ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.165.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 165/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2003 o dovolání podaném obviněným L. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 9 To 334/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 35/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 7. 2001, sp. zn. 2 T 35/2001, byl obviněný L. Z. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., který podle výroku rozsudku spáchal společně s obviněnými M. Š. a O. B. tím, že „ dne 7. 9. 2000 v době okolo 02.40 hod. v P. – K., vnikli do areálu firmy S.-S. a zde se pokusili ke škodě této firmy odcizit 3 ks topných soustav ke komorovým udírnám zn. Kum 4 v hodnotě 60.000,- Kč a při tomto svém jednání byli zadrženi.“ Za to byl podle §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný L. Z. (a také obviněný O. B.), rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 9 To 334/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl v části týkající se obviněného L. Z. právní moci dne 1. 10. 2002 /§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř./.
Proti citovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze podal dovolání ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. obviněný L. Z. prostřednictvím svého obhájce. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k)
tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především uvedl, že odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podal důvodně, neboť toto rozhodnutí je v zásadě nepřezkoumatelné - jeho odůvodnění neodpovídá požadavkům §125 tr. ř. Již proto měl být předmětný rozsudek zrušen. Dále dovolatel poznamenal, že jeho jednání bylo podřazeno pod skutkovou podstatu pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1, 2 tr. zák., aniž by obvodní soud uvedl „ o jaké písmeno odst. 1 §247 tr. zák. se jednalo“. Odvolací soud sice tuto výtku, která byla namítána v odvolání, ve svém usnesení konstatoval, ponechal ji však dále bez povšimnutí. Dovolatel pak zdůraznil, že provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno pouze to, že se pohyboval v objektu, nebylo však prokázáno, že by chtěl odcizit topné soustavy. V souvislosti s tím polemizoval se závěrem soudu prvního stupně a dodal, že by bylo třeba zjistit, k čemu skutečně směřoval úmysl pachatelů. Pokud jde o jeho osobu, byl srozuměn s tím, že najde-li v areálu naftu, tuto odcizí. Podle názoru dovolatele je tak zřejmé, že při důsledném respektování zásady „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“ mělo být jednání i po hmotně právní stránce posouzeno jinak, což by ovšem „předpokládalo náležité zjištění skutečného skutkového stavu věci.“
V petitu dovolání vzhledem k namítaným skutečnostem dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil v celém rozsahu napadené usnesení, případně též jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 7. 2001, sp. zn. 2 T 35/2001, a to ve všech výrocích, které se týkají jeho osoby, současně zrušil rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř.
K dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. V prvé řadě poznamenala, že z odůvodnění mimořádného opravného prostředku je zřejmé, že namísto citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je míněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. S odkazem na fakt, že ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba vycházet ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, za irelevantní označila veškeré výhrady obviněného směřující jak k neúplnosti provedeného dokazování, tak ke způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů. Jedinou relevantní námitkou, kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v návaznosti na to podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je podle jejího názoru námitka ke zvolené právní kvalifikaci jednání obviněného, který spatřuje vadu „v absenci uvedení písmene odst. 1 §247 tr. zák.“ K tomu státní zástupkyně zdůraznila, že závěr soudů obou stupňů, že ve zjištěném jednání obviněného je třeba spatřovat právě zákonné znaky pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1, 2 tr. zák., je správný. Podle jejího názoru se soud II. stupně při úvahách o právním posouzení zjištěného skutku zabýval i otázkou správnosti užité právní kvalifikace soudem nalézacím a nepochybil, pokud konstatoval, že citace prvního odstavce u právní kvalifikace trestným činem krádeže podle §247 tr. zák. za situace, pokud nebyly naplněny kvalifikační znaky ve smyslu §247 odst. 1 písm. b) – e) trestního zákona, obstojí i bez citace příslušného písmene, pokud je kvalifikačním znakem výše způsobené škody, která přesahuje škodu respektovanou kvalifikovanými skutkovými podstatami, jež právě tuto výši způsobené škody zohledňují. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolání obviněného L. Z. bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Toto rozhodnutí by dovolací soud měl učinit v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný L. Z. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. §265a tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání také zásadně splňuje náležitosti předpokládané ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. (dovolatel sice výslovně nespecifikoval výrok, který svým dovoláním napadá, avšak z faktu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které obsahuje jediný výrok, je zřejmé, proti jakému výroku brojí).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Nejvyšší soud se zabýval nejprve dovolacím důvodem uplatněným podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Vzhledem k uvedenému není možné se s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno (na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř.). To ostatně platí i pro další dovolací důvody. Dovolání totiž ani prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky (stížnost pro porušení zákona, obnovu řízení), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Případy, na které dopadá ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady nejsou totiž důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné (nepřesné, neúplné) zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
V posuzované věci však směřují dovolací námitky uplatněné podle shora citovaného zákonného ustanovení především do oblasti úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, poukazuje-li dovolatel na to, že nebyl prokázán jeho úmysl odcizit topné soustavy a bylo by třeba zjistit, k čemu jeho úmysl směřoval, přičemž opakuje svoji obhajobu o srozumění s případným odcizením nafty. Namítané nedostatky v objasnění věci (tj. vady procesní povahy) pak měly mít za následek nesprávné právní (tj. hmotně právní) posouzení skutku.
Je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován zejména ve skutkových vadách (tj. v porušení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotné právní posouzení věci. Takto (procesně) vymezený dovolací důvod pod uvedené zákonné ustanovení nespadá, i když na ně dovolatel formálně odkazuje. Nejvyšší soud je vázán (jak již vyloženo) skutkovým zjištěním soudu druhého (příp. prvního) stupně, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být spatřován ve vadách procesní povahy, byť by mohly mít i hmotně právní důsledky. V případě, že by byly uplatněny jen takové dovolací námitky, bylo by nutno dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na druhé straně ovšem část dovolacích námitek směřuje i do právního posouzení skutku, jak byl zjištěn ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Předmětnou část dovolání je třeba považovat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Dovolatel totiž rovněž namítl, že právně bylo jeho jednání nepřesně posouzeno, a to jako pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1, 2 tr. zák., aniž by bylo uvedeno „o jaké písmeno odst. 1 §247 tr. zák. se jednalo.“
K tomu je nutno zdůraznit, že popis skutku, jenž je uveden ve skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu ve stadiu pokusu.
To platí i stran dovolatelem namítané absence citace příslušného písmene odst. 1 §247 tr. zák. V tomto směru je zapotřebí uvést, že z popisu skutku uvedeného v rozsudku soudu prvého stupně nevyplývají skutečnosti, jež by bylo možno subsumovat pod některý ze zákonných (pojmových) znaků vyjádřených pod písm. b), e) odst. 1 §247 tr. zák. Zbývá tedy vyřešit otázku aplikace písm. a) uvedeného zákonného ustanovení upravujícího pojmový znak způsobení škody nikoli nepatrné. Soud prvého stupně ovšem zjistil a ve skutkové větě výroku rozsudku popsal, že jednání obviněného bezprostředně směřovalo ke způsobení škody ve výši 60.000,- Kč, tedy škody nikoli malé podle §89 odst. 11 tr. zák. (tuto skutečnost vyjádřil v právní větě).
Z pojmového vymezení jednotlivých kategorií škody podle §89 odst. 11 tr. zák. přitom vyplývá, že škoda nikoli malá v sobě obsahuje (zahrnuje) škodu nikoli nepatrnou. Není tudíž vadou, jestliže v právní kvalifikaci skutku je výslovně vyjádřen jen zákonný (pojmový) znak škody nikoli malé, k jejímuž způsobení jednání pachatele v rámci pokusu shora uvedeného trestného činu směřovalo.
Nepochybil proto soud prvého stupně, jestliže zjištěný skutek kvalifikoval uvedeným způsobem, ani odvolací soud, pokud tuto kvalifikaci akceptoval.
Skutečnosti zmíněné v předcházejících odstavcích tedy neumožňují dovodit, že by ve věci dovolatele L. Z. bylo právní posouzení skutku založeno na vadném hmotně právním názoru a že tedy uplatněné námitky jsou s ohledem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opodstatněné. Totéž platí i ve vztahu k dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., byl-li tento dovolací důvod spatřován v dovolatelem tvrzené neúplné aplikaci §247 tr. zák.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Buďto nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou (chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho soud měl do výrokové části pojmout), nebo sice určitý výrok byl učiněn, ale není úplný (např. výrok o nepodmíněném trestu je neúplným výrokem, jestliže soud nerozhodl o způsobu výkonu tohoto trestu). O žádný z takových případů však v posuzované věci nejde.
K uvedeným skutečnostem je na místě ještě dodat, že argumentaci důvodností odvolání opřenou o tvrzenou nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně nelze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Nehledě na to, lze připomenout, že podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Pokud by měl být druhý dovolací důvod důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je na místě uvést následující skutečnosti.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř . je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl – li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nemůže jít, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Jestliže měl dovolatel na mysli nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvého stupně pro nesoulad s ustanovením §125 tr. ř. a neúplnost právní kvalifikace zjištěného skutku, pak tyto důvody druhé alternativě uvedeného dovolacího důvodu zčásti neodpovídají (nepřezkoumatelnost rozhodnutí není dovolacím důvodem), zčásti nejsou opodstatněné z důvodů již shora rozvedených (právní kvalifikace nebyla vadná).
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde – li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného L. Z. odmítl, přičemž toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval :
JUDr. Vladimír Veselý