částku 325.800,- Kč s příslušenstvím, a žalobci B/ částku 48.012,- Kč s příslušenstvím tak, že žalobu ohledně těchto plnění zamítl.
Odvolací soud dále odmítl odvolání 1/ žalovaného proti výrokům rozsudku soudu prvního stupně, v nichž tento soud zamítl žalobu proti společnosti L. & R., s.r.o., jíž se žalobce A/ domáhal zaplacení 448.065,- Kč s příslušenstvím, žalobce B/ zaplacení 699.293,- Kč s příslušenstvím a žalobce C/ zaplacení 23.372,- Kč s příslušenstvím.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud podrobně popsal zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žalobci A/ a B/ se nemohli úspěšně domáhat plnění na 1/ žalovaném, neboť žalobu podali dne 21. 1. 1997, tj. v době, kdy nositelem povinnosti poskytnout plnění byl na základě smlouvy ze dne 26. 6. 1996 převzetí dluhu (nesplaceného zůstatku úvěru ve výši 2,779.814,- Kč, poskytnutého 1/ žalovanému na základě smlouvy s Českou bankou) uzavřené mezi žalovanými, 2/ žalovaný (L. & R., s.r.o.). Ve vztahu k žalobcům také 2/ žalovaný tento závazek uznal. 1/ žalovaný se tak na úkor žalobců neobohatil, neboť poskytnuté plnění bylo k tomuto úvěru vázáno. Proto byly příslušné výroky rozsudku soudu prvního stupně změněny tak, jak bylo uvedeno výše.
Pokud odvolání 1/ žalovaného směřovalo též proti výroku o zamítnutí žaloby proti 2/ žalovanému, odvolací soud konstatoval, že právo odvolání přísluší jen tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena újma, což u těchto výroků není 1/ žalovaný, a proto v této části odvolání odmítl.
Dovoláním ze dne 1. 2. 2001 napadli žalobci A/ a B/ uvedený rozsudek odvolacího soudu ve výroku, v jímž byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení částky 325.830,- Kč V. K. a částky 48.012,- Kč F. N. a žádají, aby dovolací soud z důvodu nesprávného právního posouzení věci zrušil rozhodnutí odvolacího soudu.
V odůvodnění dovolání žalobci A/ a B/ zejména uvedli, že nesprávné právní posouzení věci spočívá v názoru odvolacího soudu, že žalobci A/ a B/ se nemohli úspěšně domáhat plnění na 1/ žalovaném, protože v době podání žaloby nebyl nositelem povinnosti poskytnout žalobcům A/ a B/ předmětné plnění. Žalobci A/ a B/ uzavřeli se společností L. & R., s.r.o. (2/ žalovaný) dne 16. 8. 1996 smlouvu o postoupení pohledávky. Na základě této smlouvy se žalobci A/ a B/ domáhali na 2/ žalovaném, který tento závazek uznal, zaplacení předmětné pohledávky, a proto není žaloba proti 1/ žalovanému opodstatněná.
Dovolatelé podrobně popsali skutkový stav a zejména uvedli, že poukázali na splátkový účet č. 2012873, zřízený u České banky, na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 5. 1994, uzavřené Českou bankou a 1/ žalovaným, částku 937.000,- Kč a 233.771,- Kč, a to podle smlouvy ze dne 1. 12. 1995 o převzetí a zaplacení splátkového dluhu a jejího dodatku z 27. 12. 1995, uzavřené žalobci A/ a B/ a společností S. P. s.r.o. Poukázáním uvedených částek na splátkový účet 1/ žalovaného byl tak snížen u České banky jeho dluh, čímž se 1/ žalovaný bezdůvodně obohatil.
Smlouva o převzetí dluhu ze dne 26. 6. 1996, uzavřená mezi 1/ žalovaným a 2/ žalovaným, jejímž předmětem bylo převzetí nesplaceného zůstatku úvěru 1/ žalovaného dle smlouvy o úvěru ze dne 27. 5. 1997 ve výši 2,779.814,- Kč a úroků se nemůže týkat žalovaných částek, neboť uvedenou smlouvou byl převzat dluh 1/ žalovaného u České banky, nikoliv však dluh 1/ žalovaného u žalobců A/ a B/.
Žalobci A/ a B/ dále v dovolání uvedli, že uzavřeli dne 16. 8. 1996 s 2/ žalovaným smlouvu o postoupení pohledávky spolu s harmonogramem splátek, která, pokud není absolutně neplatná pro neurčitost, je svým obsahem smlouvou o převzetí dluhu, a to bez dohody s původním dlužníkem, s důsledky podle §531 odst. 2 obč. zákoníku, a 2/ žalovaný se tak stal solidárním dlužníkem vedle původního dlužníka. Odvolací soud se platností této smlouvy nezabýval, ale z její perfektnosti při svém rozhodování vycházel. Podle této smlouvy žalobci A/ a B/ žalovali 2/ žalovaného na plnění u Obvodního soudu pro Prahu 8 (sp. zn. 9 C 1/97), 2/ žalovaný dluh uznal a žalobci A/ a B/ se žalobou uspěli.
Dovolatelé proto navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným předem dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolání žalobců A/ a B/ se proto projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů.
Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání žalobců A/ a B/ podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel A/ má sám právnické vzdělání, je advokátem, a zároveň zastupuje dovolatele B/.
Dovolání, pokud se jím brojí proti změně výroků rozsudku soudu prvního stupně, jimiž byla zamítnuta žaloba ukládající 1/ žalovanému povinnost zaplatit žalobci A/ částku 325.830,- Kč s přísl. a žalobci B/ částku 48.012,- Kč s přísl., je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení otázky, zda 1/ žalovaného k datu podání žaloby žalobci A/ a B/ o zaplacení 1,170.777,- Kč s přísl. stíhala povinnost k tomuto plnění z titulu bezdůvodného obohacení.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že smlouvou o převzetí dluhu ze dne 26. 6. 1996 a dohodou o narovnání z téhož dne, uzavřenými mezi společností L. & R., spol. s r.o. a M. R. (1/ žalovaným) převzala uvedená společnost za souhlasu České banky, a.s. (věřitele) dluh 1/ žalovaného ve výši 2,779.814,- Kč, představující nesplacený zůstatek úvěru 1/ žalovaného, poskytnutého Českou bankou na základě úvěrové smlouvy z 27. 5. 1994. Dále z toho, že „smlouvou o postoupení pohledávky“, uzavřenou dne 16. 8. 1996 podle §524 obč. zákoníku mezi společností L. & R. a žalobci převzala uvedená společnost na základě smlouvy o převzetí dluhu ze dne 26. 6. 1996 na sebe povinnost uhradit žalobcům částku 936.622,- Kč a stala se tak jejich dlužníkem namísto původního dlužníka (1/ žalovaného).
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že se žalobci na základě smlouvy ze dne 1. 12. 1995 a dodatku č. 1 z 27. 12. 1995, uzavřené mezi nimi a společností S. P., s.r.o. zavázali převést, a poté převedli (v prosinci 1995), na účet č. 0002012873 celkem 1,170.730,- Kč; uvedený účet byl splátkovým účtem 1/ žalovaného, na nějž byl splácen úvěr poskytnutý 1/ žalovanému Českou bankou a o výše uvedenou částku se úvěrový dluh 1/ žalovaného snížil. Společnost S. P., s.r.o. se zavázala zaplatit žalobcům celkem 936.622,- Kč do 31. 1. 1996. Pro vysvětlení lze uvést, že uvedená transakce byla vyvolána ukončením bankovní činností České banky, a.s. a možností provést zápočet s některým z dlužníků České banky, a.s.
Z uvedeného je zřejmé, že společnost L. & R., s.r.o. převzala dne 26. 6. 1996 povinnost zaplatit nesplacenou část úvěru ve výši 2,779.814,- Kč (dluh 1/ žalovaného u České banky, a.s.), poté, co již byl dluh 1/ žalovaného snížen o platby poskytnuté žalobci na splátkový účet 1/ žalovaného (platby byly provedeny v průběhu prosince 1995).
Závěr odvolacího soudu o tom, že společnost L. & R. na základě smlouvy o převzetí dluhu z 26. 6. 1996 a poté smlouvy o postoupení pohledávky ze 16. 8. 1996 převzala dluh 1/ žalovaného ve výši 936.622,- Kč, není správný. Uvedená společnost totiž převzala dluh 1/ žalovaného (nesplacenou část úvěru ve výši 2,779.814,- Kč u České banky, a.s.) v době, kdy již byla z tohoto dluhu 1/ žalovaného odečtena částka převedená na tento účet žalobci (viz doba platby a převzetí dluhu). Případný dluh 1/ žalovaného ve výši 936.622,- Kč u žalobců z titulu bezdůvodného obohacení, vycházející se smlouvy z 1. 12. 1995 a dodatku z 27. 12. 1995, uzavřené společností S. P., s.r.o., která u České banky, a.s. žádný dluh neměla, a žalobci, a skutečnosti, že žalobci na základě této smlouvy převedli na splátkový účet 1/ žalovaného u České banky, a.s. celkem 1,170.730,- Kč, předmětem smlouvy o převzetí dluhu ze dne 26. 6. 1996 nebyl.
Dále je nutné uvést, že odvolací soud se blíže nezabýval smlouvou ze dne 16. 8. 1996 nazvanou „o postoupení pohledávky uzavřené podle §524 obč. zákoníku“ a uzavřenou žalobci jako postupiteli a společností L. & R., s.r.o. jako postupníkem, v níž se v čl. I. postupník zavázal uhradit postupiteli dlužnou částku 936.622,- Kč a prohlásil, že se stává dlužníkem věřitele namísto původního dlužníka. Je zřejmé, že název smlouvy je v rozporu s jejím obsahem. Odvolací soud dále nezkoumal, zda jde o smlouvu platnou z hlediska její určitosti (§37 odst. 1 obč. zákoníku), neboť z ní není patrné, kdo je původním dlužníkem, který se žalobci uzavřel smlouvu o úhradě 936.622,- Kč (společnost S. P., s.r.o. či 1/ žalovaný, na jehož účet bylo žalobci placeno), popř. zda se event. podle obsahu smlouvy nejedná o přistoupení k závazku (§533 obč. zákoníku) s tím, že je nezbytné posoudit, k dluhu kterého dlužníka bylo přistoupeno apod. Právní posouzení provedené odvolacím soudem je tedy neúplné a proto nesprávné.
Dále dovolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal s námitkami 1/ žalovaného, že smlouvu ze dne 1. 12. 1995 a dodatek z 27. 12. 1995 uzavřel jménem společnosti S. P., s.r.o. pan L. Ch., ačkoliv k tomu nebyl podle plné moci z 1. 11. 1994 oprávněn.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců A/ a B) je důvodné.
Vycházel-li odvolací soud dále z toho, že společnost L. & R., s. r. o. (2/ žalovaný) uznala závazek k zaplacení předmětné částky (936.622,- Kč) ve splátkách a první splátka ve výši 80.000,- Kč byla žalobcům přiznána rozsudkem pro uznání vydaným dne 8. 4. 1997, sp. zn. 9 C 1/97 Obvodním soudem pro Prahu 8, nemůže tato skutečnost nic změnit na závěrech dovolacího soudu uvedených výše, neboť v tomto řízení je nutné postavit najisto, zda 2/ žalovaný byl dlužníkem žalobců či nikoliv a podle výsledku poté přistoupit k posouzení toho, zda 1/ žalovanému vzniklo či nikoliv bezdůvodné obohacení a event. v jaké výši, popř. zda lze s předmětným uznáním závazku spojovat stanovené účinky.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích uvedených v prvním a čtvrtém odstavci zrušil z důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude podle ust. §243d odst. 1, posl. věta o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. července 2003
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu