ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1109.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 1109/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2003 o dovolání podaném obviněným J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 6 To 328/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 14/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), d) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 5 T 14/2002, byl obviněný J. D. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „ dne 14. 11. 2001 kolem 04.00 hod. v bytě v P., poté, co prohledával osobní věci P. H. a V. K., a tito vyjádřili s jeho jednáním nesouhlas, srazil jmenovanou na gauč a V. K. udeřil pěstí do obličeje tak, že spadl na zem, pak si musel svléct kalhoty, prohledal ho a posléze kopl mezi nohy a ve dvou případech mu přikázal, aby odešel do koupelny a tam zůstal, přičemž k zamezení odporu jmenovaných měl po celou dobu v ruce nebo za pasem nůž“ a trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., spočívajícím po skutkové stránce v tom, že „ ve stejnou dobu a v témže bytě vyzval P. H., aby ho následovala do obývacího pokoje a aplikovala mu do žíly pervitin, pak jí přiložil pod krk nůž a druhou rukou se snažil z ní strhnout triko, což se mu nepodařilo, proto ho nožem roztrhl, pak si jmenovaná musela sundat kalhoty, roztrhl jí nožem i spodní kalhotky, povalil na gauč a začal osahávat na prsou a na přirození, strkal jí prsty do přirození a přesto, že P. H. plakala, vysvlékl se a lehl si na ni, když k pohlavnímu styku nedošlo, neboť začala křičet a na pomoc jí přišel V. K. vyzbrojený nožem, po vzájemné potyčce obžalovaný z bytu utekl, přičemž následně byl zadržen policií.“ Za tyto trestné činy mu byl podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku nepodmíněně. Podle §39 odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. soud obviněnému dále uložil ochranné léčení protitoxikomanické ústavní formou.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl v druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 6 To 328/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 7. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.)
Obviněný J. D. podal prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl shora citované usnesení odvolacího soudu ve výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), j), k) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal především na to, že Městský soud v Praze pochybil, pokud považoval hodnocení důkazů soudem prvního stupně za odpovídající ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a se skutkovým stavem věci, jak byl tímto soudem zjištěn, se ztotožnil. V uvedené souvislosti dovolatel namítl, že soud prvního stupně vycházel především ze svědeckých výpovědí V. K. a P. H., ačkoliv jde o důkazy, o jejichž hodnověrnosti a přesvědčivosti lze s ohledem na obsah dalších ve věci provedených důkazů přinejmenším pochybovat. Vinu dovolatele pak měly vyvracet především svědecké výpovědi V. M. a B. L. Podle názoru dovolatele došlo v průběhu řízení navíc i k procesnímu pochybení při provádění důkazů (výpověď svědkyně M.), přičemž další vada řízení měla spočívat v tom, že popis jednání, pro které bylo dovolateli sděleno obvinění se podstatně lišil od popisu skutku, kterým byl posléze uznán vinným. Jestliže Městský soud v Praze v odvolacím řízení shora konstatované vady přehlédl (ačkoliv na jejich existenci bylo poukazováno již v rámci řádného opravného prostředku) a následně důvodně podané odvolání jako nedůvodné zamítl, je podle dovolatele zřejmé, že bylo rozhodnuto vadně, aniž by pro takové rozhodnutí odvolacího soudu byly splněny zákonné podmínky. Za dané důkazní situace, kdy odvolací soud měl k dispozici rovněž důkazy, které vinu dovolatele vyvracejí, měl podle jeho přesvědčení postupovat podle zásady in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby. V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného J. D. se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že námitky dovolatele vztahující se k vadám ve skutkových zjištěných soudu prvního stupně, které podle dovolatele odvolací soud v řízení o řádném opravném prostředku neodstranil a nenapravil, neodpovídají dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), l) /dříve k)/ tr. ř. ani žádnému z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., upozornila státní zástupkyně na to, že v dovolání není vůbec zmínka, z jakých důvodů je postup soudu týkající se uložení ochranného opatření (v tomto případě ochranného ústavního protitoxikomanického léčení) napadán a čeho se dovolatel v tomto ohledu domáhá. Za tohoto stavu státní zástupkyně dovodila, že dovolání bylo podáno jednak z jiného důvodu, než je uveden v zákoně a částečně též nesplňuje zákonem stanovené obsahové náležitosti. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b), d) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný J. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, přičemž podané dovolání splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a částečně i v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. (viz níže). Dovolatel se dopustil též formálního pochybení tím, že ve svém podání jako dovolací důvod uvedl §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ačkoliv z obsahu jeho podání jednoznačně vyplývá, že měl na mysli důvod nyní uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolatel zřejmě přehlédl, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. je s účinností ode dne 24. 5. 2002 dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uveden v novém znění pod ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud se zabýval nejprve dovolacím důvodem uplatněným podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle citovaného ustanovení zákona je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
V posuzované věci však dovolatel napadá učiněná skutková zjištění tvrzením, že při správném hodnocení provedených důkazů nelze dospět k závěru o existenci skutkových okolností svědčících o jeho vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1 tr. zák. Oběma soudům (zejména soudu odvolacímu) je vytýkáno v podstatě to, že pokud by důkazy vyhodnotily jinak, tj. podle dovolatele správně, musely by učinit jiné skutkové závěry a v důsledku toho by pak logicky dospěly i k jiným (odpovídajícím) závěrům hmotně právním. Je tedy zřejmé, že vytýkané vadné právní posouzení skutku jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je v daném případě založeno na namítaném nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Takto (procesně) vymezený dovolací důvod pod shora citované ustanovení nespadá, i když na ně formálně odkazuje. To platí rovněž o procesních důvodech vztahujících se k vytýkané neúčinnosti výpovědi svědkyně z hlediska její použitelnosti jako důkazu či namítaném nesouladu popisu skutku ve sdělení obvinění a v následném rozsudku ve věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze podat tehdy, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. K tomuto dovolacímu důvodu však dovolatel neuplatnil žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo patrno, na jakém základě dovozuje, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení (protitoxikomanického), v posuzovaném případě v ústavní formě. V uvedeném směru proto dovolání postrádá obsahové náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolatel dále uplatnil dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 odst. 1 tr. ř.). Z důvodů, které již byly rozvedeny v předcházejících odstavcích, nelze dovolatelem vytýkané vady podřadit ani pod žádný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Přitom právě skutečnost, že již v předcházejícím řízení byl dán některý z těchto důvodů, podmiňuje druhou alternativu pro podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. je odmítne též v případě, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného J. D. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a zčásti (pokud jde o důvod podle §265b odst. 1 písm. j/ tr. ř.) postrádalo obsahové náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., rozhodl za podmínek §265i odst. 1 písm. b), d) tr. ř. tak, že se toto dovolání odmítá. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř. ).
V Brně dne 28. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler