ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.110.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 110/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2003 o dovolání podaném obviněným I. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 6 To 387/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2 T 942/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 2 T 942/2001 byl obviněný I. J. uznán vinným trestnými činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství jako pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spočívajícími po skutkové stránce v tom, že „na předem dohodnutém skrytém místě u lesa převzal jako řidič osobního automobilu Volkswagen Scirocco k dopravě z této pohraniční oblasti do B. čtyři občany B., a to A. U., T. A., M. M. a A. R., kteří toho dne neoprávněně bez jakýchkoliv osobních a cestovních dokladů překročili mimo stanovené hraniční přechody státní hranice z Č. r. do S. r. N., vedeni nezjištěným mužem jako tzv. převaděčem, když předtím dne 5. 4. 1998 v M. přistoupil na návrh nezjištěného muže, aby za odměnu 9.000,- Kč svým osobním automobilem v N. odvezl tzv. utečence od státní hranice dále od vnitrozemí“, a že „při řízení tohoto automobilu z nedostatečné opatrnosti použil při projíždění zatáčky v dešti na mokré vozovce nepřiměřeně vysoké rychlosti, čímž porušil ustanovení §1 odst. 1, 2 a §3 odst. 1 obecně závazného právního předpisu - Pravidla o silničním provozu S. r. N. z 16. 11. 1970, a uvedl tím automobil do smyku s následným vybočením ze silnice a nárazem do stromu, při němž utrpěl A. U. těžká zranění hlavy a trupu, pro něž ihned zemřel a M. M. zranění spočívající ve zlomenině střední čelistní části obličeje vpravo“ (Bod A/ výrokové části rozsudku). Týmž rozsudkem byl uznán vinným trestným činem neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák. spočívajícím po skutkové stránce v tom, že „po této dopravní nehodě, ač sám jen lehce poraněn drobnými povrchními oděrkami kůže na rukou a hlavě, z místa činu utekl, aniž by zraněnému M. M. poskytl či přivolal zdravotnickou pomoc“( Bod B/ výrokové části rozsudku) . Za tyto trestné činy mu byl podle §224 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. soud rozhodl, že se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal státní zástupce, rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 6 To 387/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak sám nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině se obviněný I. J. odsuzuje podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon se podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazuje do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti shora citovanému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný I. J. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl výrok o trestu. Uplatněným dovolací důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především zdůraznil, že již v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že nebyl členem žádné skupiny, pouze jednou využil nabídky k získání finančních prostředků za dovoz osob do B. Státní hranici překročil legálně s platným pasem a uvedené osoby vzal do osobního vozu až na území SRN. Hranici překročil nelegálně teprve cestou zpět po autohavárii ve snaze dostat se domů. Dovolatel dále poukázal na to, že podle zjištění soudů obou stupňů bylo jeho jednání po autonehodě ovlivněno značně sníženými rozlišovacími schopnostmi, čemuž nasvědčovala i skutečnost, že v havarovaném voze zanechal všechny doklady. Podle přesvědčení dovolatele se vzhledem k výše konstatovaným skutečnostem jeví nepodmíněný trest odnětí svobody uložený odvolacím soudem jako nepřiměřeně tvrdý zásah do jeho dosud bezúhonného života. Opodstatněnost aplikace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval dovolatel v tom, že soud prvního stupně mu správně uložil trest s podmíněným odkladem výkonu, při respektování všech kritérií vyplývajících z ustanovení §23 a §31 tr. zák., když přihlížel zejména k tomu, že se na něj hledí jako by nebyl odsouzen, vzal v úvahu jeho dobrou pověst i to, že po způsobené havárii jednal v šoku. Přesto odvolací soud svým rozhodnutím výrok o uložení podmíněného trestu zrušil a následně dovolateli uložil nepodmíněný trest odnětí svobody.
V petitu svého dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a o výši trestu rozhodl sám svým rozsudkem.“
K předmětnému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“). Podle jeho názoru bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V této souvislosti státní zástupce uvedl, že výrok o trestu odnětí svobody lze dovoláním napadnout toliko z úzce vymezeného důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., což dovolatel v tomto případě zřejmě záměrně neučinil, neboť tento zákonný dovolací důvod evidentně dán není. Obviněnému byl uložen zákonu odpovídající druh trestu ve výměře odpovídající zákonné trestní sazbě podle §224 odst. 2 tr. zák. S ohledem na konstatované důvody učinil státní zástupce návrh, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného I. J. odmítl. V případě, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, vyslovil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný I. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. , protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
V posuzovaném případě opírá obviněný I. J. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o námitku, že odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) při ukládání trestu odnětí svobody rozhodoval v rozporu se zásadami vyjádřenými v (hmotně právních) ustanoveních §23 a 31 tr. zák. Vadnost předmětného hmotně právního posouzení ovšem spatřuje v důvodech, jež mají skutkovou povahu, když namítá, že odvolací soud nevzal při ukládání trestu v úvahu některé důležité okolnosti týkající se jeho osoby i činu samotného. To znamená, že de facto napadá procesní postup podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť i rozhodování o trestu je podmíněno zjištěním skutkového stavu věci v rozsahu nezbytném pro takové rozhodnutí. S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejícím odstavci je tedy zřejmé, že uplatněné dovolací námitky nelze vztahovat k důvodu dovolání podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř., byť je na toto ustanovení v dovolání formálně odkazováno. Současně je nelze podřadit ani pod jiný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř., a to ani v §265b odst.1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citované dikce tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že namítaná nepřiměřenost trestu (sama o sobě) bez splnění zákonem vymezených podmínek tento dovolací důvod nezakládá. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst.1 tr. ř. v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst.1, písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř. ).
V Brně dne 4. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler