ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.30.2003.1
sp. zn. 29 Odo 30/2003-254
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce F. P., proti žalovaným 1) Ing. I. H., a 2) Ing. J. V., o zaplacení vypořádacího podílu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 84/97, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. října 2002, čj. 8 Cmo 114/2001-231, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením odvolací soud připustil zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 15.6.2000, čj. 9 Cm 84/97-179 a řízení zastavil. Dále uložil žalobci zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 20.505,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.677,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, avšak, jak je zřejmé z odůvodnění, pouze do výroků týkajících se nákladů řízení. Pokud jde o jeho přípustnost odkazuje na ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (zřejmě ve znění účinném od 1.1.2001). Dovolacím důvodem je pak nesprávné právní posouzení v části týkající se úhrady nákladů řízení. Konkrétně dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, že nebylo osvědčeno, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalovaných. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v části týkající se nákladů řízení zrušil. Současně pak navrhuje, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). Takový stav nastal i v projednávané věci.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. je přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení (takovou povahu má napadené usnesení odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně) výslovně vyloučena.
Ve zbytku (tj. v rozsahu, ve kterém odvolací soud rozhodoval o nákladech odvolacího řízení) nemá usnesení o nákladech řízení povahu měnícího nebo potvrzujícího usnesení a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 pod písmeny b) až f) o. s. ř.
Podmínky stanovené v §239 o.s.a. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o nákladech řízení není usnesením o věci samé; výrok o nákladech odvolacího řízení navíc ani nemá, jak již bylo uvedeno výše, povahu potvrzujícího usnesení.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že Nejvyšší soud dovolání odmítl, žalovaným však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Za součást dovolacích nákladů dovolatele přitom Nejvyšší soud nepokládal zaplacený soudní poplatek z dovolání. Výrok o nákladech řízení je totiž rozhodnutím jen procesní povahy, z nějž se soudní poplatek z dovolání neplatí (srov. poznámku č. 5 k položce 18 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), takže uhrazený poplatek bude muset být dovolateli vrácen.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. června 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu