ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.979.2002.1
sp. zn. 29 Odo 979/2002-509
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu I. a.s., na zápis změn I. a.s., do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 590, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2002, čj. 7 Cmo 403/2001-418, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil v odvoláním napadené zamítavé části usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.3.2001, čj. F 95640/2000, F 12001/2001/1B 590-407, kterým soud prvního stupně vyhověl návrhu na zápis změn v představenstvu a zamítl návrh na zápis usnesení valné hromady o zvýšení základního jmění.
Navrhovatelka podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Konkrétně napadá závěr odvolacího soudu, že usnesení valné hromady o zvýšení základního jmění (kapitálu) upsáním nových akcií neobsahovalo všechny potřebné náležitosti. Přípustnost dovolání pak opírá o svůj závěr, že rozhodnutí odvolacího soud má zásadní právní význam. Ten spatřuje zejména ve skutečnosti, že „…rozhodování odvolacích soudů v rejstříkových věcech zápisů zvýšení základního kapitálu bývá rozdílné. Navíc v tomto případě jde o značnou částku zvýšení základního kapitálu a na jeho uskutečnění závisí splnění podnikatelského záměru, ba samotná existence firmy navrhovatele.“ Kromě toho dovolatelka napadá správnost skutkových zjištění odvolacího soudu o absenci některých náležitostí usnesení valné hromady. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil, vyhověl návrhu a rozhodl o zápisu usnesení o (záměru) zvýšení základního jmění dle návrhu.
Podle části dvanácté hlavy první bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo v i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté hlavy první bodu 13 zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238a o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné, protože odvolací soud usnesení soudu prvního stupně nezměnil, ale potvrdil. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však dovolatelka návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle §239 odst. 2 o. s. ř., nepodala.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. června 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu