ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.178.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 178/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2003 dovolání podaná obviněnými L. P. a J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 2 To 109/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 4/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněných L. P. a J. P. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 53 T 4/2001, byli obvinění J. P. a L. P. uznáni vinnými pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. a), g) tr. zákona, L. P. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zákona a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, za které byli odsouzeni J. P. podle §219 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 roků, L. P. podle §219 odst. 2 tr. zákona za použití §42 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona byli oba obvinění zařazeni pro výkon uložených trestů do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněnému L. P. uložen trest propadnutí věci – nože zvaného motýlek s ostřím o délce čepele 95 mm a šířce čepele 20 mm. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že dne 21. 12. 2000 v době od 20.30 hod. do 21.00 hod. v B., před restaurací Z. m. krátce poté, co výčepní restaurace K. J. vykázal z restaurace obžalovaného J. P., protože obtěžoval hosty, rozbil obžalovaný J. P. skleněnou výplň vstupních dveří do restaurace a oba obžalovaní společně po opakovaných výhružkách „svině bílý, my vás pozabíjíme“ a „vy kurvy český, podřežeme vás všechny“ postupně v úmyslu usmrtit napadli personál a hosty restaurace, kteří vyšli před restauraci, a to tak, že obžalovaný L. P. kapesním nožem zvaným motýlek s ostřím o délce čepele 95 mm a šířce čepele 20 mm se snažil bodnout do hrudníku poškozeného K. J., a když se poškozený bránil, řízl ho nožem do krku a obžalovaný J. P. ho úderem do temene hlavy srazil na zem a kopal do něho. V této době vyšel z restaurace J. S., a při opakování stejných výhružek ho obžalovaný L. P.bodl nožem zezadu do hrudníku, a když poškozený J. S. padl na zem, obžalovaný J. P. do něho kopal. Obžalovaný L. P. poté bodl nožem do levé poloviny hrudníku poškozeného P. B., který se snažil pomoci J. S., a když se ležícímu K. J. snažil pomoci jeho syn M. Š., napadli ho obžalovaní tak, že obžalovaný L. P. ho bodl nožem do levé tváře a obžalovaný J. P. ho bil pěstmi do hlavy a do hrudníku. Všem poškozeným se podařilo vrátit do restaurace, obžalovaní je pronásledovali a v chodbě restaurace a uvnitř v restauraci opakovaně použili výhružek zabitím. Obžalovaný L. P. měl stále v ruce nůž a v té době bylo v restauraci přítomno asi deset hostů. V dalším jednání bylo obžalovaným zabráněno přivolanou policejní hlídkou. Obžalovaní tak svým společným jednáním způsobili K. J., řeznou ránu pod pravou větví dolní čelisti na přechodu krku do spodiny ústní velikosti 4 cm, podkožní podlitinu velikosti 3 cm v pravé spánkové týlní krajině, povrchní oděrku na levé tváři, povrchní seříznutí kůže velikosti 7 mm na hřbetní ploše mezičlánkového kloubu 4. prstu pravé ruky, J. S., bodnou ránu s vbodem na zadní ploše pravé paže, když bodný kanál pronikl do pravého hrudního vaku, poškozenému P. B., bodnou ránu hrudníku s vbodem na levé straně pod podpažní jamkou, když čepel nože pronikla přes hrudní stěnu až do horního laloku levé plíce, a M. Š., bodnou ránu na levé tváři o délce 1,5 cm a podkožní podlitinu v levé spánkové krajině. Pouze shodou náhod žádné z uvedených zranění nebylo smrtelné a obžalovaný L. P. se tohoto jednání dopustil i přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. 2 T 8/94, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 7. 1994, sp. zn. 8 To 213/94, uznán vinným mimo jiné i trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona ve znění zákona č. 557/91 Sb., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 26. 9. 1998.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu oba obvinění a jejich rodiče L. P. a H. P. podali odvolání, kterým se zabýval dne 3. 9. 