ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.1363.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1363/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2003 o dovolání podaném V. R., nyní neznámého pobytu, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 To 69/2003 ze dne 14. 8. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 1/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 50 T 1/2003 ze dne 24. 6. 2003 byl dovolatel v řízení, které proti němu bylo vedeno, jako proti uprchlému, uznán vinným pokusem k trestnému činu vraždy podle §8 odst. 1 trestního zákona k §219 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), a to pro skutek, jehož spáchání je přesně popsáno ve výrokové části uvedeného rozsudku. Za trestný čin, jehož spácháním byl uznán vinným, mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ochranou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obhájce dovolatele, rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 1 To 69/2003 ze dne 14. 8. 2003 tak, že podané odvolání podle ustanovení §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení podal dovolatel včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech zákonem stanovených podmínek, dovolání, když za dovolací důvod pokládá ten, který je vymezen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech podaného dovolání uvedl, že jeho jednání v kritické době přes nespornou správnost skutkového děje popsaného soudy mělo být kvalifikováno jako pokus k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a nikoli jako pokus k trestnému činu vraždy, kterým byl soudy nakonec shledán vinným. To proto, že svou manželku popsaným jednáním nechtěl usmrtit, ale chtěl na ni působit tak, aby ustoupila od svého záměru se s ním rozvést. Poukázal i na to, že je drobnější než poškozená a také na nevýrazné zranění, které utrpěla jeho útokem. Konečně má za to, že i pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že právní kvalifikace jeho jednání určená oběma soudy odpovídá zákonu, měl mu být vyměřen nižší trest odnětí svobody s poukazem na ustanovení §40 tr. zák., kdy jsou splněny podmínky pro uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. S ohledem na uvedené pak navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí s tím,aby toto rozhodnutí učinil dle §265r odst.1 písm.c) tr.ř. v neveřejném zasedání.
K věci se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně přípisem, ve kterém rekapituluje zprvu argumentaci dovolatele s tím, že dovolání lze mít z obecných hledisek za přípustné s tím, že z provedených důkazů vyplynulo, že dovolatel chtěl poškozenou usmrtit, když k zamýšlenému následku nedošlo pouze proto, že se poškozená bránila a pomohl ji ve věci slyšený svědek P. Š. Za dané situace tak podané dovolání státní zástupkyně pokládá za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby ho dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr .ř. odmítl a za splnění podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, když důvody, pro které se lze dovolání domáhat, jsou také zákonem taxativně stanoveny. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterého se v dané věci dovolatel domáhá, je dán v případech, kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud ty spočívají v onom právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejde tak o přezkoumání skutkových zjištění ve věci učiněných, nýbrž o posouzení toho, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně kvalifikovány v souladu s odpovídajícími ustanoveními práva hmotného. Nelze tedy s poukazem na uvedený dovolací důvod hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Skutkové vady nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru, samozřejmě za předpokladu, že mezi zjištěným skutkovým stavem a právním hodnocením z něj vyvozeným není extrémní nesoulad. Tak tomu v posuzované věci nebylo a poukaz dovolatele na to, že z hlediska jeho zavinění a všech okolností případu jím uváděných mělo být jeho jednání posouzeno jako pokus k trestnému činu ublížení na zdraví dle §222 odst. 1 tr. zák., nemůže obstát. Ze skutkových zjištění učiněných soudy nepochybně plyne, že záměrem dovolatele bylo poškozenou usmrtit a k takto jím zamýšlenému následku nedošlo v důsledku dalších skutečností na jejichž průběh on sám neměl vliv. Konečně námitka stran výše uloženého trestu nemůže být předmětem dovolacího důvodu uplatněného navrhovatelem, a proto se jí dále dovolací soud ani nezabýval.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo,než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil rozhodnutím, které přijal v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Zpracoval:
JUDr.Vladimír Jurka