ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.72.2003.1
sp. zn. 29 Odo 72/2003-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci odvolání a jmenování likvidátora L. P., s.r.o. v likvidaci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 142/2000, o dovolání JUDr. Z. A., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2001, č.j. 14 Cmo 65/2001-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.3.2001, č.j. 27 Cm 142/2000-15 ve výroku o jmenování likvidátora L. P., s.r.o. (dále jen „společnost“). Ve výroku o stanovení výše odměny likvidátora uvedené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Z odůvodnění usnesení vyplývá, že dovolatel byl jmenován likvidátorem podle ustanovení §71 odst. 7 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tj. že jej soud jmenoval ze seznamu správců konkursní podstaty poté, co se nepodařilo jmenovat likvidátora podle §71 odst. 1 až 4 obch. zák. Podle výpisu z obchodního rejstříku nemá společnost jednatele a její dva společníci mají bydliště v M.
Odvolací soud uzavřel, že pokud dovolatel, který je zapsán v seznamu správců konkursní podstaty, vykonává funkci správce konkursní podstaty v několika konkursních řízeních, nemůže to být samo o sobě překážkou pro jeho jmenování likvidátorem. Ani z předloženého potvrzení o pracovní neschopnosti (u které sám dovolatel předpokládá, že bude v dohledné době ukončena) zatím nelze dovodit překážku pro výkon funkce likvidátora. Proto odvolací soud výrok usnesení soudu prvního stupně o jmenování likvidátora potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal JUDr. A. dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“), podle kterého je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto, kdo je procesním nástupcem účastníka, co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
V dovolání uvádí, že podle ustanovení §94 odst. 1 o.s.ř. jsou v řízení, jež může být zahájeno i bez návrhu, účastníky i ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. V projednávaném případě probíhá řízení ve věci jmenování likvidátora společnosti. Napadenými rozhodnutími soudů obou stupňů „bylo tedy rozhodnuto o procesním nástupnictví ve vztahu jak k odvolávanému, tak i nově jmenovanému likvidátorovi.“ Podle ustanovení §18 odst. 1 o.s.ř. mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení a soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Toto ustanovení podle názoru dovolatele soud nerespektoval, když na jedné straně hodnotil důvody značného pracovního přetížení a z toho plynoucí zdravotní problémy odvolaného likvidátora, jako důvody, pro které po něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora vykonával, na druhé straně ty samé důvody doložené dovolatelem nepovažoval za překážku pro jeho jmenování likvidátorem.
Dále pak dovolatel poukazuje na ustanovení §206 odst. 2 o.s.ř. upravující účinky odvolání. Tvrdí, že se odvolací soud dopustil procesního pochybení, když vyložil jeho odvolání tak, že směřuje pouze proti druhému a třetímu výroku usnesení soudu prvního stupně. Dovolatel napadal celé dovolání, neboť výrok o odvolání předešlého likvidátora a výrok o odvolání likvidátora nového jsou na sobě vzájemně závislé, „neboť pokud zdravotní indispozice a krajní pracovní zaneprázdnění by soud neshledal jako důvody, pro něž nelze spravedlivě požadovat na komkoli výkon funkce likvidátora, musel by odvolací soud výrok I. zrušit. Pokud by tak učinil, musel by zrušit následně i výroky II. a III. usnesení soudu prvního stupně.“ Navíc podle ustanovení §206 odst. 2 o.s.ř. je podmínkou závěru soudu, že rozsah odvolání je omezen jen na některá práva nebo na některé účastníky, skutečnost, že odvolání se výslovně vztahuje jen na tato práva a na tyto účastníky. V projednávané věci tomu tak není, neboť odvolání výslovně zmiňuje všechny tři výroky napadeného usnesení.
Navrhovatel požaduje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. je dovolání mimo jiné přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka. Takovým usnesením je usnesení vydané podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř., jímž bylo, v případech, kdy účastník řízení ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, rozhodnuto o tom, s kým bude soud v řízení pokračovat. Napadané usnesení odvolacího soudu usnesením podle §107 odst. 1 o. s. ř. není, neboť soud prvního stupně nerozhodoval o procesním nástupnictví po předchozím likvidátorovi, ale o jeho odvolání a o jmenování likvidátora nového. Nově jmenovaný likvidátor není procesním nástupcem předchozího likvidátora, neboť se stává účastníkem řízení podle ustanovení §94 odst. 1 o.s.ř. originárně tím, že se soud rozhodne jmenovat jej likvidátorem (v projednávané věci i bez jeho souhlasu). Důvod přípustnosti dovolání tvrzený účastníkem proto není naplněn.
Protože dovolací soud neshledal ani žádný jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatel jej ostatně ani netvrdil, dovolací soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatel nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a společnosti žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 5. srpna 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu