ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.712.2002.1
sp. zn. 29 Odo 712/2002-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně S., a.s., proti žalovaným 1) úpadkyni V. s., a.s., a 2) I. I. a.s., o zaplacení částky 6,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 357/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2002, čj. 9 Cmo 295/2000-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením odvolací soud připustil zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalované 2), zrušil v tomto rozsahu směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. září 1999, čj. Sm 586/99-10 a spolu s ním i rozsudek téhož soudu ze dne 5. ledna 2000, čj. 50 Cm 357/99-32, řízení ve vztahu k žalované 2) zastavil a uložil žalobci zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci usnesení částku 81.600,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, avšak, jak je zřejmé z obsahu, pouze do výroků týkajících se nákladů řízení. Pokud jde o jeho přípustnost odkazuje na ustanovení §238a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Dovolacím důvodem je pak nesprávné právní posouzení v části týkající se úhrady nákladů řízení. Konkrétně dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu, že nebylo osvědčeno, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalované 2). S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v části týkající se nákladů řízení zrušil. Současně pak navrhuje, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2002, čj. 9 Cmo 295/2000-60.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř.
Bez zřetele k tomu, zda v části, ve které odvolací soud nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, má jeho rozhodnutí charakter měnícího usnesení, podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. je přípustnost dovolání do usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení výslovně vyloučena.
Ve zbytku (tj. v rozsahu, ve kterém odvolací soud rozhodoval o nákladech odvolacího řízení) nemá usnesení o nákladech řízení povahu měnícího nebo potvrzujícího usnesení a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 pod písmeny b) až f) o.s.ř.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, žalované 2) však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. dubna 2003
JUDr. Ivana Štenglová,v .r.
předsedkyně senátu