ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1290.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1290/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2003 o dovolání podaném ing. J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 12 To 45/03 ze dne 20. 5. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 34/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 7 T 34/2002 ze dne 4. 3. 2003 byl dovolatel Ing. J. H. uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku dle §128 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), kdy uvedeného trestného činu se dopustil jednáním, které je podrobně popsáno ve výrokové části ve skutkové větě citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a rozhodnuto o nároku poškozeného.
O odvolání, které proti uvedenému rozsudku podal dovolatel, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 12 To 45/03 ze dne 20. 5. 2003, kterým podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.), jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal Ing. H. včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění dalších náležitostí vyžadovaných trestním řádem dovolání v jehož rámci uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dále důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V důvodech takto podaného mimořádného opravného prostředku má především za to, že soudy obou stupňů vyložily v dané věci pojem „na úkor“ obsažený ve skutkové podstatě uvedeného trestného činu příliš extenzivně, nevzaly v úvahu smysl organizací zabývajících se zahraničním obchodem a poukázal na nesprávnost závěru, že K. R. n. K. (dále jen KDR) mělo obchodovat se zahraničním dodavatelem přímo, bez mezičlánku, který představovala firma D. C., spol. s r.o. (dále jen D.). To proto, že podle jeho názoru nemělo příslušný kontakt do zahraničí a že bez tohoto kontaktu (D.) by vlastně nemohl být realizován žádný zisk a již proto nemohl být obchodní vztah mezi oběma posouzen jako ten, který byl nevýhodný pro KDR. V tomto směru mezi oběma subjekty uzavřená smlouva ze dne 1. 10. 1996 nemohla být na úkor jedné ze smluvních stran, její obsah dovolatel neovlivňoval, když z takto standartní smlouvy nesla rizika společnost D. /kurzové ztráty, nedodání zboží/. Dovolatel dále uvedl, že soudy se nevypořádaly s jeho tvrzením, že popsaným jednáním nenaplnil subjektivní stránku uvedeného trestného činu, a to především tzv. jednání na úkor, když ten nikdy neměl v úmyslu, aby byla uzavřena smlouva pro KDR nevýhodná, když z jejího obsahu neplyne nic z čeho by bylo možné dovodit, že byla uzavřena na úkor jedné z organizací. Poukázal i na to, že je nesprávným právním závěrem ten, který soudy dovodily, když konstatovaly, že dovolatel dal popud k uzavření předmětné smlouvy. Poukázal na to, že nebyl členem představenstva společnosti KDR a pouze se kladně vyjádřil k obsahu nabízeného obchodu, kdy o výhodnosti smlouvy bylo přesvědčeno celé hospodářské vedení KDR a na něj v rozhodné době neměl dovolatel podstatný vliv. Jeho pouhé kladné vyjádření k uzavření předmětné smlovy nelze mít za popud k jejímu uzavření, když takový výklad /učiněný soudy/, je nepřijatelně rozšiřující. Konečně poukázal i na to, že soudy obou stupňů neprovedly jím navrhované důkazy /zejména revizní znalecký posudek/ a nezabývaly se rozpory ve znaleckém posudku Č. z., a.s., který byl ve věci vyhotoven a ve kterém zjevně nebylo přihlíženo ke skutečnostem svědčícím ve prospěch dovolatele. Uzavřel, že s ohledem na uvedené jsou takto dány jím označené dovolací důvody a navrhl, aby „rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a usnesení Vrchního soudu v Praze byl zrušeny a věc vrácena Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí“.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který po rekapitulaci jednotlivých rozhodnutí poukázal na to, že dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nelze tak vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, případně nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Proto v dané věci nelze akceptovat námitky týkající se neúplnosti provedeného dokazování před soudy a ani námitky vztahující se k případné možnosti KDR realizovat obchod se zahraničním partnerem samostatně, námitky ohledně účasti dovolatele /její míry/ při uzavírání smluv, když těmito námitkami se konkretně zabývaly oba soudy a tvrzení dovolatele v těchto směrech vyvrátily /tvrzený nedostatek odborníků v oblasti obchodu se zahraničím, neochota amerického partnera obchodovat s družstevní organizací, poukaz na to, že majitelé firmy D., kteří byli současně členy a pracovníky KDR měli pouze jedny znalosti, schopnosti a kontakty, když ani firma D. neměla experta na zahraniční obchod/. Co se týče podílu dovolatele na uzavření předmětných smluv, poukázal státní zástupce zejména na argumentaci obsaženou v rozhodnutí odvolacího soudu, který má za prokázané, že dovolatel sám dne 1. 7. 1996 uzavřel první smlouvu za KDR s firmou D. a měl rozhodující roli při zakládání popsaného obchodního vztahu mezi oběma firmami. Uvedená skutková zjištění tak odpovídají zákonnému znaku „dá popud k uzavření smlouvy“. Dále se ve svém vyjádření státní zástupce zabýval pojmem „na úkor“, kdy poukázal na argumentaci obsaženou zejména v důvodech uvedených v rozhodnutí odvolacího soudu, který činnost firmy D. charakterizoval jako zbytečný mezičlánek, který zmenšil profit KDR, které za služby a zboží platilo předem, zálohovalo činnost zprostředkovatele, když KDR hradilo veškerou činnost a náklady související s následným prodejem zboží. Zmíněné smlouvy tak byly nepochybně uzavřeny „na úkor“ firmy KDR. K namítané subjektivní stránce samotného trestného činu státní zástupce zmínil objektivní charakter celé obchodní transakce, když firma D. byla vmanipulována jako zbytečný článek do vztahu mezi KDR a zahraničním partnerem a takto parazitovala na zisku KDR, když za příznačné považuje i to, že firma D. byla vytvořena krátce před uzavřením předmětných smluv, a to výlučně z pracovníků či funkcionářů KDR a se žádným jiným partnerem než s KDR neobchodovala. Soudy také správně poukázaly na úroveň ekonomického vzdělání dovolatele, který takto musel vědět o nevýhodnosti smluv pro KDR a před jeho vedením tajil své postavení ve firmě D. Jeho jednání tak bylo nepochybně úmyslné. Co se týče uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento dovolací důvod nepřichází v projednávané věci v úvahu, neboť odvolání dovolatele po jeho meritorním přezkumu odvolací soud jako nedůvodné zamítl podle §256 tr. ř. a nikoli z důvodů formálních,vymezených v ustanovení §253 tr. ř. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné s tím, aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Na tomto místě nutno připomenout, že dovolání,jako mimořádný opravný prostředek, lze podat je z důvodů vymezených ustanovením §265b tr. ř. a je tedy nutné prvotně posoudit, zda konkrétní důvody o které je dovolání opřeno, lze podřadit pod dovolatelem označené důvody. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv tedy z hlediska procesních předpisů. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění na kterých je napadané rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v těchto souvislostech hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nelze tak hodnotit v řízení před dovolacím soudem správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Skutkové vady nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru a je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy ostatními mimořádnými opravnými prostředky. V projednávané věci dovolatel opřel své námitky na základě shora uvedeného dovolacího důvodu převážně o tvrzení, že se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly s provedenými důkazy z pohledu všech zákonem požadovaných znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. S přihlédnutím k již řečenému je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem dílem spatřován v porušení procesních zásad o hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., tedy v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci a domáhá se tak revize skutkových zjištění učiněných soudy,tedy zčásti dovolání uplatnil na procesním základu. Tato část dovolacích námitek uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá, když současně je na místě uvést, že pokud soudy /zejména i odvolací/ odmítly provést další dovolatelem navrhované důkazy, vysvětlily v tomto směru svůj postoj s tím,že takové důkazy jsou v dané věci redundantní, když důkazy v řízení před soudy provedené jim umožnily ve věci spolehlivě a odpovědně rozhodnout a takto jednání dovolatele právně kvalifikovat jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku dle §128 odst. 2 tr. zák. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je možné podané dovolání považovat za právně relevantní výlučně v té části, kde dovolatel poukázal na to, že jednání, popsané ve výroku v napadeném rozsudku a potvrzené i rozhodnutím soudu odvolacího, neodpovídá znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl posléze shledán vinným. Trestného činu zneužívání informací v obchodním styku dle §128 odst. 2 tr. zák.se dopustí ten, který jako pracovník a společník dvou organizací se stejným předmětem činnosti,v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu a prospěch, dal popud k uzavření smlouvy na úkor jedné z nich. Z učiněných skutkových zjištění nepochybně plyne,že dovolatel byl pracovníkem a společníkem dvou organizací se stejným předmětem činnosti a že to byl on, který uzavřel první smlouvu, kterou započala spolupráce mezi oběma firmami, když navíc v kritické době firma D., kterou „reprezentoval“ obchodovala výhradně s firmou KDR. Relevantní je i argumentace užitá soudy stran faktické nadbytečnosti firmy D. při nepotřebném prostřednictví v obchodních vztazích mezi KDR a jeho případnými /i zahraničními/ obchodními partnery, když soudy poukázaly na odbornou zdatnost jednotlivých osob, které se měly angažovat právě ve vztazích předmětnými smlouvami vymezených. Z hlediska namítané výhodnosti či nevýhodnosti lze rovněž ve stručnosti odkázat zejména na argumentaci vedenou odvolacím soudem (strana 3, 4 napadeného rozhodnutí), kdy lze pouze zdůraznit, že jednání „na úkor“ neznamená pouze ztenčení aktuálního majetku, ale i ztenčení majetku,který lze právem v budoucnu očekávat nebo dokonce jeho zamezení. V dané věci bylo nepochybně též prokázáno, že profit firmy KDR, která popsané obchodní vztahy zálohovala, byl snížen o zisk zcela nadbytečného zprostředkovatele, firmy D., spoluzaložené dovolatelem, znajícím poměry a stav firmy KDR, kterýchžto také ve prospěch svůj, potažmo firmy D. také popsaným způsobem využil. Z tohoto pohledu také soudy přiléhavým způsobem vyjádřily a popsaly subjektivní stránku skutkové podstaty posuzovaného trestného činu a dovodily takto zavinění dovolatele formou úmyslu (§4 tr. zák.). Nelze než opětovně konstatovat, že to byl dovolatel, který zahájil smluvní vztahy mezi oběma firmami, tyto prosazoval vědom si charakteru obou firem a vědom si i toho, že zvoleným postupem (obmyslným jednáním) z uzavřených smluvních vztahů mezi oběma firmami bude jednoznačně a s minimálním rizikem profitovat právě firma jím spoluzaložená. Svým jednáním tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty označeného trestného činu,včetně těch, které v podaném dovolání, jak již shora uvedeno, namítá.
Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal, když je na místě opakovaně poukázat na to, že v předmětné věci bylo odvolání Ing. H. projednáno odvolacím soudem meritorně a po takto provedeném přezkumu bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto, aniž bylo postupováno podle §253 tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soud nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout, přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Jurka