ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1081.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1081/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2003 dovolání podané obviněným R. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 4 To 31/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 7 T 20/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. R. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 7 T 20/2000 byl obviněný R. R. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona a byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí dýky se zelenou plastikovou rukojetí. Současně byl zrušen celý výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 10 T 10/99 ze dne 7. 10. 1999, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině obviněného R. R. se stalo zjištění soudu prvního stupně, že společně s obviněným ml. J. W. dne 8. 3. 1999 kolem 15.45 hod. v T., S. M., na nádraží ČD v nadchodu zastavili poškozeného P. F., kterého ml. J. W. chytil za ruku a rameno, držel jej, když obviněný R. R. loveckou dýkou s čepelí dlouhou 18 cm uřezal P. F. na temeni hlavy část vlasů i s kůží o průměru 2 cm s pohrůžkou, aby jeho dívce, později manželce L. R. nenadával a nechal ji na pokoji, neboť by nůž mohl použít i jinak a tímto jednáním utrpěl poškozený zranění spočívající v kožním defektu na hlavě, které si vyžádalo pouze jednorázové ošetření.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali obviněný, spoluobviněný ml. J. W. a Okresní státní zástupce ve Frýdku – Místku (ve věci obviněného ml. J. W.) odvolání, kterým se dne 20. 3. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To 31/2002 z podnětu odvolání státního zástupce ve věci obviněného ml. J. W. napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu ve výroku o vině v bodě 6) rozsudku, dále z podnětu odvolání obviněných R. R. a ml. J. W. zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu, ve věci obviněného ml. J. W. též dle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení ve výroku o vině v bodě 1) rozsudku, jakož i u obou obviněných ve výrocích o trestu a u obviněného ml. J. W. napadený rozsudek zrušil též ve výroku o náhradě škody podle §229 odst. 1 tr. řádu. Za podmínek ust. §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že při stejném popisu skutku jako v rozsudku soudu prvního stupně, pokud jde o obviněného R. R., jej uznal vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona. Za tento trestný čin mu podle §235 odst. 2 tr. zákona, za použití §35 odst. 2 tr. zákona uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to dýky se zelenou plastikovou rukojetí. Současně byl zrušen celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 10. 1999 č. j. 10 T 10/99, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Ing. S. L., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný R. R. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání, a to jak proti výroku o vině, tak i proti výroku o trestu. Dovolání opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že předmětné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolání vyslovuje názor, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru o jeho vině. Je přesvědčen, že z výsledku dokazování v přípravném řízení ani u hlavního líčení nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a na jehož základě by bylo možné rozhodnout o jeho vině. Tento názor v dalším zdůvodnění dovolání doplňuje o vlastní hodnocení důkazů a připomíná, že své námitky vůči provedenému dokazování uplatňoval již ve svém odvolání a že se podle jeho názoru odvolací soud nevypořádal se všemi skutkovými tvrzeními uvedenými v odvolání.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby podle ustanovení §265m tr. řádu sám nově rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby v celém rozsahu. Současně uvádí, že byl předsedovi senátu soudu prvního stupně podán podnět k podání návrhu na odklad výkonu trestu uloženého odvolacím soudem.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatuje, že dovolání napadá výlučně skutková zjištění, neobsahuje jedinou námitku, která by se týkala aplikace hmotně právních předpisů a má tedy spíše charakter jakéhosi „druhého odvolání“. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k jeho podání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla jeho trestná činnost prokázána v průběhu dokazování, resp. že nebyl bez pochybností zjištěn takový skutkový stav, který by opravňoval rozhodnutí o jeho vině. Námitky směřují ryze proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. R. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Přiložený spis neobsahuje návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. února 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h