ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1097.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1097/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 o dovolání podaném obviněným R. B., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 4 To 69/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 29/96, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 31 T 29/96 byl obviněný R. B. ve společném řízení vedeném proti němu a obviněnému V. M. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „ obžalovaný R. B. v přesně nezjištěné době do 18. 6. 1996, 11.30 hod., si nezjištěným způsobem opatřil nejméně 1071 kusů padělaných bankovek nominální hodnoty 1.000,-Kč vzor 1993, různých sériových čísel, pocházejících z jedné padělatelské dílny, vyhotovených reprografickou cestou a z hlediska kvality hodnocených stupněm 3 – zdařilé, přičemž tyto bankovky převážel osobním vozidlem značky Audi 100, které za tímto účelem opatřil a řídil obžalovaný V. M. a během jejich převozu byli oba dne 18. 6. 1996 kolem 11.30 hod. cestou z O. na K. na ulici R. zadrženi policejními orgány a padělané bankovky, které byly ve vozidle nalezeny jim, byly odebrány.“ Za tento trestný čin byl obviněnému R. B. uložen podle §140 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání, které proti shora citovanému rozsudku podali obvinění i státní zástupce, rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem dne 10. 9. 2002, sp. zn. 4 To 69/2002 tak, že ohledně obviněného R. B. z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a sám nově rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že jej uznal vinným týmž skutkem (s dílčí modifikací, že si obviněný opatřil 1091 kusů inkriminovaných bankovek), který právně kvalifikoval jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. O výši a způsobu výkonu trestu rozhodl shodně s výrokem o trestu v rozsudku soudu prvního stupně
Obviněný R. B. podal prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. 31 T 29/96 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 4 To 69/2002. Dovoláním byly napadeny výroky o vině a trestu, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že v jeho případě nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák., a to pro nedostatek tzv. subjektivní stránky. V této souvislosti poukázal především na to, že v době spáchání údajného trestného činu se zabýval podnikáním jen krátkou dobu a s falešnými penězi neměl zkušenosti. Padělané bankovky byly přitom v posudku znalce označeny stupněm 3, což znamená, že byly způsobilé oklamat méně informovaného příjemce. Podle dovolatele šlo ve skutečnosti pouze o to, že peníze, které vydělal v SRN následně směnil z důvodu dosažení zisku a získaný obnos uložil v trezoru, aniž by pravost těchto peněz blíže zkoumal, když neměl k dispozici žádné zařízení ke zjišťování padělků. Po určité době se rozhodl inkriminované peníze prostřednictvím banky znovu směnit a uložit. Při jejich převozu do peněžního ústavu byl však společně s V. M. zadržen Policií ČR a následně vyšlo najevo, že se jednalo o padělky.
Dovolatel dále namítl, že v řízení před soudy obou stupňů nebyly dostatečně brány v úvahu výpovědi spoluobviněného V. M. a svědkyně R. W., které jeho obhajobě přisvědčovaly. Nebyly zohledněny ani nedostatky v činnosti Policie ČR, zejména pokud jde o vypracování úředního záznamu neexistujícími policisty, smazání videozáznamu a o vady ve vyhotovení protokolu o vydání věci. Uvedené okolnosti podle názoru dovolatele rovněž zpochybňují kvalitu a v důsledku toho i objektivitu provedeného řízení.
Vzhledem ke shora konstatovaným skutečnostem obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby podle §265k tr. ř. dovolací soud rozhodl o zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve výroku o vině a trestu, a poté aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. argumentuje důvody, které uplatnil již ve svém odvolání a jejichž základem je polemika s důkazní situací tak, jak byla ustálena soudy obou stupňů. Státní zástupce zdůraznil, že jak nalézací, tak i odvolací soud subjektivní stránce trestného činu věnovaly náležitou pozornost a dospěly ke správným skutkovým závěrům. S kvalifikací předmětného skutku jako trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák. se státní zástupce zcela ztotožnil s tím, že popis skutku ve výroku napadeného rozsudku obsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty shora uvedeného trestného činu. Jelikož podle státního zástupce napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo možno odstranit cestou dovolání, ve svém vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání obviněného R. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný R. B. je podle §265d odst.1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti dovolání předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a v ustanovení §265f odst.1 tr. ř. V této souvislosti je ovšem třeba připomenout, že dovolání vždy směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, má směřovat též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatel však zvolil opačný postup. Poněvadž však napadl rozhodnutí soudů obou stupňů a správně označil též výrok, proti němuž dovolání směřuje, nejevila se konstatovaná formální vada v daném případě natolik relevantní, aby bylo možno učinit závěr, že obsah dovolání nesplňuje hlediska stanovená ve shora citovaném ustanovení zákona, a že je tedy třeba dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, bez jehož existence (jako základní podmínky) nelze přistoupit k provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
V posuzovaném případě dovolatel nenamítá rozpor mezi popisem skutku a soudem užitou právní kvalifikací. Vadné hmotně právní posouzení věci spatřuje v absenci svého zavinění (§4 tr. zák.) jako základního znaku skutkové podstaty trestného činu. Existenci namítané vady přitom opírá o skutkové okolnosti, jež měly být soudy obou stupňů při správném hodnocení provedených důkazů zjištěny, a jestliže se tak nestalo, nelze považovat jejich skutkové a z nich vyplývající právní závěry za správné.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst.1 písm.g) tr. ř. je dovolatelem spatřován v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst.5, 6 tr. ř.), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení skutku z hlediska zavinění dovolatele. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst.1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst.1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst.1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr.ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler