ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.196.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 196/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2003 dovolání podané obviněným T. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 7 To 382/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 6 T 187/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného T. B. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 6 T 187/2001, byl obviněný T. B. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §148 odst. 1 tr. zákona a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §148 odst. 2 tr. zákona, za které byl odsouzen podle §148 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle §53 odst. 1 tr. zákona a §54 odst. 1, 3 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč a pro případ, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1/ dne 10. 3. 1997 předal jako daňový subjekt k registraci k dani z příjmu fyzických osob na F. ú. v T. přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1996, přičemž za účelem snížení základu daně zahrnul do svého účetnictví také fakturu č. 961131 vystavenou dne 30. 11. 1996 V. H. – S., na částku 450.000,- Kč, a to na základě podkladů předaných V. H., jehož věc byla pro neúčelnost odložena, ačkoli k fakturovanému plnění nedošlo a takto způsobil Českému státu, zastoupenému F. ú. v T., škodu ve výši 161.576,- Kč;
2/ dne 19. 12. 1996 předal jako daňový subjekt k registraci k dani z přidané hodnoty na F. ú. v T. přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc listopad 1996, přičemž za účelem vylákání výhody na dani zahrnul do svého účetnictví také fakturu č. 961131 vystavenou dne 30. 11. 1996 V. H. – S., na částku 450.000,- Kč + 99.000,- Kč DPH, a to na základě podkladů předaných V. H., jehož věc byla pro neúčelnost odložena, ačkoli k fakturovanému plnění nedošlo a takto vylákal od správce daně F. ú. v T. částku ve výši 99.000,- Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 14. 10. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 382/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí obou soudů, a to ve výroku o vině i ve výroku o trestu, přičemž se odvolává na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V obsáhlém odůvodnění dovolání zevrubně popisuje průběh dokazování a způsob hodnocení jednotlivých důkazů a dospívá k názoru, že došlo k porušení §2 odst. 5 tr. řádu, neboť soud prvního stupně mimo jiné nedoplnil dokazování v potřebném rozsahu a spokojil se s výpovědí zaměstnanců F. ú. Nesprávné posouzení skutečného stavu věci soudem spatřuje také v tom, že se soud ztotožnil s názorem F. ú., který podle názoru obviněného nemá oporu v zákoně ani v Úmluvě o mezinárodní koupi zboží ani v systému Incoterms 1990 a že odvolací soud se nijak nevypořádal ani s otázkou smluv ExWorks. Obdobnou námitku vznáší i ke zhodnocení tvrzení Ing. R. M., přičemž soudu vytýká, že nedoplnil dokazování a nezkoumal listinné důkazy. Činí závěr, že v jeho případě nedošlo k naplnění objektivní ani subjektivní stránky žalovaného trestného činu.
Kromě toho namítá i procesní vadu spočívající v tom, že soudem prvního stupně byly kladeny otázky v rozporu s ust. §101 odst. 3 tr. ř. u svědků Ing. L. P. a Ing. M. K. a že tuto jeho námitku nedostatečně zhodnotil i odvolací soud. Dále poukazuje i na porušení jeho práv soudem prvního stupně, který mu nedovolil sedět vedle svého obhájce a odvolacím soudem, kdy předseda senátu neudělil slovo k závěrečnému návrhu v pořadí, které mu určuje zákon. Závažné pochybení obou soudů spatřuje i ve výroku o trestu, kdy podle názoru obviněného nebyly náležitě zkoumány jeho majetkové poměry ve smyslu §54 tr. zákona.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu první instance a aby věc buď přikázal k novému projednání dle §265l tr. řádu, nebo aby sám rozhodl ve věci dle §265m tr. řádu tak, že obviněného zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta především upozorňuje, že dovolání je po stránce obsahové založeno převážně na polemice se způsobem hodnocení provedeného dokazování na úrovni nalézacího soudu, která byla promítnuta i do dovolatelových neúspěšných odvolacích námitek, na základě kterých obviněný zpochybňuje skutkový závěr obou soudů. Konstatuje, že z převahy dovolacích námitek je zcela zřejmá snaha o přehodnocení rozsudečného popisu skutků ve prospěch zcela opačného závěru, spojeného s legalitou dovolatelova postupu v oblasti jeho zákonné platební povinnosti vůči státu. Připomíná, že takové námitky vůči nesprávnosti skutkových zjištění nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, neboť jsou nepřípustným zásahem do skutkového stavu věci dovoláním nezměnitelného. Dále konstatuje, že námitka dovolatele vůči neprokázání objektivní i subjektivní stránky trestného činu má základ v jiných než učiněných skutkových zjištěních a tudíž ji rovněž nelze považovat za námitku, která by byla v souladu s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dospívá k závěru, že přes formálně uplatněný dovolací důvod je dovolání odsouzeného T. B. podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu a proto navrhuje odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Dalším podáním ze dne 24. 2. 2003 (tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání a taktéž již po písemném vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství) obviněný podal opět prostřednictvím svého obhájce doplnění svého dovolání, kde jednak sděluje, že trvá na projednání svého dovolání ve veřejném zasedání, jednak do značné míry opakuje a upřesňuje do dalších podrobností svou předchozí argumentaci obsaženou v dovolání samotném. Kromě toho uvádí i několik právních úvah na téma rozsahu posuzování právních otázek různých právních odvětví a jejich aplikace a vyslovuje mimo jiné názor, že kvalifikace trestného činu neobstojí v kontextu s obchodním zákoníkem a mezinárodním právem soukromým a upozorňuje na údajnou souvislost s usnesením Nejvyššího soudu České republiky s případem pod sp. zn. 7 Tdo 580/2002. V závěru opakuje svůj návrh, aby dovolací soud zrušil usnesení o odmítnutí jeho odvolání i rozsudek soudu první instance a aby buď přikázal věc k novému projednání podle §265l tr. řádu, nebo aby sám rozhodl ve věci tak, že obviněného zprostí obžaloby.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebylo jeho jednání správně skutkově posouzeno, soud nesprávně prováděl i hodnotil důkazy a že trestná činnost co do objektivní i subjektivní stránky mu nebyla prokázána v průběhu dokazování. Obviněný tedy nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Námitky směřující k tomu, že dle názoru obviněného došlo při rozhodování obou soudů k procesním chybám, tj. že mu nebylo umožněno sedět vedle obhájce, že soud nesprávně rozhodl o pořadí při udělení závěrečného slova, že svědkům nebyly správným způsobem kladeny otázky a že oba soudy nezhodnotily náležitě jeho majetkové poměry, nejsou rovněž v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ani doplnění dovolání učiněné podáním ze dne 24. 2. 2002 na povaze námitek nic nemění, nehledě k tomu, že i kdyby toto doplnění měnilo důvody dovolání či rozsah, v němž je rozhodnutí napadáno, nebylo by možné k této skutečnosti vzhledem k ustanovení §165f odst. 2 tr. řádu přihlédnout.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného T. B. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h