ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.92.2003.1
sp. zn. 29 Odo 92/2003-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně „R. P.“ k. s. v likvidaci, proti žalovanému JUDr. Z. U., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce JUDr. J. H., o určení pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 51/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2002, č. j. 4 Cmo 237/2000 – 98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. května 2000, č. j. 52 Cm 51/98 – 79, určil, že pohledávka žalobkyně je pohledávkou druhé třídy bez práva na oddělené uspokojení, a to ve výši 11,890.423,73 Kč (bod I. výroku), ohledně částky 32,061.370,- Kč a práva na oddělené uspokojení v částce 43,951.793,73 Kč žalobu zamítl (bod II. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku) a žalobkyni uložil zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu na znalečném částku 174.500,- Kč (bod IV. výroku).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2002, č. j. 4 Cmo 237/2000 - 98, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v bodě I., II. a III. výroku (první. výrok), rozsudek soudu prvního stupně v bodě IV. výroku změnil tak, že na náhradu znalečného je žalobkyně povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit státu částku 87.255,- Kč a žalovaný částku 87.255,- Kč (druhý výrok), zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání (třetí výrok) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Proti prvnímu a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, a to podáním datovaným 2. srpna 2002 a předaným k poštovní přepravě dne 2. září 2002, domáhajíc se zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává i z odůvodnění jeho rozsudku) podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Rozsudek odvolacího soudu byl dne 3. července 2002 doručen oběma účastníkům řízení a téhož dne nabyl právní moci. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 5. srpen 2002 (pondělí). Dovolání podané k poštovní přepravě až dne 2. září 2002 je proto zjevně opožděné.
Nejvyšší soud tudíž podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. března 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu