ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.80.2001.1
sp. zn. 29 Odo 80/2001-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. M., proti žalovanému J. H., o zaplacení částek 818.998,- Kč s příslušenstvím a 994.675,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 42/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2000, č. j. 39 Co 174/2000 - 97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 20. prosince 1999, č. j. 7 C 42/97  63, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 818.998,- Kč s tříprocentním úrokem z prodlení z této částky za dobu od 22. února 1994 do 14. července 1994 a se šestnáctiprocentním úrokem z prodlení z této částky za dobu 15. července 1994 do zaplacení (bod I. výroku) a zavázal jej zaplatit žalobci též smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z částky 818.998,- Kč za dobu od 22. února 1994 do zaplacení (bod II. výroku). Dále určil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 95.485,- Kč (bod III. výroku), a že náklady spojené se soudními poplatky nese Česká republika (bod IV. výroku).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2000, č. j. 39 Co 174/2000 - 97, připustil změnu žaloby (první výrok) - podle které žalobce nadále požadoval smluvní pokutu za dobu od 22. února 1994 do 16. října 2000, ve výši 994.675,50 Kč, ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 818.998,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že zamítl žalobu o zaplacení tříprocentního úroku z této částky za den 22. února 1994, a jinak jej v tomto výroku a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky potvrdil (druhý výrok), ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně smluvní pokuty pak rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu z částky 818.998,- Kč za dobu od 23. února 1994 do 16. října 2000 ve výši 994.263,60 Kč a že se zamítá žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 411,90 Kč (třetí výrok) a ve výroku o nákladech státu tento rozsudek zrušil (čtvrtý výrok). Uložil též žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 17.000,- Kč (pátý výrok) a zamítl návrh na připuštění dovolání (šestý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, a to podáním ze dne 8. ledna 2001, předaným k poštovní přepravě dne 23. ledna 2001 (srov. obálku č. l. 109) namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dožaduje se jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde - se zřetelem k době vydání napadeného rozsudku - i v této věci.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01 a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. II. ÚS 618/01).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno (ve shodě s výslovným poučením, jehož se účastníkům dostalo v písemném vyhotovení rozsudku) pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupcům účastníků 8. prosince 2000 a téhož dne nabyl právní moci (jak odpovídá i na něm vyznačené doložce právní moci). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 8. leden 2001 (pondělí). Dovolání podané k poštovní přepravě až 23. ledna 2001 je tudíž zjevně opožděné.
Nejvyšší soud tudíž podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který podáním nepřípustného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. března 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu