ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1004.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1004/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2003 dovolání podané obviněnou H. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 9 To 222/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 3 T 415/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné H. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 3 T 415/2001, byla obviněná H. Š. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, za který byla odsouzena podle §247 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná v přesně nezjištěné době od 16. 5. 2001 do cca 09.00 hodin dne 17. 5. 2001 v místě svého trvalého bydliště v B., v přízemí domu vysadila dvoukřídlé dveře, vyrobené z masivu v secesním stylu s kazetami, oddělující hlavní chodbu od postranní chodby vedoucí k bytům, které pak odklidila na místo majitelům H. D. a M. D., neznámé a jmenovaným takto způsobila škodu ve výši minimálně 17.500,- Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se dne 12. 6. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 9 To 22/2002 podle §256 tr. řádu odvolání obviněné zamítl.
Proti tomuto usnesení ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání. V něm uvádí, že napadá rozhodnutí obou soudů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a oběma soudům vytýká nesprávné právní posouzení skutku. Namítá, že její jednání nenaplňovalo znaky skutkové podstaty trestného činu, neboť jednak nebylo dokazováním jednoznačně prokázáno, že by dveře odnesla na místo majitelům neznámé, jednak že její jednání nedosahovalo takové společenské nebezpečnosti, aby bylo posuzováno jako trestný čin. Připomíná, že soud prvního stupně při svém prvním rozhodování usnesením ze dne 20. 2. 2002 věc postoupil Městu B. k projednání ve správním řízení, protože též dospěl k závěru, že skutek, o který jde, není skutkem, o němž by měl rozhodovat soud, kdy právě její motivace vzbuzuje důvodné pochybnosti o naplnění subjektivní stránky trestného činu krádeže. Teprve k odvolání státní zástupkyně Krajský soud v Praze napadené usnesení zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl s tím, že se trestného činu dopustila. Soud prvního stupně tedy rozhodl o její vině jsa vázán názorem odvolacího soudu, přičemž její odvolání pak bylo odvolacím soudem zamítnuto usnesením se stejným zdůvodněním.
Na základě těchto důvodů obviněná v dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu v Benešově zrušil.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že sice z obecných hledisek lze dovolání označit za přípustné, nicméně upozorňuje, že uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání, neboť uváděné argumenty se týkají výlučně odlišného hodnocení důkazů soudy obou stupňů a jde o argumenty uplatněné již v rámci odvolání, se kterými se ovšem odvolací soud již vypořádal. Vyslovuje tedy názor, že jde o dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky posuzované dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a souhlasí, aby toto rozhodnutí bylo učiněno za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a odvolacím soudem byl zamítnut její řádný opravný prostředek.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody je možno považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatelka spatřuje v tom, že podle jejího názoru jí nebyla trestná činnost soudy obou stupňů prokázána v průběhu dokazování, resp. že nebyl prokázán takový stupeň společenské nebezpečnosti, který by umožňoval posoudit její jednání jako trestný čin. Námitky tedy směřují ryze proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněná nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Dovolatel musí podle názoru Nejvyššího soudu na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné H. Š. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h