ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1017.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1017/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2003 dovolání podané obviněným V. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 8 To 160/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 85/2001, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 1. 2002, sp. zn. 2 T 85/2001 byl obviněný V. K. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona a byl odsouzen podle §155 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 3. 3. 2001 kolem 09:30 hod. v P. nejprve hodil kámen směrem ke služebnímu vozidlu Policie ČR, poté se dal na útěk ulicí V., kde byl dostižen policejní hlídkou a ve snaze zabránit svému zadržení kopl policistu P. R., do pravé nohy, čímž mu způsobil povrchovou krvavou oděrku.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 23. 4. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 160/2002 odvolání obviněného podle §265 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 dovolání. V jeho písemném vyhotovení uvádí, že se podle jeho názoru soud prvního stupně i odvolací soud dopustil pochybení při hodnocení skutkového stavu a jeho právního posouzení. Je přesvědčen, že jak po subjektivní, tak objektivní stránce nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona a že byl odsouzen neprávem. Odvolací soud podle jeho názoru pochybil, když zamítl jeho odvolání. V závěru podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí obou soudů zrušil.
Uvedené dovolání bylo přípisem Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 5 Tdo 761/2002 ze dne 8. 10. 2002 vráceno bez meritorního vyřízení Obvodnímu soudu pro Prahu 10 s tím, že dovolání postrádá náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 1. 11. 2002 upřesnil, že dovolání je podáno z dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta upozorňuje, že obviněný sice uplatnil argumentaci, že skutek byl chybně právně kvalifikován jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona, avšak v dovolání neuvedl žádné konkrétní okolnosti či skutečnosti, z nichž dovozuje, že uvedené právní posouzení je nesprávné. Podle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství právní hodnocení skutku v pravomocném rozsudku soudu prvního stupně odpovídá zákonu, trest byl uložen v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními a v celém průběhu trestního řízení byly respektovány normy trestního práva. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu a obviněný je osobou oprávněnou k jeho podání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v obviněným citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§236i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však vyplývá z odůvodnění podaného dovolání, dovolatel tento důvod spatřuje ve skutečnosti, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by spáchal skutky, pro které na něj byla podána obžaloba a že soudy obou stupňů vycházely z nedostatečně objasněného skutkového stavu. Obviněný tedy ve skutečnosti nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu věci.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že v projednávaném případě nebylo dovolání podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h