ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1321.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1321/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2003 dovolání podané obviněnou J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov pod sp. zn. 18 T 36/2001, a podle §265k odst. 1 a §265l odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002 sp. zn. 6 To 532/2001jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov ze dne 10. října 2001 sp. zn. 18 T 36/2001 se zrušují.
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 18 T 36/2001 byla obviněná uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona a odsouzena podle §255 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 30-ti měsíců, přičemž podle §§58 odst. 1 písm. a), 60a odst. 1, 2, 3 tr. zákona jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu v trvání 3 a půl roku a uložena povinnost čtvrtletně navštěvovat probačního úředníka a prokazovat u něj zdroj příjmů. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona jí byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu vedoucích funkcí spojených s hmotnou odpovědností v trvání 3 roky. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že v době od 16. 4. 1999 do 17. 6. 1999 v K., okr. B., jako vedoucí prodejny H. s. r. o., provozovna K., poté, co společně s J. Z. vystavili sedm ve výroku rozsudku uvedených faktur, J. Z. zboží uvedené na těchto fakturách vydala, aniž si ověřila, zda faktury byly uhrazeny, ačkoli dle pokynu jednatele s. r. o. H. mělo být zboží hrazené prostřednictvím faktur vydáváno až po té, co bude provedena a ověřena úhrada tohoto zboží, a ačkoli si byla vědoma, že J. Z. odebírá zboží na faktury dalších firem, přestože nemá oprávnění tyto firmy zastupovat, přičemž J. Z. vydané zboží neuhradil, čímž způsobila s. r. o. H. škodu ve výši 911. 006,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej obviněná napadla odvoláním, jímž se zabýval Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací. Ten usnesením ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001 podané odvolání podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání a to z důvodů ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V písemném vyhotovení dovolání především namítá, že jí nebyl dostatečně prokázán výslovný zákaz výdeje zboží před úhradou faktury, přičemž poukazuje na absenci písemných dokladů v tomto směru a neurčitost svědeckých výpovědí. Dále uvádí, že firma H., s. r. o. byla o jí realizovaných prodejích, byť s určitou prodlevou, informována. S J. Z. byla uzavřena dohoda o úhradě zboží, čímž byl prodej de facto realizován. Zaměstnavatelem jí v souvislosti s fakturami nebylo nic vytknuto a pracovní poměr s ní byl rozvázán až po zatčení J. Z. Dovolatelka je přesvědčena, že chybí zákonné předpoklady pro to, aby se mohla dopustit souzeného trestného činu. Nebyla prokázána existence žádného smluvního ustanovení, kterým by se zavazovala nevydávat zboží na fakturu dříve, než bude faktura uhrazena, když pracovní smlouva ani dohoda o hmotné odpovědnosti tuto problematiku neřeší. Rovněž tak neexistuje podle názoru dovolatelky žádné zákonné ustanovení, jež by bylo použitelné pro konstrukci skutkové podstaty podle ustanovení §255 odst. 1 tr. zákona.
V petitu dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně zrušil v celém rozsahu a sám rozhodl rozsudkem tak, že se obviněná J. K. podle §226 písm. b) tr. řádu obžaloby zprošťuje.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření má za to, že podané dovolání z části obsahuje argumentaci, která fakticky směřuje proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů a která se nekryje s dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani jiným dovolacím důvodem. Dovolání však považuje za důvodné, neboť skutková věta ve výroku odsuzujícího rozsudku se podle jeho názoru nekryje s větou právní. Popis skutku musí být uveden tak, aby jednotlivé části popisu odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Podle právní věty se měla obviněná K. trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona dopustit formou porušení smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Z popisu skutku v projednávané věci však podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vůbec nevyplývá, jakou konkrétní povinnost obviněná porušila, neboť je zde uvedeno pouze porušení pokynu jednatele poškozené firmy. Z popisu skutku pak navíc není ani patrný úmysl obviněné porušit povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a způsobit tím škodu, t. j. existence subjektivní stránky trestného činu podle §255 tr. zákona.
V závěru svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001 jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 10. října 2001, sp. zn. 18 T 36/2001 zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
O podaném dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. července 2002 usnesením sp. zn. 3 Tdo 215/2002 tak, že podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Na podkladě ústavní stížnosti obviněné J. K. se věcí zabýval Ústavní soud České republiky, který jejím námitkám vyhověl a svým nálezem ze dne 29. září 2003 citované usnesení Nejvyššího soudu zrušil. Ústavní soud dospěl k závěru, že trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zákona se dopouští ten, kdo jinému způsobí škodu nikoliv malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Jedním ze znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu je tedy porušení podle zákona uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Jestliže tedy stěžovatelka v dovolání namítala neexistenci takového ustanovení, které by jí uvedenou povinnost ukládalo, a v podstatě tak nastolila otázku, zda v jejím případě vůbec byla založena povinnost opatrovat a spravovat cizí věc, šlo z její strany o námitky hmotněprávního charakteru, které spadají pod rozsah ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Existenci zákonné či smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek je třeba dle Ústavního soudu dovozovat právním posouzením ze skutkových zjištění, a nejde tedy o skutkové zjištění samotné, nýbrž o závěr právní. V posuzované věci je proto nutno považovat výklad citovaného ustanovení trestního řádu provedený Nejvyšším soudem za restriktivní.
Nejvyšší soud se tak podaným dovoláním obviněné J. K. znovu zabýval v neveřejném zasedání dne 17. 12. 2003 a jsa vázán právním názorem Ústavního soudu České republiky má za to, že podané dovolání je důvodné. Skutková věta výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. října 2002, sp. zn. 18 T 36/2001 hovoří, o „ pokynu jednatele“ obchodní společnosti bez jakékoliv vazby na porušení konkrétní smluvní povinnosti ve smyslu ustanovení §255 odst. 1 tr. zákona, přičemž v právní větě předmětného rozsudku je výslovná zmínka o porušení smluvně převzaté povinnosti opatrovat a spravovat cizí majetek. Takto konstruovaná skutková věta neodpovídá větě právní, a tudíž nepředstavuje slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby v základních rysech obsahovala všechny relevantní okolnosti z hlediska právní kvalifikace. Zhojení této vady s odkazem na odůvodnění rozhodnutí není možné.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle §265k odst. 1 a §265l odst. 1 tr. řádu z podnětu podaného dovolání napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 To 532/2001 jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 18 T 36/2001 zrušit v celém rozsahu. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud pak Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. září 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/02 i tohoto usnesení.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný /§265n tr. řádu/.
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h