ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.198.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 198/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2003 o dovolání, které podal obviněný A. Č., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 9 To 317/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 1 T 19/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 1 T 19/2000, byl obviněný A. Č. uznán vinným (společně s obviněnými M. S. a P. Š.) trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a přijímání úplatku podle §160 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen za to podle §160 odst. 3 tr. zák. (stejně jako další jmenovaní obvinění) k trestu odnětí svobody na 18 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků, a podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívající v pracovním či služebním poměru veřejných činitelů na 4 roky.
O odvolání obviněného A. Č. proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 9 To 317/2001, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 8. 2001 /§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř./.
Citované rozhodnutí Krajského soudu v Praze následně napadl obviněný A. Č. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především uvedl, že předmětné usnesení mu bylo doručeno až dne 12. 12. 2002, tedy za účinnosti novely trestního řádu. Dále, aniž by výslovně specifikoval dovolací důvod odkazem na příslušné ustanovení §265b tr. ř., vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud nehodnotil důkazy v souladu se zákonem a nepostupoval správně, pokud jeho odvolání zamítl. Dovolatel přitom zdůraznil, že se nedopustil trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele a přijímání úplatku.
V petitu dovolání proto navrhl, aby jej dovolací soud po zrušení rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 1 T 19/2000, ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 9 To 317/2001, zprostil v celém rozsahu obžaloby.
K dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Poznamenala, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které nabylo právní moci před 1. 1. 2002, tedy před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. S odkazem na judikaturu, podle níž lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. jen tehdy, jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, bylo vydáno za účinnosti výše uvedené novely, navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Ve výše uvedené souvislosti je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestní procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou–li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Citovaný zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností, a to ani za podmínky, že by k doručení takového rozhodnutí došlo až po 1. 1. 2002 a současně byla zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.
Je tedy možné přijmout závěr, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., jen jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, bylo učiněno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. (srov. rozhodnutí č. 31/2002 Sb. rozh. tr., usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. III. ÚS 471/02).
V posuzovaném případě však bylo stíhání obviněného A. Č. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu – Krajského soudu v Praze – dne 8. 8. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal, že by v projednávané věci obviněného A. Č. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./ rozhodl, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. února 2003
Předseda senátu :
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval :
JUDr. Vladimír Veselý