ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.755.2002.1
sp. zn. 29 Odo 755/2002-138
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela, v právní věci žalobce J. V., zast. JUDr. J. K., advokátem, proti žalovanému D. B., zast. JUDr. J. P. PhD., advokátem, o zaplacení 179.434,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 277/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2002, čj. 27 (28) Co 151/2000-116, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2002, čj. 27 (28) Co 151/2000-116 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29.10.1999 čj. 8 C 277/94-88, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 2.2.2000, čj. 8 C 277/94-103, v rozsahu, ve kterém soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 174.022,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 1.5.1994 do 14.7.1994 a se 16 % úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení, jako úhrady ceny díla, tak, že žalovanému uložil uvedenou částku zaplatit. Ohledně částky 5.412,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 1.5.1994 do 14.7.1994 a se 16 % úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení, zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. Přitom odvolací soud rozhodoval ve věci již podruhé, když prvým rozhodnutím zrušil rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že zopakoval dokazování znaleckým posudkem Ing. J. K. Zjistil, že podkladem pro vypracování tohoto posudku byla projektová dokumentace zpracovaná projektantem P. K. na rekonstrukci vč. zřízení bytové jednotky domu, stavební deník stavby a fotodokumentace stavby před zahájením prací a z průběhu výstavby. Znalec nemovitost osobně prohlédl 13.1.1995 za přítomnosti žalovaného. Celkové rozpočtové náklady vč. 5 % DPH stanovil na 179.434,- Kč s tím, že ceny uvedené v posudku byly platné a obvyklé v době, kdy byly prováděny stavební práce.
Z výpovědi žalobce soud zjistil, že započal stavební práce na základě ohlášení udržovacích prací, neboť ještě nebylo vydáno stavební povolení a nebyl zpracován projekt. Proto se v první fázi o ceně díla nehovořilo, ale od počátku bylo nepochybné, jaké práce má žalobce provádět. Dům byl starý cca 400 let, stavba byla ve velmi špatném stavu a musely se tmelit spáry 3 až 5 cm velké. Žalobce neobdržel od žalovaného písemný návrh smlouvy, ten mu však podle jeho tvrzení přislíbil zálohu, její výši však neustále měnil, takže k dohodě v tom směru nedošlo. O ceně jednal žalobce se žalovaným asi v polovině března a požadoval za rekonstrukci prodejny 235.000,- Kč. „Na stavbě se pak postupovalo podle projektu pana Křehlíka, některé odchylky byly provedeny podle požadavku žalovaného.“
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že zpočátku se o ceně nejednalo, protože nebyl vyhotoven projekt ani vydáno stavební povolení.
Podstatnou částí smlouvy o dílo je závazek zhotovitele provést určité dílo a závazek objednatele zaplatit cenu, přičemž cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo musí být stanoven způsob jejího určení, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli uzavřít smlouvu i bez tohoto určení (§536 obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“). Žalobce neprokázal, že účastníci projevili vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny. S ohledem na tuto skutečnost je nepodstatné, zda účastníci uzavřeli dohodu o poskytnutí zálohy, eventuelně zda žalobce platně odstoupil od smlouvy.
Žalobce se domáhal přiznání žalované částky též z titulu bezdůvodného obohacení. Podle §451 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) je bezdůvodným obohacením též majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu či z neplatného právního úkonu. Podle §458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
V řízení bylo prokázáno znaleckým posudkem, že žalobce poskytl žalovanému určité plnění bez právního důvodu, proto mu vzniklo právo na jeho peněžitou náhradu v ceně obvyklé v době jeho získání. Při určení jeho výše soud vyšel ze znaleckého posudku Ing. J. K., který ocenil stavební práce částkou 179.434,- Kč. Soud však přihlédl k věcným námitkám žalovaného, že žalobce při izolaci nepoužil uváděné polystyrénové desky o tloušťce 50 mm, nýbrž 3 desky o tloušťce 3,9 mm takže cena měla činit 3.697,- Kč. Ve znaleckém posudku však je u této položky cena 7.507,- Kč - rozdíl tedy činí 3.810,- Kč. Dále odvolací soud přihlédl k nesouhlasu žalovaného s položkou vedlejší rozpočtové náklady ve výši 2,3 %, tj. 3.842,10 Kč; v tom směru soud odkázal na stanovisko znalce uvedené při výslechu, že zhotovitel má vždy vedlejší výdaje a připustil je ve výši 1,5 %, tj. v částce 2.498,- Kč. Proto snížil peněžitou náhradu o 5.154,- Kč + 5 % DPH, tj. o 5.412,- Kč a v tomto rozsahu žalobu zamítl.
Ohledně příslušenství pohledávky má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení v březnu 1994 vystavením faktury na 181.733,- Kč, ze dne 30.3.1994. Žalovaný se tedy dostal do prodlení s plněním nejpozději dnem 1.5.1994 a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení podle §517 odst. 2 obč. zák., neboť institut bezdůvodného obohacení je upraven v občanském zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovoláním napadl přisuzující výrok rozsudku odvolacího soudu, včetně souvisejících výroků o náhradě nákladů žalobce a státu.
V dovolání uvedl, že se žalobce v řízení domáhal zaplacení z titulu neuhrazené ceny díla, resp. stavebních prací provedených pro žalovaného na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo. Přitom účastníci řízení učinili nesporným, že uzavřeli ústně smlouvu o dílo podle obchodního zákoníku. Závěr odvolacího soudu o tom, že se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, je proto nesprávný.
Dovolatel namítá, že z provedeného dokazování vyplývá, že zhotovitel nedodržel příslušná ustanovení obchodního zákoníku, a to zejména tím, že sjednané dílo řádně nedokončil a nepředal, a proto není oprávněn požadovat jakékoli plnění. Uvedené jednání žalobce lze podle názoru dovolatele považovat za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, přičemž žalobci vznikla v souvislosti s ním škoda spočívající v tom, že nemůže dílo řádně užívat.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že v situaci, kdy se jeho prokázaným plněním dostalo žalovanému majetkové hodnoty bez právního důvodu, na věc jednoznačně dopadá ustanovení §451 odst. 2 obč. zák. Žalovanému nevznikla žádná škoda „z titulu, že nemůže dílo řádně užívat.“ Prodejna v rekonstruovaném době byla dokončena, byť jinými subjekty v důsledku jednání žalovaného a je již řadu let používána.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ se jedná i v projednávané věci, neboť odvolací soud rozhodoval podle dosavadních předpisů
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a je i důvodné.
V projednávané věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že ze shodných výpovědí účastníků vyplývá, že uzavřeli ústně smlouvu o dílo na provedení rekonstrukce domu s tím, že projevili vůli uzavřít smlouvu bez dohody o ceně. Odvolací soud však poté, co opakoval výslech žalobce, uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo. Odvolací soud tedy hodnotil výpovědi obou účastníků, ze kterých vycházel soud prvého stupně, opačně, než je hodnotil soud prvého stupně, aniž přitom vyslechl žalovaného, na jehož výpovědi soud prvního stupně rovněž založil své závěry.
Z ustálené judikatury (viz zejména rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/1966) však vyplývá, že chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění které učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedeného svědeckého důkazu, je nutno, aby svědecký důkaz sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro jeho případné odlišné hodnocení. Protože odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Proto dovolacímu soudu nezbylo než jeho rozsudek podle ustanovení §243b odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
V novém řízení odvolací soud nepřehlédne, že v potvrzujícím výroku svého rozsudku rozhodl o příslušenství pohledávky v rozporu se žalobním návrhem.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. března 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu