ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1055.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1055/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2003 dovolání podané obviněným L. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 7 To 240/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 146/2000, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2001, sp. zn. 10 T 146/2000 byl obviněný L. B. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona a byl odsouzen podle §158 odst. 1 tr. zákona, za použití §53 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákona k peněžitému trestu ve výši 15.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně nezjištěné době od 23. 3. 1998 do 25. 5. 1999 v B., ve funkci p. i. na O. o. PČR v B., kdy byl pověřený zpracováním spisu čj. MRBM 952/ZID-TČ-98, ve věci oznámení B. T., ohledně podezření z trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, kterého se měl dopustit J. J., tím, že jmenované slíbil zajištění opravy jejího motorového vozidla tov. zn. Škoda – Forman, v měsíci únoru 1997, kdy však toto vozidlo nabídl k prodeji v A. v B., kde dne 21. 2. 1997 bylo prodáno, čímž majitelce měl způsobit škodu ve výši cca 140.000,- Kč, vyhotovil fingovaný a nepravdivý záznam – dodatek k výpovědi B. T., označený záhlavím razítkem O. o. PČR B., č.j. MRBM 275/KOM-98, který je datován dnem 10. 5. 1998, kde napsal, že se se svým bývalým přítelem spojila a mezi nimi došlo k finančnímu vyrovnání a netrvá na dalším šetření v této věci, kdy na základě tohoto dodatku celou věc dne 27. 5. 1999 podle §159 odst. 1 tr. řádu odložil usnesením, které však nezaslal oznamovatelce – poškozené do místa jejího bydliště, avšak na adresu J. J., odkud bylo vráceno, takže poškozená nebyla nijak vyrozuměna, a tímto svým jednáním zvýhodnil sebe, a to tím, že nemusel provádět žádné další úkony k prokazování podezření z trestné činnosti J. J. a rovněž i zvýhodnil J. J. v tom, že nebylo proti němu zavedeno trestní stíhání ani pokračováno v prověřování dané věci, kdy současně poškodil B. T. na jejím právu podat stížnost do usnesení o odložení věci dle §159 odst. 1 tr. řádu.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 27. 6. 2002 zabýval Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením pod sp. zn. 7 To 240/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. řádu dovolání proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně. Důvody uplatněné v dovolání spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se domnívá, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací rozhodovaly na základě nesprávného právního posouzení skutku. Je přesvědčen, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele, nýbrž pouze jako porušení pracovní kázně ve formě usnadňování si pracovních povinností bez jakéhokoliv úmyslu kohokoliv poškodit či sobě samotnému nebo jinému opatřit neoprávněný prospěch. V petitu dovolání tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a aby sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněného zprostí obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je obviněný stíhán.
Nejvyšší soud České republiky dopisem ze dne 2. 10. 2002 sp. zn. 5 Tdo 759/2002 vrátil dovolání Městskému soudu v Brně s tím, aby bylo postupováno podle §265h tr. řádu. Dopisem obhájce obviněného ze dne 13. 11. 2002 bylo podáno doplnění dovolání, ve kterém se na základě výzvy k upřesnění poukazuje na to, že dovolání obsahuje určení, proti jakému rozhodnutí dovolání směřuje, tedy jak proti vyslovené vině, tak proti uloženému trestu.
K dovolání obviněného L. B. se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten vyslovuje názor, že podané dovolání trpí formálními nedostatky, neboť nespecifikuje rozhodnutí, proti němuž směřuje. Upozorňuje, že dovolání sice uvádí spisové značky obou rozhodnutí, avšak pokud směřuje proti rozhodnutí o vině a trestu, mělo by mířit proti rozhodnutí soudu prvního stupně, což je ovšem dle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nepřípustné. Za neurčitý považuje v důsledku toho i petit dovolání, neboť není zřejmé, které rozhodnutí má být dovolacím soudem zrušeno. Z těchto důvodů tedy považuje za správné odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť není v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu. Kromě toho vznáší pochybnost, zda jde o dovolání podané oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. l, když je podepsáno pouze obhájcem z plné moci a nikoli obviněným samotným. Z tohoto důvodu považuje za správné dovolání odmítnout i podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Pokud jde o samotný obsah dovolání, poukazuje na to, že v dovolání je namítána nesprávnost skutkových závěrů, jak jsou vyjádřeny v konečném meritorním rozhodnutí, přičemž ovšem není vytýkána žádná konkrétní vada v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností. Námitku v tom směru, že jednání obviněného mělo být zhodnoceno pouze jako porušení pracovní kázně, nepovažuje za vážně míněnou, neboť skutkové okolnosti, jak jsou popsány ve výroku rozsudku nalézacího soudu, přesně odpovídají znakům skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele. Dochází tedy k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b), popřípadě písm. c) nebo d) tr. řádu. Souhlasí s tím, aby toto rozhodnutí bylo učiněno za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti tomuto rozsudku.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda podané dovolání splňuje potřebné náležitosti podle §265f odst. 1 tr. řádu a shledal, že dovolání tyto náležitosti splňuje, neboť uvádí jak rozhodnutí, proti kterému směřuje, tak návrh na rozhodnutí dovolacího soudu i dovolací důvod podle §265b tr. řádu. Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, když je podepsáno pouze obhájcem z plné moci a nikoliv také samotným obviněným. V této věci vycházel Nejvyšší soud jednak z dikce §265d odst. 2 tr. řádu, podle které může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jednak z připojeného spisu, ve kterém je kromě obecného zmocnění k provádění úkonů i zvlášť uvedeno zmocnění obhájce k podání dovolání. Za tohoto stavu má Nejvyšší soud za to, že se nejedná o dovolání podané toliko obhájcem, ale o dovolání obviněného podané prostřednictvím jeho obhájce. Pro případné odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu nejsou dány zákonné podmínky.
Pokud jde o důvod podaného dovolání, zabýval se Nejvyšší soud otázkou, zda je tento důvod v souladu s ustanovením §265b tr. řádu a zda uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá obsah i dovolání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný se sice na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odvolává a tvrdí, že oba soudy rozhodovaly na základě nesprávného právního posouzení skutku, avšak veškeré jeho námitky obsažené v odůvodnění dovolání směřují proti skutkovým zjištěním soudu, nikoli proti jeho právnímu hodnocení. Podstatou argumentace obviněného je skutkové tvrzení, že svým jednáním neměl v úmyslu sobě nebo jinému opatřit neoprávněný prospěch či kohokoliv poškodit a z toho vyvozuje, že nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele. Napadá tedy skutkové zjištění soudu popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, že svým jednání zvýhodnil jak sebe, tak i jiného a jiného také poškodil. Kromě toho v dovolání zmiňuje i okolnost, že mu nebylo umožněno, aby dosáhl výslechu svědka ve svůj prospěch, což je ovšem okolnost nespadající pod uplatněný dovolací důvod.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je v dovolání obviněného uplatněn toliko formálně, když ve skutečnosti jsou vznášeny námitky proti skutkovému zjištění soudu, se kterým je jeho právní posouzení zcela v souladu.
Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 4. února 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h