ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.111.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 111/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. března 2003 dovolání podané obviněným M. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 23 To 73/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 252/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného M. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zákona, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 4. 3. 2001 v době kolem 11.15 hod. v P. slovním napadením fyzicky napadl Mgr. D. T., po které hodil část uvolněného drátěného oplocení spolu s kovovým sloupkem, a to tak, že oplocení uchopil oběma rukama a přitom ji zasáhl kovovým sloupkem, čímž jí způsobil otřes mozku lehkého stupně, podkožní výron hlavy, zhmoždění povrchu hlavy, podvrtnutí krčních obratlů lehkého stupně, tedy zranění s obvyklou dobou léčení v trvání 14 – 21 dnů.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 15. 2. 2002 Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým usnesením sp. zn. 23 To 73/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti tomuto usnesení ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně dovolání, kterým napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a tvrdí, že jeho jednáním trestný čin ublížení na zdraví spáchán nebyl. Odkazuje se přitom na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání uvádí, že pochybení spatřuje již v průběhu přípravného řízení a vytýká orgánům činným v přípravném řízení i soudům obou stupňů, že se důsledně nezabývaly skutkovými okolnostmi případu. Dle jeho názoru se nezabývaly otázkou, zda vůbec mohlo fakticky ke zranění poškozené dojít, ani tím, jak ve skutečnosti vypadá místo, kde se měl skutek stát a zda jsou tvrzení stran v souladu právě s místem tvrzeného skutku. Dále tvrdí, že se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly s jeho tvrzeními v rámci obhajoby, s rozpory ve výpovědi poškozené a výpovědi svědkyně MUDr. B. jakož se vzájemným vztahem mezi tvrzeným skutkovým dějem a místem zranění poškozené. Nadále tvrdí, že se žalovaného skutku nedopustil, rozhodnutí soudů obou stupňů bylo postaveno toliko na nepřímých důkazech a že znalecký posudek posoudily soudy obou stupňů pouze laickou úvahou bez hlubší znalosti věci, přičemž o takové posouzení bylo opřeno rozhodnutí o vině a následně pak i o trestu. V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu a aby byla věc vrácena k dalšímu řízení, přičemž neuvádí, kterému soudu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta upozorňuje, že důvod dovolání spatřuje obviněný ve skutkových vadách, kdy je konstatována potřeba jak doplnit dokazování, tak i jinak hodnotit ve věci pořízené důkazy. Je toho názoru, že argumentace obviněného v rámci uplatněného dovolacího důvodu odporuje koncepci mimořádného opravného prostředku dovolání, který není nástrojem nápravy vad skutkových, ale pouze vad procesních a právních. Protože tedy dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, navrhuje odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je také osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla jeho trestná činnost prokázána v průběhu dokazování, přičemž jeho námitky směřují proti postupu soudu podle §2 odst. 5, 6 tr. řádu v rámci jeho skutkových zjištění. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Nejvyšší soud je toho názoru, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 4. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h