ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.854.2002.1
sp. zn. 29 Odo 854/2002-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Hampla v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, zastoupené JUDr. M. O., advokátkou, proti žalované 1) M. H. S. s.r.o., žalovanému 2) J. M., zastoupenému JUDr. P. K., advokátem, a žalované 3) Š. D., o zaplacení částky 846.808,07 Kč ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Sm 276/2001, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2002, čj. 5 Cmo 151/2002-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil ve vztahu k žalovanému 2) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2001, čj. Sm 276/2001-24, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděné námitky žalovaného 2) proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 16. července 2001, čj. Sm 276/2001-14.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) včas dovolání. V něm namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází z nesprávných skutkových zjištění. Dovolatel zejména nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mu byl výše uvedený směnečný platební rozkaz doručen v souladu s ustanovením §46 odst. 4 o. s. ř. Uvádí, že mu uložení zásilky nebylo oznámeno. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě žalovaný 2) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného 2) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť 2) žalovaný nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu