ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.308.2001.1
sp. zn. 29 Odo 308/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce S. p. K. a.s., zastoupený, advokátem, proti žalovanému Dr. J. V., o splnění povinnosti a zaplacení 98.105,40 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 463/92, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 1998, č. j. 10 Cmo 450/97-80, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 1998, č. j. 10 Cmo 450/97-80 se ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zajistit do 30 dnů od právní moci rozsudku vrácení zboží dodaného žalobci na základě mezinárodního nákladního listu č. 084264 ze dne 13.9.1991 odesílatelem firmou R., T. N. 28/A, P. F., Italská republika na náklady žalovaného a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení ve věci.
II. Dovolání směřující proti zbývajícímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 1998, čj. 10 Cm 450/97-80 se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. listopadu 1998, č. j. 10 Cmo 450/97-80 změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. dubna 1997, č. j. 39 Cm 463/92-62 tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 57.076, 40 do tří dnů od právní moci rozsudku a na své náklady do 30 dnů od právní moci rozsudku zajistit vrácení zboží dodaného žalobci na základě mezinárodního nákladního listu č. 084 264 ze dne 13. září 1991 odesilatelem R., T. N. 28/A, P. F., Italská republika. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský obchodní soud v Praze shora uvedeným rozsudkem rozhodl tak, že žaloba o zaplacení částky 98.105,40 Kč a o uložení povinnosti žalovanému zajistit do 30 dnů od právní moci rozsudku vrácení zboží dodaného žalobci na základě shora uvedeného mezinárodního nákladního listu se zamítá.
Vrchní soud jako soud odvolací se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že mezi stranami nedošlo k uzavření smlouvy o obstarání záležitostí podle ust. §354 hosp. zák.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že ve smlouvě ze dne 3.7.1991 byl určen jednoznačně jak předmět obstaravatelské činnosti (zprostředkování dodání vodoinstalačního lineárního polypropylénu od určeného výrobce podle přiložené specifikace materiálu), čas plnění i výše a způsob výpočtu ceny za obstarání. Ostatní náležitosti, zejména povinnosti smluvních stran, jsou dohodnuty v bodě V. smlouvy.
Ohledně závěru soudu prvního stupně, podle kterého k uzavření smlouvy nedošlo, protože nebylo jednoznačně prokázáno, co tvořilo přílohu smlouvy (zda specifikace materiálu připojená ke smlouvě nebo proformafaktura zmiňovaná v bodu III. smlouvy v souvislosti s provizí), odvolací soud konstatoval, že žalobce předložil již v řízení před soudem prvního stupně faxovou kopii uzavřené smlouvy, z níž je patrno, že odeslány byly tři strany textu, z nichž třetí strana obsahuje ekonomickou rozvahu objednávky.
Podle odvolacího soudu bylo dále prokázáno, že dodávka, k jejímuž obstarání se žalovaný zavázal, nebyla žalobci dodána a obstaravatel tuto dodávku ani smluvně nezabezpečil. Došlo tedy k porušení závazku z uzavřené smlouvy žalovaným a žalobci vzniklo právo na náhradu škody podle ust. §145 odst. 1 hosp. zák.
Z provedených důkazů vyplývá, že žalobce vynaložil náklady na dopravu ve výši 30.000,- Kč, na celní vybavení dodávky z Itálie 52.058.- Kč a zaplatil dále žalovanému provizi 16.047,40 Kč, celkem tedy 98.105,40 Kč. Žalobce dále prokázal, že zaplatil cenu dodaného zboží od italského dodavatele formou akreditivu a zboží uskladnil ve svém skladu v K..
Protože provize (odměna za obstarání záležitost) byla žalobcem žalovanému poskytnuta bez právního důvodu, je žalovaný povinen podle §123 odst. 1 hosp. zák. částku 16.047,- Kč, kterou obdržel na základě jím vystavené faktury, žalobci vrátit.
Pokud jde o náklady vynaložené na dopravu a celní vybavení dodávky jiného, než žalobcem požadovaného materiálu, nelze podle odvolacího soudu přehlédnout, že tyto náklady žalobce vynaložil poté, kdy již měl k dispozici proformafakturu, z níž bylo patrno, jaké výrobky budou dodány. Jelikož se žalobce nepřičinil o odvrácení škody představované takto vynaloženými náklady, nese škodu ve smyslu §146 odst. 2 hosp. zák. poměrně.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobci vzniklo právo na náhradu škody a právo na vrácení neoprávněného majetkového prospěchu, a to na náhradu ½ částky 82.058,- Kč vynaložené na dopravu a celní vybavení dodávky a vrácení provize v částce 16.047,- Kč, celkem 57.076,40 Kč.
Pokud jde o uložení povinnosti žalovanému zajistit vrácení zboží dodaného žalobci italskému dodavateli, odvolací soud uvedl, že nedostatkem obstaravatelské činnosti je nutno ve smyslu §354 hosp. zák. rozumět nejen to, že žalovaný neplnil svoji povinnost podle smlouvy tím, že obstaral jiné výrobky, ale i skutečnost, že je ponechal u žalobce i přesto, že žalobce trval na jejich výměně za výrobky podle smlouvy.
Obsahem práva na odstranění nedostatků ve smyslu §354 odst. 6 hosp. zák. je v daném případě nepochybně i povinnost vrátit bezodkladně a bezplatně výrobky, jejichž zajištění předmětem obstaravatelské smlouvy nebylo. Odvolací soud proto změnil část výroku rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost vrátit dodané zboží.
Dovoláním ze dne 20.1.1999 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.
Dovolání je podle žalovaného přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a bylo podáno z důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o. s. ř.
Žalovaný ve svém dovolání zejména uvedl, že v polovině roku měl pro žalobce zprostředkovat dodávku materiálu od jistého italského výrobce, za což měl od žalobce obdržet sjednanou provizi. Žalobce zboží skutečně obdržel a zaplatil výrobci, později však sdělil žalovanému, že obdržel zboží vyrobené z jiného materiálu, než požadoval.
V daném případě má podstatný význam listina s názvem „hospodářská smlouva o zprostředkování dodávky materiálu uzavřená dle §354 hosp. zák.“ Tato smlouva odkazuje v čl. I (předmět smlouvy) na nedílnou součást smlouvy, která měla obsahovat specifikaci materiálu.
Tuto součást dohody nemají účastníci ani soud k dispozici. Na rozdíl od žalobce, který tvrdí, že jde o listinu nazvanou S. p. K. – ekonomická rozvaha objednávky, uvádí žalovaný, že hospodářská smlouva žádnou přílohu neobsahovala, resp. že přílohou je tzv. proforma faktura výrobce.
Zjištění odvolacího soudu, že mezi stranami byla uzavřena smlouva, nemá proto oporu v provedeném dokazování. Sjednaly-li strany, že obsah určité listiny je nedílnou součástí smlouvy a žalobce neprokázal, o kterou listinu by mělo jít, nelze závěr odvolacího soudu o uzavření smlouvy považovat za správný. Na daném závěru by nemohla nic změnit ani skutečnost, kdyby byl předmět smlouvy v jejím článku I dostatečně popsán.
Přestože hospodářská smlouva nebyla uzavřena, došlo k plnění, převzetí a zaplacení zboží. Podle žalovaného tím došlo k uzavření hospodářské smlouvy podle §153 odst. 2 písm. b/ hosp. zák., když odběratel dodané zboží bez zbytečného odkladu neodmítl a žalovanému zaslal stanovisko, že zboží neodpovídá jeho požadavkům, až týden pro převzetí zboží.
Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Současně navrhuje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že smlouva o obstarání záležitostí byla řádně uzavřena podle §354 hosp. zák. Za režimu hospodářského zákoníku nemusela být smlouva vyhotovena na jedné listině. Smlouva o obstarání záležitostí odkazuje na jiný listinný doklad. Odvolací soud správně zhodnotil předložené důkazy, především z toho hlediska, že mezi smluvními stranami byly zasílány faxem.
Ve smlouvě byl dohodnut jiný předmět plnění, než byl skutečně dodán. Skutečnost, že bylo zboží převzato a zaplaceno, neznamená, že tím bylo zhojeno nedodání zboží nebo nesplnění předmětu obstaravatelské smlouvy. Odkaz na §153 odst. 2 písm. b/ hosp. zák. je nesprávný, protože takto mohla vzniknout smlouva jen tehdy, jestliže bylo dodáno to, co bylo objednáno.
Žalobce se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně a navrhuje proto, aby byl napadený rozsudek potvrzen.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). Dovolání žalovaného se proto projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného podle ust. §240 odst. 1 a §241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel je řádně zastoupen advokátem a jím bylo odvolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Z formulace dovolacího důvodu uplatněného žalovaným podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. je zřejmé, že žalovaný za vadná skutková zjištění považuje zjištění odvolacího soudu týkající se hospodářské smlouvy ze dne 3.7.1991, zejména její přílohy, v níž měl být specifikován zprostředkovávaný vodoinstalační materiál z lineárního polyprolylénu.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. spočívá v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti je logický rozpor.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části jen tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (případně i procesního) práva.
Předmětem „Hospodářské smlouvy o zprostředkování dodávky materiálu uzavřené dle §354 HZ“, datované dnem 3. 7. 1991, bylo zprostředkování dodávky vodoinstalačního lineárního polypropylénu včetně tvarovek od italského výrobce R. s. r. l. Z čl. I smlouvy dále vyplývá, že uvedené výrobky měly být specifikovány v příloze smlouvy.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že soud za tuto přílohu považoval ekonomickou rozvahu objednávky (listinu nadepsanou S. p. K. – ekonomická rozvaha objednávky). Svůj závěr soud odůvodnil tím, že žalobce již před soudem prvního stupně předložil faxovou kopii uzavřené smlouvy, jejíž text obdržel od žalovaného a z níž je patrné, že odeslány byly celkem tři strany textu, z nichž třetí obsahuje právě ekonomickou rozvahu objednávky.
Ze spisu je zřejmé, že návrh hospodářské smlouvy byly zaslány žalobci faxem dne 8.7.1991 v 15:23 hod. a měly být odeslány 3 strany textu, jak vyplývá z údajů na prvním listě smlouvy.
Další (druhý) list smlouvy, na kterém jsou podpisy účastníků smlouvy s otiskem razítka žalobce, a ekonomická rozvaha (třetí list), která měla dle tvrzení žalobce představovat přílohu smlouvy, již tímto způsobem označena není. Záhlaví uvedených listů žádné údaje neobsahují.
Ze spisu dále vyplývá, že dalším žalobci zasílaným dokumentem, a to dne 8.7.1991 v 15:22 hod., byla proformafaktura výrobce R., s. r. l.
Z hospodářské smlouvy datované dnem 3.7.1991 dále vyplývá, že předmětem smlouvy bylo „zprostředkování dodání vodoistalačního lineárního polypropylénu, včetně tvarovek dle přiložené specifikace, která tvoří nedílnou součást této smlouvy“ (čl. I).
V čl. III. smlouvy byla sjednána provize za zprostředkování ve „výši 2,5% z ceny objednaného materiálu, uvedené v proformafaktuře dodavatele“.
Jak vyplynulo z provedeného dokazování hospodářská smlouva byla žalobcem v uvedeném znění potvrzena dne 8.7.1991 (návrh hospodářské smlouvy vypracoval žalovaný dne 3. 7. 1991).
V proformafaktuře ze 4. 7. 1991, kterou vystavila firma R., je podrobně specifikován materiál k dodání, včetně množství a ceny. Pokud jde o dodávku potrubí, je zde uvedeno „Termotubi in PVC“, u ostatních výrobků (kolena, T – kusy, redukce) není materiál uváděn,
Z porovnání „Ekonomické rozvahy objednávky“ a proformafaktury je zřejmé, že se liší údaje o množství i ceně.
Cenové údaje uvedené v proformafaktuře odpovídají cenám uvedeným v nabídce žalovaného ze 4.6.1991, týkajících se trubek vyrobeným z polypropylénu; totéž platí i pro kolena, T-kusy a redukce.
Pokud odvolací soud za uvedeného skutkového stavu dospěl k názoru, že proformafakturou nemohl být předmět obstaravatelské činnosti vymezen, nelze tomuto názoru přisvědčit.
Ve smlouvě (čl. I.) se předpokládala specifikace dodávky, jehož dodání mělo být zprostředkováno, aniž by byl stanoven způsob zpracování specifikace, popř. jak má specifikace vypadat, či co ji má tvořit apod.
Přitom je nutné zdůraznit, že základní předmět obstarávání byl stanoven, a to „dodání vodoinstalačního lineárního polypropylénu včetně tvarovek“. Specifikací dodávky mělo být nepochybně blíže vymezeno pouze množství, druh a cena zprostředkovaných výrobků.
Dovolací soud proto, shodně se soudem odvolacím, dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření předmětné smlouvy o zprostředkování dodávky vodoinstalačního lineárního polypropylénu včetně tvarovek, ale je toho názoru, že specifikace obstarávané dodávky vyplývá z proformafaktury, neboť v ní obsažená specifikace výrobků se stala potvrzením smlouvy žalobcem – součástí smlouvy, protože vychází z „objednaného materiálu“, jak to žalobce na smlouvě potvrdil a žalovaný do textu smlouvy uvedl.
Je však skutečností, že v proformafaktuře je u trub uvedeno „PVC“, přičemž však zde uvedená cena odpovídá trubkám z materiálu polypropylénu. Z uvedeného je zřejmé, že tato nesprávnost nemůže mít vliv na předmět plnění vymezený v čl. I. smlouvy, tj. zde uvedený materiál, neboť úkolem specifikace bylo blíže vymezit množství a druh dodávaného zboží a popř. jeho cenu, nikoliv již měnit ve smlouvě vymezený základní předmět plnění.
Odvolací soud po zjištění, že žalobce prokázal vynaložení nákladů na dopravu ve výši 30.000,- Kč a na celní vybavení dodávky neodpovídající smlouvě o zprostředkování ve výši 52.058,- Kč a dále že žalovanému zaplatil provizi dle smlouvy ve výši 16.047,40 Kč, správně žalovanému uložil, s ohledem na ust. §146 odst. 2 hosp. zákoníku, nahradit žalobci pouze polovinu vzniklé škody, tj. 41.029,- Kč, neboť žalobce se nepřičinil o odvrácení škody tím, že již z proformafaktury mu muselo být známo, že může dojít k záměně materiálu a neučinil nic k jejímu odvrácení a vrátit provizi ve výši 16.047,40 Kč. V dalším lze okázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Žalovaný dovoláním napadl též výrok, jímž mu bylo uloženo do 30 dnů od právní moci rozsudku vrátit zboží, dodané žalobci na základě mezinárodního nákladního listu č. 084264 ze dne 13.9.1991 odesílatelem firmou R., T. N. 28/A, P. F., Italská republika, na náklady žalovaného.
Z odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu věci je zřejmé, že pro uložení výše uvedené povinnosti žalovanému není dostatečný podklad; zejména nebyly z hlediska takovéhoto výroku zjišťovány smluvní vztahy mezi žalovaným a zahraničním dodavatelem. Dále je zřejmé, že uvedený výrok je neurčitý, protože vyslovuje povinnost vrátit dodané zboží, aniž by bylo zřetelně určeno, komu má být vráceno, přičemž toto určení je odvislé od zjištění výše uvedených smluvních vztahů. Uvedený výrok, tak, jak je zformulován, je též nevykonatelný a o tom by měl být žalobce v dalším řízení poučen. V této části je dovolání důvodné.
V posuzovaném případě by bylo nutné nejdříve posoudit, zda obstarávaný materiál přešel či nikoliv do vlastnictví žalobce popř. kdo je vlastníkem uvedeného materiálu a podle výsledku tohoto zjištění posoudit věc zejména podle ust. §123 hospodářského zákoníku.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že tento výrok odvolacího soudu není správný a v této části je nutné věc mu vrátit k dalšímu řízení s tím, že zároveň budou zrušeny výroky o náhradě nákladů řízení, aby o nich mohlo být rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1, 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž uložil žalovanému zajistit do 30 dnů do právní moci rozsudku vrácení zboží, dodaného žalobci na základě mezinárodního listu č. 084264 ze dne 13.9.1991 odesílatelem firmou R., T. N. 28/A, P. F., Italská republika, na náklady žalovaného, zrušil.
O nákladech dovolacího řízení bude podle §243d odst. 1, posl. věta o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. ledna 2003
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r .
předseda senátu