ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.734.2002.1
sp. zn. 29 Odo 734/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobkyně M. N., a.s., proti žalovaným 1) Mgr. J. P., a 2) Š. P., zastoupeným, advokátkou, o zaplacení 1,362.336,- Sk s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 22 Cm 217/96, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. července 2002 č.j. 8 Cmo 193/2002 – 26 takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v řízení o zaplacení částky 1,362.336,--Sk s příslušenstvím usnesením ze dne 11. června 2002, č.j. 22 Cm 217/96-19, rozhodl o tom, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s Mgr. J. P. a Š. P. Soud prvního stupně vysvětlil, že původně žalovaný L. P. dne 16. září 1999 zemřel, přičemž dědictví nabyly pozůstalá manželka Mgr. J. P. a pozůstalá dcera Š. P.
K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. července 2002, č.j. 8 Cmo 193/2002 – 26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uzavřel, že na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně nemohla mít vliv skutečnost, že na majetek žalobkyně byl dne 30. listopadu 1998 prohlášen konkurs. Konkursní řízení bylo zahájeno a probíhá dle právní úpravy platné na území Slovenské republiky a nemá tedy vliv na předmětné soudní řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadly žalované (zastoupené advokátkou) včas podaným dovoláním, jehož přípustnost opřely o ustanovení §239 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“). Dovolatelky výslovně neuvedly, pro který z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a o.s.ř. dovolání podávají, nicméně z obsahu podání je zřejmé, že dovolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Dovolatelky namítaly, že za situace, kdy na žalobkyni byl prohlášen konkurs, je předmětné řízení ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZKV“), přerušeno, a to i přesto, že konkursní řízení na majetek žalobkyně probíhá dle právní úpravy platné na území Slovenské republiky. V této souvislosti upozornily na skutečnost, že žalobkyně, tak, jak je označena v žalobě, nemá nadále způsobilost jednat před soudem, a to z důvodu prohlášení konkursu na její majetek. Soud je přitom povinen zkoumat po dobu celého řízení, zda jsou splněny podmínky řízení. Řízení tedy mělo být přerušeno, neboť prohlášením konkursu na majetek žalobkyně se v řízení vyskytla překážka, jež dočasně brání jeho pokračování. Odvolacímu soudu též vytkly, že nezohlednil skutečnost, že žalobkyně nepřihlásila svoji pohledávku do dědického řízení po zemřelém L. P. Proto navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. přípustné, avšak není důvodné.
Jelikož vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, dovoláním namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, zabýval se Nejvyšší soud správností napadeného usnesení co do postupu podle §107 o.s.ř.
Ze spisu je patrno, že řízení probíhá od 4. března 1996 a že původně žalovaný L. P. dne 16. září 1999 zemřel (sdělení matriky Úřadu městského obvodu L. – V. ze dne 3. ledna 2002). Podle usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 18. dubna 2001, č.j. D 1437/99 – 64, dědici po zůstaviteli L. P. jsou pozůstalá manželka Mgr. J. P. a pozůstalá dcera Š. P. Z výpisu z obchodního rejstříku Slovenské republiky je pak zřejmé, že dne 30. listopadu 1998 byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl jmenován JUDr. J. G.
Nesprávné právní posouzení věci spatřovaly dovolatelky v tom, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž bylo určeno, že v řízení bude pokračováno s dovolatelkami jako procesními nástupkyněmi původně žalovaného, a to i přesto, že již v roce 1998 byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurs. Dovolatelky přitom měly za to, že prohlášení konkursu na majetek žalobkyně má účinky ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 písm. c/ ZKV.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesními nástupci, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod č. 1/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že teritoriální (co do územního rozsahu účinků prohlášení konkursu) a věcné (co do rozsahu úpadcova majetku postiženého konkursem) účinky prohlášení konkursu slovenským soudem v žádném směru nezasahují (a při absenci jiné úpravy v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána, ani nemohou zasahovat) do výkonu pravomoci českých soudů.
Z uvedeného je zřejmé, že prohlášení konkursu na majetek žalobkyně slovenským soudem dle slovenských právních předpisů nemělo vliv na postup odvolacího soudu, jenž v předmětném řízení řešil procesní situaci vzniklou úmrtím L. P. Odvolací soud se takto zabýval toliko tou překážkou řízení, jež nastala na straně původně žalovaného a postupoval správně, když potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně o tom, že v řízení bude ve smyslu ustanovení §107 odst. 2 o.s.ř. pokračováno s dědici původního žalovaného, tedy s pozůstalou manželkou Mgr. J. P. a pozůstalou dcerou Š. P. Potud odvolacímu soudu žádné pochybení vytknout nelze, neboť prohlášením konkursu na majetek žalobkyně slovenským soudem nedošlo k přerušení předmětného řízení a uvedené rozhodnutí (o prohlášení konkursu) v souzené věci není překážkou, jež by bránila vydání rozhodnutí dle ustanovení §107 odst. 2 o.s.ř.
S ohledem na obsah výše řečeného lze uzavřít, že správnost právního posouzení věci se dovolatelkám zpochybnit nepodařilo.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Přestože prohlášení konkursu na majetek žalobkyně slovenským soudem zůstalo bez vlivu na výsledek tohoto dovolacího řízení, soud v další fázi řízení musí též zodpovědět otázku, kdo může být žalující stranou; zda původní žalobkyně (za niž jedná správce konkursní podstaty), nebo právě správce konkursní podstaty. Protože, obdobně jako je tomu v České republice (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. července 1998, Cpjn 19/98, publikované pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek , bod XXIII. stanovisko, str. 188 /364/), úpadce ani podle zákonné úpravy platné ve Slovenské republice prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní, lze mít za to, že účastníkem řízení zůstává žalobkyně, za kterou ovšem bude jednat správce konkursní podstaty co osoba, na niž prohlášením konkursu v souladu se slovenskými předpisy (ustanovení §14 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Zb., o konkurzu a vyrovnaní, ve znění zákonů č. 471/1992 Zb., 91/1993 Z.z., 122/1993 Z.z., 159/1994 Z.z., 374/1994 Z.z., 190/1995 Z.z., 58/1996 Z.z., 118/1996 Z.z., 292/1996 Z.z., 12/1998 Z.z., 92/1998 Z.z.) přešlo oprávnění nakládat s majetkem podstaty.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu