ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.350.2002.1
sp. zn. 29 Odo 350/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu H. M., o zrušení společnosti I., spol. s r.o., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 317/98, o dovolání likvidátorky Ing. G. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2001, č.j. 14 Cmo 40/2001-33, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.11.2000, č.j. 52 Cm 317/98-23, kterým tento soud zrušil I., spol. s r.o. (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci, ve výrocích o jmenování likvidátora a povinnosti podat návrh na zápis do obchodního rejstříku tak, že jmenoval likvidátorkou společnosti dovolatelku a uložil jí ve lhůtě deseti dnů od právní moci usnesení podat návrh na zápis vstupu společnosti do likvidace, do obchodního rejstříku.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že poukázala-li společnost na to, že navrhovatel, kterého soud jmenoval likvidátorem společnosti, není schopen ani ochoten vykonávat funkci likvidátora, zdržuje se mimo území republiky, nemá zde ani povolení k pobytu a přestal komunikovat se svým právním zástupcem, je namístě určit likvidátorem jinou osobu, ochotnou funkci vykonávat.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání likvidátorka jmenovaná odvolacím soudem – G. S. Co do přípustnosti dovolání odkázala na to, že jde o usnesení, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, co do důvodu odkázala na ustanovení §241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Uvedla, že je účastníkem řízení podle ustanovení §94 odst. 1 věta první o. s. ř., ve vazbě na ustanovení §200e odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud, aniž by s ní jednal jako s účastníkem řízení, rozhodl o jejím jmenování do funkce likvidátora a uložil ji povinnost podat návrh na zápis do obchodního rejstříku, aniž by jí umožnil výkon jejích procesních práv, zejména možnost vyjádřit se k odvolání, činit důkazní návrhy apod.
Jestliže odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uzavřel, že je namístě určit likvidátorem osobu k výkonu funkce podle obsahu spisu ochotnou a způsobilou, a tyto podmínky považoval vůči dovolatelce za splněné, pak „nepochybně činil v tom ohledu nesprávné právní posouzení, když ve vztahu k dovolatelce tyto podmínky vůbec nezkoumal. Dospěl-li odvolací soud k takovému závěru, pak jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, když dovolatelka si není vědoma, že by ve vztahu k odvolacímu soudu vyslovila souhlas s ustavením do funkce likvidátora.“
Dovolatelka požaduje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., se pro řízení ve věcech obchodního rejstříku a o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob zahájená na návrh, který byl podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ jde i v projednávané věci, neboť řízení bylo zahájeno před 1.1.2001.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení 200e odst. 2 o. s. ř. lze řízení ve věcech uvedených v §9 odst. 4 písm. b) až j) zahájit i bez návrhu, nestanoví-li zákon, že se zahajují na návrh. Podle ustanovení §200e odst. 3 o. s. ř. se účastenství v těchto věcech řídí ustanovením §94 o. s. ř.
Podle ustanovení §94 odst. 1 věty prvé, o. s. ř., jsou v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, účastníky i ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.
Protože jmenováním do funkce likvidátora vznikají osobě jmenované do této funkce určitá práva i povinnosti, je tato osoba účastníkem řízení o svém jmenování do této funkce.
Jak vyplývá z dokladů založených ve spisu, rozhodoval odvolací soud ve věci bez jednání. Takový postup mu umožňuje ustanovení §200e odst. 3, věty druhé o. s. ř., podle kterého není ve věcech podle §200e odst. 1, o. s. ř. (a takovou věcí je i jmenování likvidátora společnosti) třeba nařizovat jednání; to neplatí jestliže je ve věci třeba provádět dokazování. Uvedené dále vyplývá i z §214 odst. 2 o. s. ř., podle kterého dovolací soud nemusí nařizovat jednání, jestliže odvolání směřuje proti usnesení.
V projednávané věci rozhodoval odvolací soud bez jednání, když vycházel pouze z dokladů, doložených společností (jež podala odvolání do té části výroku soudu prvního stupně, kterou tento soud rozhodl o jmenování likvidátora) k odvolání, aniž prováděl dokazování. Těmito doklady byl souhlas dovolatelky se jmenováním do funkce likvidátora s úředně ověřeným podpisem a potvrzení Finančního úřadu pro P. 3, že jmenovaná splňuje podmínky zákona č. 455/1991 Sb., pro účely takového jmenování.
Námitka dovolatelky o tom, že s ní soud nejednal jako s účastníkem řízení, tedy není důvodná. Je sice pravda, že soud prvního stupně pochybil, když doručil dovolatelce usnesení odvolacího soudu o jejím jmenování do funkce až na její žádost, tento nedostatek však nelze považovat za pochybení odvolacího soudu zakládající dovolací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., který dovolatelka (byť ne výslovně) uplatňuje. Jak vyplývá ze shora uvedeného není důvodná ani námitka dovolatelky o tom, že soud vůbec nezkoumal splnění podmínek jmenování dovolatelky do funkce. Přitom dovolatelka si nepochybně musela být vědoma toho, že souhlas se jmenováním do funkce udělila.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatelka v dovolacím řízení nebyla úspěšná a ze spisu se nepodává, že by ostatním účastníkům, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. ledna 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu