ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.146.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 146/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. března 2003 dovolání podané obviněným P. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 4 To 165/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 18/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného P. M. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 50 T 18/2001 byl obviněný P. M. uznán vinným spolupachatelstvím k trestnému činu krádeže podle §9 odst. 2 tr. zákona k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 4 tr. zákona dílem dokonaným v bodě 1/, dílem ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zákona v bodě 2/ výroku o vině. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 3 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně popsané v bodech 1) a 2) výrokové části odsuzujícího rozsudku.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal státní zástupce i obžalovaní P. M., L. M. a Z. M. odvolání, kterým se zabýval dne 5. 11. 2002 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To 165/2002 podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaného Z. M. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že obviněného P. M. uznal vinným
1) pomocí k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c) k §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a 2) přípravou k trestnému činu loupeže dle §7 odst. 1 k §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Za to mu uložil podle §234 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu dále uložil trest propadnutí věci, a to jednoho kusu mobilního telefonu zn. Ericsson A 1018S. Součástí rozsudku odvolacího soudu je i rozhodnutí o náhradě škody. Podle §256 tr. řádu pak Vrchní soud v Olomouci odvolání L. M. a P. M. zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání, kterým napadá výrok o vině v bodě 2/ rozsudku odvolacího soudu, jímž byl uznán vinným přípravou trestného činu loupeže podle §7 odst. 1, §234 odst. 1 a odst. 2 písm. b) tr. zákona. Podané dovolání opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve zdůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání, neboť v průběhu řízení před soudem I. stupně uváděl, že jeho úmyslem i úmyslem jeho bratra nebylo odcizit celý náklad pneumatik, ale pouze takové množství pneumatik, které by bylo možno naložit do osobního automobilu, a to tím způsobem, že by rozřízli plachtu na návěsu kamionu a pneumatiky přeložili do svého vozidla. Následně však od tohoto jednání se svým bratrem upustili. Poukazuje na to, že jeho obhajobě částečně uvěřil soud prvního stupně, když jeho jednání narozdíl od Vrchního soudu kvalifikoval jako trestný čin krádeže ve stádiu přípravy. Nesouhlasí se závěrem obou soudů, když neuvěřily jeho obhajobě v tom, že se svým bratrem upustili dobrovolně od dalšího jednání a vyslovuje přesvědčení, že v tomto bodě obžaloby měl být obžaloby zproštěn. Dále má za to, že v daném případě mělo být na jeho jednání pohlíženo jako na jednání, které sice v 1. fázi směřovalo ke spáchání trestného činu, ale maximálně krádeže, nikoliv loupeže, a to ještě v daleko menší míře, než v jaké věc posoudil soud I. stupně. Dovolatel také zdůrazňuje, že pokud v konečné fázi on i jeho bratr od dalšího jednání zcela dobrovolně upustili, došlo k zániku trestnosti jejich jednání.V petitu dovolání proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc přikázána soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Dle jeho názoru je dovolání obviněného sice formálně podáno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však namítá vadné hodnocení provedených důkazů. Obviněný tak napadá soudem učiněná skutková zjištění, která nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu V petitu proto Nejvyššímu soudu navrhl odmítnout podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a to v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyla jeho trestná činnost pod bodem 2/ rozsudku provedenými důkazy prokázána a jeho námitky směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu a teprve na tomto odlišném hodnocení tvrdí, že soud měl dospět k jiným závěrům právním.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. M. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 4. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h