ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.698.2002.1
sp. zn. 29 Odo 698/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. l. a. s., zastoupené, advokátem, proti žalované N., v. o. s., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 350.034,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 631/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2002, č. j. 3 Cmo 435/2000-88, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2002, č. j. 3 Cmo 435/2000-88 se v prvním, třetím a čtvrtém výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 13. října 1999, č. j. 18 Cm 631/95-47 ve výroku I. ohledně částky 345.729,- Kč tak, že žaloba se v této části zamítá (první výrok), ve výroku II. zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ohledně 18% úroku z částky 345.729,- Kč potvrdil (druhý výrok), žalobkyni uložil zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně 33.455,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 20.983,- Kč k rukám advokáta JUDr. B. V. (třetí a čtvrtý výrok) a dále připustil zpětvzetí žaloby o 4.305,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 29. října 1993 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušil a řízení ohledně částky 4.305,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 29. října 1993 do zaplacení zastavil (pátý výrok).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že předmětem řízení byl požadavek žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky 350.034,- Kč s příslušenstvím jakožto kupní ceny za zboží odebrané a převzaté žalovanou v říjnu 1993 na základě kupní smlouvy č. 5314108 ze dne 16. července 1993. Poté, co částečně zopakoval dokazování (dodacími listy č. 03219 z 1. října 1993 a č. 03295 z 7. října 1993) a doplnil je zprávou Magistrátu města B., oboru dopravy, oddělení evidence motorových vozidel – registru vozidel, ze dne 23. dubna 2002, dospěl k závěru, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou správná (a odkazoval na ně), avšak „z některých provedených důkazů učinil soud prvního stupně jen neúplná skutková zjištění“.
Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o dodání zboží žalované, když v žádném z předložených dodacích listů nebylo „zaznačeno“, že by v dodacích listech uvedené zboží žalovaná převzala. V případě dodacího listu č. 03295 ze dne 7. října 1993 se žalobkyni nepodařilo prokázat, že v tomto dodacím listě specifikovaným vozidlem „bylo žalované plněno“, když žalovaná nebyla jeho provozovatelem a žalobkyně netvrdila konkrétní vztah žalované k tomuto vozidlu (nebyla si jista, zda je měla žalovaná pronajato, zapůjčeno či jinak smluvně zajištěno), ani kdo za žalovanou zboží zmíněným vozidlem od žalobkyně odebral. Z dodacího listu č. 03219 ze dne 1. října 1993 pak dle odvolacího soudu nebylo patrno předání zboží dopravovaného vozidlem žalobkyně žalované. Lhůtu ke zjištění, kdo a na základě jakého oprávnění zboží za žalovanou převzal, odvolací soud žalobkyni, jež tuto žádost vznesla u odvolacího jednání, neposkytl, uzavíraje, že žalobkyně měla v průběhu řízení před soudy obou stupňů dostatek času svá tvrzení doplnit a případné vyhovění žádosti by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Jelikož žalobkyně k prokázání skutečnosti, že zboží žalované dodala, jiné důkazy neoznačila a z provedených důkazů závěr o dodání zboží žalované učinit nelze, dle odvolacího soudu neprokázala „ani vznik práva na zaplacení žalované částky“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které směřovala do výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba na zaplacení částky 345.729,- Kč zamítnuta.
Přípustnost dovolání dovozovala z ust. §238 odst. 1, písm. a) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“) a dovolací důvod spatřovala v ustanoveních §241 odst. 3, písm. c) a d) o. s. ř., jejichž prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (písmeno c/), a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/).
Konkrétně namítala, že odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) hodnotil dodací listy pouze formálně a nebral zřetel na další zjištěné skutečnosti a konkrétní chování účastníků v průběhu smluvního vztahu, přičemž zcela pominul, že žalovaná „až do poslední doby netvrdila“ nedodání zboží tvořícího předmět kupní smlouvy. Dle dovolatelky odvolací soud hodnotil jím opakované, respektive nově provedené důkazy izolovaně, aniž vysvětlil jejich vztah k dalším důkazům provedeným v nalézacím řízení, přestože tyto zcela nepochybně důvodnost žaloby potvrzovaly. Dále dovolatelka zdůrazňovala, že prokázala vyvezení zboží (rozuměj zboží dle dodacího listu č. 03295) z jejího objektu vozidlem žalované, s tím, že obecně nelze na prodávajícím požadovat, aby zjišťoval a evidoval právní či faktický vztah kupujícího k dopravnímu prostředku, nehledě na to, že z žalobkyní předložených dokladů v porovnání s dodacími listy, jimiž byly realizovány další dodávky zboží, žádný rozdíl nevyplývá. Odvolacímu soudu rovněž vytýkala, že jí neposkytl lhůtu „k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů“, čímž jí znemožnil prokázat (jízdním příkazem č. 135819 ze dne 1. října 1993) dodání zboží žalované vozidlem SPZ … s osádkou J. A. a J. B. včetně jeho převzetí žalovanou potvrzeném otiskem razítka a podpisem.
Proto dovolatelka požadovala, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozsudku) ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., rovněž projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000.
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1, písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237 o. s. ř., a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vady řízení uvedené v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. dovolatelka nenamítá a z obsahu spisu se nepodávají.
Jiné vady řízení (než uvedené v §237 odst. 1 o. s. ř.) jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadou řízení je v první řadě neúplnost nebo nesprávnost zjištěného skutkového stavu věci, a to z pohledu postupu soudu při dokazování. O vady řízení při zjišťování skutkového stavu se jedná tehdy, jestliže při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, zejména v souladu s ustanovením §120 o. s. ř., v rozporu s tímto ustanovením nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy), nebo nebyl proveden navržený důkaz a soud dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno, účastníkům nebyla poskytnuta poučení podle §5 o. s. ř.; to vše jen za předpokladu, že mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dle obsahu spisu v průběhu odvolacího jednání dne 21. května 2002 žalobkyně po poučení ze strany odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §5, §101 odst. 1 a §120 o. s. ř. doplnila skutková tvrzení tak, že vozidlo SPZ … měla žalovaná v pronájmu a na dodacím listě je podpis řidiče nebo spolujezdce, který byl oprávněn zboží převzít a jehož jméno by bylo možno zjistit z údajů uvedených na vrátnici žalobkyně. Ke sdělení jména této osoby (řidiče, popř. spolujezdce) požadovala desetidenní lhůtu, s tím, že v téže lhůtě by odvolacímu soudu rovněž sdělila, který z pracovníků žalované převzal zboží (dle druhého z dodacích listů). Poté, co odvolací soud usnesením rozhodl tak, že žalobkyni „se lhůta k ujasnění skutečností, které chce v řízení ohledně dodání zboží tvrdit, neposkytuje“, žalobkyně navrhla doplnění dokazováním opětovným výslechem svědkyně J. V., a to k předání zboží dle dodacího listu č. 03295 osobě pověřené žalovanou a k předání zboží dle dodacího listu č. 03219 řidičem žalobkyně pracovníku žalované. Odvolací soud žádné z navrhovaných důkazů neprovedl.
Podle ustanovení §409 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen též „obch. zák.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.
Prodávající je povinen kupujícímu dodat zboží, předat doklady, které se ke zboží vztahují a umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo ke zboží v souladu se smlouvou a tímto zákonem (§411 obch. zák.). Podle ustanovení §412 obch. zák. není-li prodávající povinen podle smlouvy dodat zboží v určitém místě, uskutečňuje se dodání zboží jeho předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího, jestliže smlouva stanoví odeslání zboží prodávajícím. Prodávající umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci, pokud tato práva nemá kupující na základě přepravní smlouvy (odst. 1). Jestliže smlouva nemá ustanovení o odeslání zboží prodávajícím a zboží je ve smlouvě jednotlivě určeno nebo určeno podle druhu, avšak má být dodáno z určitých zásob nebo má být vyrobeno a strany v době uzavření smlouvy věděly, kde se nachází nebo kde má být vyrobeno, uskutečňuje se dodání, když je kupujícímu umožněno nakládat se zbožím v tomto místě (odst. 2). V případech, na které se nevztahují odstavce 1 a 2, splní prodávající povinnost dodat zboží tím, že umožní kupujícímu nakládat se zbožím v místě, kde má prodávající své sídlo nebo místo podnikání, popřípadě bydliště nebo organizační složku, jestliže prodávající její místo včas kupujícímu oznámí (odst. 3).
Podle ustanovení §413 obch. zák. uskutečňuje-li se dodání zboží jeho odesláním a zboží předávané dopravci není zjevně a dostatečně označeno jako zásilka pro kupujícího, nastanou účinky dodání, jen když prodávající bez zbytečného odkladu oznámí kupujícímu odeslání zboží a odeslané zboží v oznámení blíže určí. Jestliže tak prodávající neučiní, uskutečňuje se dodání až předáním zboží dopravcem kupujícímu.
Kupující je povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodané zboží v souladu se smlouvou (§447 obch. zák.). Podle ustanovení §450 obch. zák. nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, je kupující povinen zaplatit kupní cenu, když prodávající v souladu se smlouvou a tímto zákonem umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím. Prodávající může činit závislým předání zboží nebo dokladů na zaplacení kupní ceny (odst. 1). Má-li prodávající podle smlouvy odeslat zboží, může tak činit s podmínkou, že zboží nebo doklady umožňující nakládání se zbožím budou kupujícímu předány jen při zaplacení kupní ceny, ledaže tato podmínka je v rozporu se smluveným způsobem placení ceny (odst. 2). Kupující není povinen zaplatit kupní cenu, dokud nemá možnost si zboží prohlédnout, ledaže dohodnutý způsob dodání zboží nebo placení kupní ceny by s tím byly v rozporu (odst. 3).
V daném případě žalobkyně (dovolatelka) u odvolacího jednání dne 21. května 2002 po poučení dle §5, §101 odst. 1 a §120 o. s. ř. požádala o poskytnutí desetidenní lhůty za účelem sdělení jmen osob (rozuměj svědků), které zboží dle dodacích listů převzaly, s tím, že vztah těchto osob k žalované bude zjistitelný „z údajů vedených na vrátnici“ žalobkyně (rozuměj listin), a dále navrhla opakovaný výslech svědkyně J. V., to vše k prokázání tvrzení o dodání zboží žalované. Výše uvedená „žádost“ tedy nesměřovala k poskytnutí lhůty pro doplnění skutkových tvrzení (jak nesprávně konstatoval odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí), nýbrž pro konkretizaci důkazních návrhů – sdělení jmen svědků, výpovědí kterých dle žalobkyně měla být prokázána pro rozhodnutí ve věci právně významná skutečnost (dodání zboží žalované).
Vzhledem k tomu, že v rozhodném období platila zásada tzv. úplné apelace, umožňující účastníkům i v odvolacím řízení tvrdit nové skutečnosti a nabízet nové důkazy (srov. §213 odst. 1 o.s. ř.), nelze účastníky řízení omezovat v jejich právu navrhovat (i v řízení odvolacím) nové důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, a to s respektováním výlučného oprávnění soudu rozhodnout o tom, které z navrhovaných důkazů provede a které nikoli, včetně nezbytnosti náležitého odůvodnění, proč soud účastníky navrhované doplnění dokazování neprovedl.
Výkon procesních práv (návrh důkazů) v rámci řízení odvolacího podložený ustanovením §213 odst. 1 o. s. ř. pak nelze považovat za v rozporu se zásadou „hospodárnosti řízení“, jak uvedl odvolací soud. O nutnosti doplnění dokazování, pokud jde o splnění závazku prodávajícího z kupní smlouvy – dodání zboží ( z pohledu právního názoru odvolacího soudu), se navíc žalobkyně dověděla až v průběhu odvolacího jednání 21. května 2002, když dle závěrů, na nichž založil své rozhodnutí soud prvního stupně, žalobkyně důkazní břemeno, ve smyslu výše uvedeném unesla, v důsledku čehož je nutno shledat akceptovatelnou i žádost žalobkyně o poskytnutí přiměřené lhůty ke konkretizaci jí navrhovaných důkazů.
Pominutí žalobkyní navrhovaných důkazů k potvrzení právně významných skutečností, majících sloužit ke zhodnocení skutku v rovině právní, aniž by bylo možno z jiných (řádně provedených) důkazů tyto skutečnosti dovodit, pak nelze než považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nelze předjímat, jakým způsobem by soudy obou stupňů řádně provedené důkazy hodnotily a z jakých právních závěrů by následně vycházely.
Jelikož řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ §241 odst. 3, písm. b) o. s. ř.] dovolací soud, aniž se mohl zabývat otázkou případného naplnění dalších v dovolání uvedených důvodů, bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 2 a odst. 5 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. ledna 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu