ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.832.2002.1
sp. zn. 29 Odo 832/2002-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu N. S. – C. P., na zápis Nadačního fondu S. – C. P., do nadačního rejstříku, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. F 89244/98, F 1454/99, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2000, čj. 7 Cmo 1144/99-50, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2.6.1999, čj. F 89244/98, F 1454/99-27, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zápis v záhlaví uvedeného nadačního fondu do nadačního rejstříku.
Navrhovatelka podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání. Pokud jde o jeho přípustnost odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) s tím, že došlo ke znemožnění realizace procesních práv účastníka, neboť jestliže oba soudy vytvářely skutkový stav pomocí svých dedukcí, bylo nesporně právem účastníka nabídnout k pochybnostem soudu potřebná vysvětlení, tj. tvrzení podložená důkazními prostředky. Důvodnost dovolání spatřuje i v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Z odůvodnění dovolání je však zřejmé, že brojí především proti právnímu posouzení statutu nadačního fondu, konkrétně pak v části týkající se omezení nákladů nadace. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání není přípustné.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jak se podává z ustanovení §200b odst. 2 věty první o. s. ř., v řízení ve věcech obchodního rejstříku soud rozhoduje o obsahu zápisu bez jednání usnesením.
Soudní praxe i právní teorie (srov. např. Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 582) se však při výkladu tohoto ustanovení již dříve sjednotila v názoru, že provádí-li rejstříkový soud dokazování (ke zjištění dosud sporných skutečností, nebo ke zjištění, zda jsou splněny předpoklady pro zápis) musí vždy nařídit jednání. Zjištění, která rejstříkový soud činí z listin, jimiž mají být zapisované skutečnosti podle zvláštních předpisů doloženy (srov. §30, §31 odst. 2 a např. §112 odst. 2 obch. zák.), se však za dokazování nepovažuje. Tyto judikatorní závěry se posléze (s účinností od 1.1.2001) promítly i do vlastního textu občanského soudního řádu (srov. §200d odst. 2 o. s. ř. ve stávajícím znění). Jinak řečeno, nemůže-li soud rozhodnout o obsahu zápisu jen na základě předložených listin (jež jsou logicky navrhovateli zápisu – zde dovolatelce - známy), je povinen o věci rozhodnout po jednání. Rozhodování o obsahu zápisu jen na základě předložených listin přitom předpokládá, že rejstříkovému soudu byly předloženy všechny listiny rozhodné pro posouzení, zda požadovaný zápis lze provést.
V tomto případě oba soudy při rozhodování o zápisu vycházely pouze z listin, jimiž měly být zapisované skutečnosti doloženy. Rozhodnutí odvolacího soudu je pak založeno na právním posouzení statutu nadačního fondu a jeho změny a doplnění ze dne 31.7.1999 (ve spise na čl. 38). Za dané situace tedy soudy nebyly povinny nařídit jednání a řízení tak vadou ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. netrpí.
Protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. dubna 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu