ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.53.2003.1
sp. zn. 29 Odo 53/2003-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobce Ing. K. H., jako správce konkursní podstaty úpadce V. L., proti žalované Z. Š., o zaplacení směnečné pohledávky 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 1/2002, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2002, čj. 5 Cmo 177/2002-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil napadeným usnesením usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5.2.2002, čj. 47 Cm 1/2002-49, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděné námitky žalované proti svému směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 20.6.2001, čj. 52 Sm 42/2001-15.
Podáním ze dne 5.8.2002 označeným jako odvolání napadla žalovaná v záhlaví uvedené usnesení odvolacího soudu. Toto své podání pak na výzvu soudu prvního stupně doplnila podáním ze dne 20.10.2002. V těchto svých podáních namítá, že dlužnou částku již úpadci zaplatila. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nesprávné.
Výše uvedené podání posuzoval dovolací soud v souladu s ustanovením §243c a §41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) jako dovolání.
Dovolání není přípustné.
V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.), tj. v případech podle §237, 238, 238a a 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení §208 odst. 1 o.s.ř. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
S ohledem na ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. nečinil dovolací soud žádná opatření k odstranění nedostatku podmínky povinného zastoupení uvedené v ustanovení §241 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2003
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu