ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1096.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1096/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2003 dovolání podané obviněným M. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 42 To 2/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 1 T 429/2000, a rozhodl takto:
Dovolání M. P. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 1 T 429/2000, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona ve znění zák. č. 210/99 Sb., a byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému M. K., škodu ve výši 55.000,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v době od počátku září do konce října 1999 v U. B. na různých místech přijal od M. K., finanční částky ve výši 15.000,- Kč, 5.000,- Kč, 5.000,- Kč, 5.000,- Kč, 5.000,- Kč a 20.000,- Kč, údajně za účelem nákupu televizních přijímačů zn. SONY a jejich dalším prodejem, s příslibem velkého zisku, televizory však neměl nikde zamluveny, žádné nekoupil a peníze v celkové výši 55.000,-Kč použil pro svoji potřebu.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný i státní zástupce odvolání, kterým se zabýval dne 18. 2. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 42 To 2/2002 podle §256 tr. řádu odvolání obviněného i státního zástupce zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný proti tomuto usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání. Na základě výzvy předsedy senátu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. 7. 2002 obviněný opět prostřednictvím své obhájkyně své dovolání upřesnil podáním ze dne 5. 8. 2002.
Dovolání směřuje proti výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a v návaznosti na to i proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkazuje obviněný na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je toho názoru, že došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci. Ve zdůvodnění dovolání poukazuje na způsob dokazování u soudu prvního stupně, kdy rozsudek nebyl postaven na přímých důkazech a nesouhlasí s hodnocením důvěryhodnosti svědků. Připomíná, že tomuto rozsudku předcházel rozsudek, kterým byl zproštěn obžaloby na základě presumpce neviny. Vyslovuje názor, že k odsuzujícímu rozsudku došlo v důsledku pochybení spočívajícího v tom, že nebyly provedeny žádné nepochybné důkazy o jeho vině. Vyslovuje názor, že odvolací soud porušil zákon, když zamítl jeho odvolání, neboť je přesvědčen, že se nedopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu.V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a ve věci rozhodl sám, či případně za použití ust. §265l odst. 3 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to případně i v jiném složení senátu. Žádá také o odklad výkonu trestu. Tato žádost však není doplněna příslušným návrhem předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatuje, že dovolání je postaveno na polemice obviněného o způsobu hodnocení provedeného dokazování, které podle jeho názoru jednoznačně nepodpořilo závěr o vině, dále na tom, že síla usvědčujících důkazů nebyla na takové úrovni, aby nemohlo být postupováno dle zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného.“ Z těchto vytýkaných okolností pak obviněný usuzuje, že došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci. Dovolání tedy směřuje ke zpochybnění přisouzených skutkových zjištění a namítá vady skutkového charakteru, aniž by vznesl jakoukoliv kvalifikovanou námitku dokládající vadné hmotně právní posouzení věci. Protože tedy bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby posuzované dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou podat tento mimořádný opravný prostředek.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru mu nebyla trestná činnost prokázána v průběhu dokazování, resp. že nebyly předloženy přímé důkazy o jeho vině a že soudem byla nesprávně posouzena důvěryhodnost svědků. Námitky tedy směřují ryze proti provádění a hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. P. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené rozhodnutí dovolacího soudu, jakož i vzhledem k tomu, že předsedou senátu prvního stupně nebyl podán návrh na případné odložení výkonu rozhodnutí, nebylo o žádosti obviněného rozhodováno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. února 2003
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h