2002 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 2 To 109/2002 podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. f) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že při stejném popisu skutku uznal obviněného L. P. vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona jako zvlášť nebezpečného recidivistu podle §41 odst. 1 tr. zákona a obviněného J. P. uznal vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zákona. Za tyto trestné činy uložil obviněnému L. P. podle §219 odst. 2 tr. zákona za použití §42 odst. 1 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 13 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona uložil i trest propadnutí věci, a to nože zvaného motýlek s ostřím o délce čepele 95 mm a šířce čepele 22 mm. Obviněnému J. P. uložil podle §219 odst. 1 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 10 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená V. z. p. ČR, O. p. B. – m. se sídlem B., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Oba obvinění podali prostřednictvím svých obhájců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání. Obě dovolání jako dovolací důvod uvádějí nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný J. P. svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v bodu II, a to v celém rozsahu. Ve zdůvodnění svého dovolání uvádí, že celý děj, tak jak je popsán v odsuzujícím rozsudku neodpovídá skutečnosti. Soudům obou stupňů vytýká vadné hodnocení důkazů, nesprávně zjištěný skutkový stav a skutečnost, že se náležitě nevypořádaly s námitkami obhajoby. Odvolací soud se dle jeho názoru nezabýval důvody uvedenými v odvolání a přiklonil se k takové alternativě skutkového stavu, která nemá opodstatnění a není podložena reálnými důkazy. Uznává toliko svoji vinu, pokud jde o trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. řádu zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Obviněný L. P. dovoláním napadá výrok o vině. Ve zdůvodnění dovolání především připomíná svou obhajobu týkající se údajného jednání v nutné obraně, které ovšem soud nepřisvědčil a uvádí námitky i k dalším skutkovým zjištěním soudu a vyslovuje s nimi nesouhlas. Je přesvědčen, že oba soudy nesprávně vyhodnotily začátek celého incidentu a zejména motiv jeho jednání. V důsledku toho považuje za nesprávné i právní posouzení skutku, přičemž znovu zdůrazňuje, že odvracel útok na sebe i na svého bratra a nemohl se tak dopustit žádného trestného činu. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil oba napadené rozsudky a sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
K oběma dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. K dovolání L. P. konstatuje, že soudy obou stupňů objasnily a posoudily všechny otázky a skutečnosti podstatné pro daný skutkový stav a odvolací soud se náležitě vypořádal i s námitkami obhajoby v rámci řízení o odvolání. Upozorňuje, že ačkoli dovolatel namítá nesprávné právní posouzení skutku, do dovolání zahrnul i námitky vůči samotným skutkovým zjištěním, vytýká údajné vady při hodnocení důkazů ze strany obou soudů, zejména zpochybňuje hodnocení znaleckého posudku z oboru soudního lékařství a postup soudu při hodnocení výpovědi poškozených a naopak tvrzení obhajoby. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Ve vyjádření k dovolání obviněného J. P. upozorňuje na námitky obviněného, které směřují proti samotným skutkovým zjištěním soudu, a tedy neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze k nim proto v dovolacím řízení přihlížet. Pokud jde o skutečnost, zda je možné obviněnému J. P. klást k vině i nepřímý úmysl směřující k pokusu vraždy, konstatuje, že se touto věcí zabývaly podrobně oba soudy ve svých rozsudcích a přisvědčuje závěru, že byla správně zhodnocena i otázka spolupachatelství, přičemž byly náležitě respektovány zjištěné skutkové okolnosti. Protože dovoláním napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami a tyto výtky byly již v odvolacím řízení jednoznačně a bez pochybností vyvráceny, navrhuje odmítnutí dovolání obviněného J. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Oba obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění obou podaných dovolání vyplývá, tento důvod oba dovolatelé spatřují v tom, že podle jejich názoru nebyla jejich trestná činnost náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky obou dovolání přitom směřují ryze proti hodnocení důkazů v rámci skutkových zjištění soudu, včetně skutkových okolností týkajících se otázky jednání v nutné obraně. Obvinění tedy nevytýkají konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazují odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v obou projednávaných případech shledal, že dovolání nebyla podána z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného J. P. i dovolání obviněného L. P. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h