ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1082.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1082/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. ledna 2003 o dovolání podaném obviněným L. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O. n. O., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 5 To 284/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 190/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 2 T 190/2001, byl obviněný L. S. uznán vinným dvěma trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. spočívajícími po skutkové stránce v tom, že 1) „dne 25. 7. 2001 v době kolem 16.30 hodin v P., v herně N. na U. t. , předal svědkovi D. D., za dohodnutou finanční částku 200,- Kč tzv. „psaníčko“ s obsahem bílé krystalické látky o celkové hmotnosti 0,005g, ve které byla kriminalisticko-technickým zkoumáním z oboru chemie zjištěna přítomnost metamfetaminu, uvedeného v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. O návykových látkách jako látka psychotropní“ a 2) „ dne 6. 8. 2001 v době od 17.14 do 17.19 hodin v P., v herně N. na U. t. v prostorách toalet, odsypal svědkovi L. N., do jím připraveného tzv. „psaníčka“ za dohodnutou finanční částku 150,- Kč bílou krystalickou látku o celkové hmotnosti 38,8 mg a svědkovi F. B., za dohodnutou finanční částku 400,- Kč bílou krystalickou látku o celkové hmotnosti 69,3 mg, přičemž v této látce byla kriminalisticko-technickým zkoumáním z oboru chemie zjištěna přítomnost metamfetaminu, uvedeného v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. O návykových látkách jako látka psychotropní, a dále přítomnost efedrinu, jež je uveden v příloze č. 9 k výše citovanému zákonu jako prekursor.“ Za tyto trestné činy mu byl podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně. Podle §39a odst. 2, písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 5 To 284/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 2. 7. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/cc/ tr. ř.).
Obviněný L. S. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 5 To 284/2002, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že se nedopustil jednání popsaného pod bodem 2) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.V uvedené souvislosti poukázal především na výpovědi svědků L. N. a F. B., kteří uvedli, že obviněný není osobou, která jim drogy prodala. Dovolatel dále poukázal na to, že ani další ve věci provedené důkazy nesvědčí (s ohledem na jejich rozpornost) jednoznačně pro závěr o jeho vině. Soud prvního stupně měl při zjišťování skutkového stavu věci rovněž nesprávně přihlížet i k důkazu (rekognici), který byl podle názoru dovolatele proveden v rozporu se zákonem. Podle přesvědčení dovolatele došlo k jeho odsouzení za skutek pod bodem 2) rozsudku na základě vnitřního přesvědčení soudů obou stupňů, které však nemělo oporu ve výsledcích dokazování. Samotná skutečnost, že dovolatel byl v minulosti vícekrát soudně trestán, přitom nesmí mít vliv na spravedlivé a objektivní soudní rozhodnutí. V posuzovaném případě měl být proto uznán vinným pouze trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. spočívajícím ve skutku popsaném pod bodem 1) rozsudku a pro skutek pod bodem 2) měl být obžaloby zproštěn. Tomu by pak následně mělo odpovídat i uložení přiměřeného trestu.
Vzhledem k shora uvedeným důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že námitky dovolatele vůči vadnému hodnocení důkazů, popřípadě též vůči nezákonnosti jednoho z nich, nelze zahrnout pod uplatněný ani pod jiný dovolací důvod. Pokud dovolatel poukazuje na vadně zjištěný skutkový stav věci, jež měl u skutku pod bodem 2) rozsudku vést k jeho nesprávnému právnímu posouzení jako trestného činu, pak podle názoru státní zástupkyně takové obsahové zdůvodnění zvoleného dovolacího důvodu odporuje koncepci předmětného mimořádného opravného prostředku, který není nástrojem změny skutkových zjištění ve smyslu odlišné definice skutku, než k jaké dospěly soudy obou stupňů na základě dvouinstančního řízení. Učiněná skutková zjištění přitom u obou skutků podmiňovala použitou právní kvalifikaci jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěla státní zástupkyně k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání obviněného L. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný L. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Případný rozpor mezi popisem skutku a jeho právní kvalifikací (jako relevantní hmotně právní důvod) dovolatel neuplatnil. Dovolací námitky obviněného L. S. směřují výlučně vůči zákonnosti prováděných důkazů (rekognice) a jejich následnému hodnocení, je-li dovolatelem poukazováno na to, že se skutku popsaného pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně nedopustil, a že obsah provedeného dokazování reálně prokazoval skutkový stav, který neumožňoval závěr o jeho vině. To znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení zásad pro dokazování v trestním řízení vyplývajících zejména z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Teprve důsledkem těchto vad mělo být následné (související) nesprávné hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. To ovšem odporuje obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) -l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst.1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. ledna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler