ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.899.2002.1
sp. zn. 29 Odo 899/2002-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. společnost s ručením omezeným, proti žalovaným 1) P. N., a 2) Z. Š., o zaplacení částek 947.139,- Kč s příslušenstvím a 77.787,- Kč s příslušenstvím a o vzájemných návrzích na zaplacení částek 796.860,50 Kč s příslušenstvím a 51.742,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 42/98, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, čj. 14 Cmo 28/2002-208, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil napadeným rozsudkem ve vztahu k žalovanému 1) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2001, čj. 43 Cm 42/98-161, kterým tento soud uložil žalovaným zaplatit v záhlaví uvedené částky a zamítl vzájemné návrhy žalovaných.
Žalovaný 1) podal proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 17. července 2002 dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka soudu) dne 19. července 2002 osobně doručeno soudu prvního stupně.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo v i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení z dne 2.1.2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24.1.2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Dovolání v této věci proto mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to určuje ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1.1.2001.
Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu, žalovanému 1) (jeho zástupci) doručen dne 27. května 2002. Převzetí je na doručence potvrzeno podpisem a razítkem advokáta. Téhož dne bylo rozhodnutí doručeno i žalobkyni (jejímu zástupci), a nabylo tak právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 27. červen 2002 (čtvrtek). Dovolání podané žalovaným 1) až 19. července 2002 je tedy opožděné. Po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vypracováno.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný 1) z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 6 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 7.575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 3. června 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu