ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.162.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 162/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2003 o dovolání podaném obviněným J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 4 To 100/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 16/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 54 T 16/2001, vydaného v trestní věci obviněných R. G., J. N., J. R. a J. S. byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák, ve znění zák. č. 265/2001 Sb., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „v průběhu měsíce září 2000, v P., nejméně ve dvou případech, za účelem následného prodeje dalším osobám, převzal od obviněných J. N. a J. R. věci, které jmenovaní získali trestnou činností, a to jednak mobilní telefony v sadách GO a TWIST v hodnotě 102.273,70 Kč, odcizené dne 1. 9. 2000 ve Š., okr. O. v prodejně E. B., a jednak motorové pily a elektrickou pilu zn. STIHL, v hodnotě 81.390,- Kč, odcizené dne 5. 9. 2000 v L., okr. O., v prodejně s lesnickou a zahradní technikou, ačkoli si s ohledem na osoby obviněných a okolnosti předání věcí byl vědom skutečnosti, že tyto věci byly získány trestnou činností jmenovaných, kdy následně zprostředkovával prodej těchto věcí dalším osobám se získáním vlastního profitu v přesně nezjištěné výši“. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle §251 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců.
O odvolání, které obviněný J. S. proti tomuto rozsudku podal, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 4 To 100/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Shora citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný J. S. ve výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., přičemž dovolání směřuje současně i proti výroku o vině a o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, a to v části týkající se dovolatele. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení věci, neboť skutek vůbec nebylo možné posuzovat podle ustanovení zvláštní části trestního zákona. Předmětné tvrzení opřel o skutečnost, že oba soudy nesprávně hodnotily jeho obhajobu, v jejímž rámci namítal, že mu nebyla prokázána vědomost o tom, že věci, kterými disponoval a nabízel je k prodeji, pocházely z trestné činnosti jiného. V této souvislosti pak dovolatel vyslovil názor, že pro závěr o jeho vině nestačil pouhý odkaz na to, že měl z minulosti opakovanou osobní zkušenost z trestně právní odpovědnosti za trestný čin podílnictví, ani poukaz na údajně naprosto neobvyklý způsob realizace předmětných obchodních transakcí (ať už to byla ranní dodávka do domu, předchozí telefonické avízo, či potom rychlá redistribuce tohoto zboží), jak to shodně se závěry soudu prvního stupně uvedl ve svém rozhodnutí odvolací soud. Podle přesvědčení dovolatele nebylo v běžné obchodní praxi jeho jednání nijak mimořádné a nelze je proto účelově kriminalizovat, jak bylo učiněno v jeho případě.
Z výše uvedených důvodů v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadená rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že se dovolatel obžaloby v plném rozsahu zprošťuje.
Dovolatel v rámci podaného dovolání současně navrhl, aby dovolací soud podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí pokud jde o výkon trestu odnětí svobody a peněžitého trestu.
Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva písemně se k dovolání obviněného vyjádřit (§265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněný J. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, bez jehož existence (jako základní podmínky) nelze přistoupit k provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě dovolatel nenamítá rozpor mezi popisem skutku a soudem užitou právní kvalifikací. Vytýkané vadné hmotně právní posouzení věci opřel o názor, že soudy obou stupňů chybně hodnotily jeho obhajobu, v níž poukazoval na to, že mu „nebyla prokázána vědomost o tom, že věci se kterými disponoval a nabízel je k prodeji, pocházejí z trestné činnosti jiného“. To by pak znamenalo, že bylo rozhodováno na podkladě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, což následně mělo vést k dovolatelem namítanému vadnému právnímu závěru o jeho vině trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení skutku. K tomu je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poněvadž návrh na odklad výkonu rozhodnutí podal dovolatel a nikoliv předseda senátu soudu prvního stupně, jenž je k tomu v souladu s ustanovením §265h odst. 3 tr. ř. oprávněn, nebylo zapotřebí rozhodnout o tomto návrhu samostatným výrokem. Předmětnou část podání dovolatele lze proto považovat pouze za podnět k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř., pro který však Nejvyšší soud neshledal podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard T e s c h l e r