ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1028.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1028/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2003 dovolání podané obviněným B. K ., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 8 To 166/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 42/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného B. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 1 T 42/2001 byl obviněný B. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zákona a byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 2 T 200/2000 ze dne 14. 11. 2000 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 61 To 271/2001, jakož i všechny další výroky na něj navazující, pokud jeho zrušením pozbyly podkladu.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný spolu s odděleně stíhaným a již odsouzeným J. K. a T. T., dne 31. 10. 2000 kolem 12.00 hodin v P., poblíž domu po předchozí dohodě hlídal s J. K. okolí, zatímco T. T. u zaparkovaného osobního vozidla Peugeot 306, majitelky Ing. J. Š., odcizil u levého předního a levého zadního kola kryty v hodnotě celkem 350,- Kč a tohoto jednání se dopustil, ačkoli dne 14. 4. 2000 vykonal trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 3T 6/97 ze dne 29. 4. 1996 za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm.b), e), odst. 2 tr. zákona.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 23. 5. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 8 To 166/2002 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona podle §37 tr. zákona u obviněného B. K. upustil od uložení dalšího trestu (§36 tr. zákona) s ohledem na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 11. 2000, sp. zn. 2 T 200/2000 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 61 To 270/2001.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně dovolání, a to jak proti výroku o vině, tak i výroku o trestu. V dovolání se odkazuje na dovolací důvod podle „§265b písm. f) tr. řádu“ (zřejmě má na mysli §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu). V písemném odůvodnění vyslovuje názor, že odvolací soud chybně vyhodnotil jeho věc po stránce právní, že bylo v dané věci nutno ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona uložit souhrnný trest a nikoli trest samostatný a současně poukazuje, že se trestného činu, který je mu kladen napadeným rozsudkem za vinu, nedopustil. Z těchto důvodů žádá, aby jej Nejvyšší soud svým rozsudkem podle §226 písm. c) tr. řádu zprostil obžaloby.
Na podkladě přípisu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 9. 2002, kterým byl ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu vyzván k doplnění podaného dovolání, podal obviněný opět prostřednictvím svého obhájce další podání, datované dne 10. 10. 2002 a doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 14. 10. 2002. V tomto podání obviněný opět uvádí, že své dovolání podává z důvodu uvedeného v ustanovení §265b písm. f) tr. řádu, neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dále blíže rozvádí svůj názor, že v dané věci měl být uložen souhrnný trest, neboť nepovažuje za rozhodné, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze již byl uložen souhrnný trest. Výše uvedenými rozsudky byl totiž zrušen předchozí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, nelze jej tudíž dle názoru dovolatele ani považovat za vyhlášený, neboť účinky takovéhoto zrušení nastávají ex tunc. Z tohoto důvodu má za to, že byla splněna podmínka podle §35 odst. 2 tr. zákona, jelikož tímto rozsudkem byl odsouzenému ukládán trest za jednání, kterého se dopustil předtím, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek za jiné jeho jednání. Dovolatel dále upřesňuje petit svého dovolání a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Ke dni projednání posuzovaného dovolání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství, ale pouze přípis Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 1 NZo 868/2002 obsahující sdělení, že Obvodní soud pro Prahu 10 předložil spis v této trestní věci Nejvyššímu soudu, aniž by stejnopis dovolání obviněného (resp. jeho původní verzi před doplněním) doručil státnímu zástupci a umožnil mu tak se k věci vyjádřit. Přílohou tohoto přípisu je stejnopis žádosti ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 1 NZo 868/2002 Obvodnímu soudu pro Prahu 10 o dodatečné zaslání původního dovolání a odpovědi tohoto soudu, že spis je od 28. 11. 2002 u Nejvyššího soudu České republiky.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a bylo upuštěno od potrestání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu v platném znění, na který se opakovaně obviněný prostřednictvím svého obhájce výslovně odkazuje, je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Tomuto dovolacímu důvodu však obsah dovolání ani v nejmenším neodpovídá, resp. neobsahuje jedinou výtku, která by existenci takového dovolacího důvodu nasvědčovala. Zdůvodnění dovolání by částečně nasvědčovalo použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je dán v případech, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podané dovolání však jednak tento zákonný důvod (ani po dodatečném doplnění učiněném na základě výzvy Obvodního soudu pro Prahu 10) formou odkazu podle §265f odst. 1 tr. řádu neobsahuje, jednak by podané dovolání alespoň zčásti ani tomuto dovolacímu důvodu svým obsahem neodpovídalo, neboť napadá skutkové zjištění soudu (výrok o vině) tvrzením, že se obviněný trestného činu nedopustil. Protože však ani po doplnění svého dovolání obviněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neuplatnil, nemohl Nejvyšší soud uplatnění takového důvodu sám dovodit, a to tím spíše, že Obvodním soudem pro Prahu 10 byl obviněný k doplnění dovolání vyzván.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona a také dovolací důvod konkrétně uplatněný odkazem dle §265f odst. 1 tr. řádu musí být s obsahem dovolání v souladu. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Kromě toho považuje Nejvyšší soud za vhodné upozornit, že s ohledem na ustanovení §265f odst. 2 tr. řádu by ani změnu dovolacího důvodu v doplnění dovolání datovaném dne 10. 10. 2002 a doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 14. 10. 2002 nemohl dovolací soud akceptovat, neboť toto doplnění bylo učiněno až po uplynutí lhůty k podání dovolání.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně a obsah dovolání konkrétně uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného B. K. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h