ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1083.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1083/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2003 o dovolání podaném obviněným P. V. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 61 To 252/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 203/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 29 T 203/2001, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil dvěma útoky v době od října roku 2000 do ledna roku 2001. Za tento trestný čin mu byl podle §250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 61 To 252/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení (vadně označené jako „rozsudek“) Městského soudu v Praze napadl obviněný P. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku „a skutková zjištění učiněná soudem nalézacím a potvrzená soudem odvolacím jsou chybná.“
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel upřesnil, že jeho námitky se týkají útoku popsaného pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu. Podle jeho názoru bylo nutno posuzovat žalované jednání podle ustanovení §657 o. z., o smlouvě o půjčce, přičemž účel půjčky není podstatnou náležitostí tohoto závazkového vztahu a obviněný nebyl ke splnění dluhu žádnou formou vyzván. Skutek pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu tedy podle názoru dovolatele není trestným činem podvodu ani žádným jiným trestným činem. Rovněž poukázal na nevěrohodnost výpovědí poškozené, jež jako bývalá milenka obviněného mohla být motivována k negativnímu postoji vůči jeho osobě. V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud „zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze, a to ve výroku o vině, trestu i náhradě škody podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., a aby sám ve věci rozhodl o zproštění obviněného skutku ad 1) obžaloby, případně aby přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.“
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Poukázala na to, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl právní námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž námitky skutkové, které do rámce dovolacího důvodu nespadají. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Obviněný ve svém dovolání uvedl, že v předmětné trestní věci skutková zjištění učiněná nalézacím a odvolacím soudem jsou chybná a že skutek popsaný pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu není trestným činem podvodu ani žádným jiným trestným činem a měl být posouzen pouze v rámci občanskoprávních vztahů. Konkrétní námitka, jež by měla odůvodňovat vadné právní posouzení skutku dle vyjádření dovolatele na str. 3 jeho podání, však spočívala výlučně ve vytýkaném chybném skutkovém zjištění nalézacího soudu, jež následně potvrdil i soud odvolací. Jde tedy o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. ledna 2003
Předseda senátu :
Mgr. Josef Hendrych
Vypracovala :
JUDr. Blanka Roušalová