ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.2.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 2/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2003 dovolání podané obviněným A. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 14 To 62/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 250/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu se dovolání obviněného A. B.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 2 T 250/2001, byl obviněný A. B. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona, a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona. Za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona spáchaného ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona, jimiž byl pravomocně uznám vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2001 pod sp. zn. 6 T 113/99, podle §222 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zákona byl současně zrušen výrok o uloženém trestu z výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Součástí výroku rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově je i rozhodnutí o uložení povinnosti A. B. nahradit škodu 7 poškozeným a rozhodnutí o tom, že 5 poškozených se odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stala zjištění soudu prvního stupně, která jsou podrobně popsaná v bodech 1/ - 31/ výroku o vině citovaného rozsudku.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 7. 8. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Ten svým rozsudkem sp. zn. 14 To 62/2002 k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o uloženém trestu a způsobu jeho výkonu. Při nedotčeném výroku o vině podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud sám nově rozhodl tak, že obviněnému uložil za trestné činy uvedené v nedotčené části napadeného rozsudku (krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona) a trestné činy uvedené v pravomocném rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 6 T 113/99 (krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, spáchaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona) podle §222 odst. 1 tr. zákona s použitím §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 roků. Pro výkon tohoto trestu jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil celý výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 6 T 113/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání. Jako dovolací důvod uvádí jednak ustanovení §265b odst. 2 písm. c) tr. řádu a tvrdí, že v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a jednak ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V písemném odůvodnění dovolání v podstatě opakuje námitky vznesené již v rámci řádného opravného prostředku u odvolacího soudu. Namítá procesní pochybení, které mělo spočívat v nedodržení postupu podle §64 tr. řádu ve znění platném do 31. 12. 2001, když podle jeho názoru nenastaly účinky sdělení obvinění právě z důvodu nedodržení tohoto ustanovení. Dle názoru dovolatele byly dány důvody k předběžnému projednání obžaloby soudem prvního stupně, když přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona a věc nebyla v potřebném rozsahu objasněna z hledisek, která soud potřebuje pro svoje rozhodnutí. Soud měl podle názoru obviněného postupovat podle §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu a vrátit věc státnímu zástupci k došetření. Protože se odvolací soud s těmito námitkami neztotožnil, je obviněný toho názoru, že byl krácen na svých právech. Tvrdí také, že možnost výkonu zákonných práv prostřednictvím obhájce mu byla dána jen ohledně skutku pod bodem 31/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, protože ohledně tohoto skutku bylo zahájeno trestní stíhání až 12. 2. 2001, tedy po ustanovení obhájce. U skutků uvedených pod body 1/–30/ výroku o vině je přesvědčen, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, přičemž tuto skutečnost klade do souvislosti i s druhým uplatněným dovolacím důvodem /podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu/, když tvrdí, že tato okolnost je příčinou i nesprávného hmotně právního posouzení věci jak u soudu prvního stupně, tak u soudu odvolacího. V rozporu se zákonem mu tak bylo znemožněno předkládat orgánům činným v trestním řízení důkazy o jeho nevině, čímž nemohl ovlivnit posuzování hmotně právní stránky věci.
V petitu svého dovolání tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a věc vrátil tomuto soudu s tím, aby tento věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu konstatuje, že věcně správně nemůže obstát, neboť je opřen o zjevně neopodstatněné námitky. Připomíná, že do postavení obviněného, u nějž byly dány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 3 tr. řádu, se v této trestní věci nevazebně stíhaný dovolatel dostal již dne 18. 12. 2000, přičemž odmítnutí převzetí opatření o sdělení obvinění z jeho strany mělo podle §64 odst. 2 tr. řádu /ve znění do 31. 12. 2000 / účinky doručení. Na základě poučení o nutné obhajobě, uvedeného jak ve sdělení obvinění, tak i v protokolu o výslechu obviněného, si dovolatel za současného využití práva nevypovídat zvolil za svého obhájce JUDr. L. H. Ten však dne 2. 1. 2001 vyšetřovateli sdělil, že plnou moc jmenovaného obviněného nepřijímá. Proto byla ještě téhož dne podána žádost o ustanovení obhájce ve smyslu §39 odst. 1 tr. řádu, na kterou soudce zareagoval opatřením ve smyslu §39 odst. 1 tr. řádu ze dne 12. 1. 2001. Přitom za této situace podle jejího názoru není ani tak významná dovolatelova výtka o datu doručení tohoto opatření ustanovenému obhájci, jako skutečnost, že v mezidobí od vzniku důvodu nutné obhajoby do ustanovení obhájce nebyly prováděny procesní úkony, ze kterých by vzešly jej usvědčující důkazy. Přitom před zahájením dovolatelova trestního stíhání provedená domovní prohlídka v pronajatém domě spoluobviněné Ř. v Č. a prohlídka maringotky na pozemku Č. – V. dne 23. 11. 2000 mají charakter neodkladnosti, spojený s nebezpečím jejich zmaření, a to pouhým předisponováním věcí pocházejících z trestné činnosti na jiné místo. Z toho státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dovozuje, že právo dovolatele na obhajobu nebylo dotčeno jím uvedeným způsobem.
Pokud jde o použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, má státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že dovolatel postupuje cestou zpochybnění procesní hodnoty provedeného dokazování, potažmo i jeho rozsahu, potřebného pro přijetí přisouzených skutkových závěrů. Tímto způsobem tedy obviněný uplatňuje námitky, které dopadají do oblasti skutkových zjištění, která jsou dovoláním neovlivnitelná. Tyto námitky se tedy nekryjí s jím uváděným dovolacím důvodem a obsahově nepokrývají ani další důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání Aleše Bažanta odmítl podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu a aby tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Pokud jde o použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, Nejvyšší soud shledal, že dovolatelova argumentace a námitky jsou v souladu s tímto zákonným ustanovením, neboť v této části dovolání namítá porušení práva na obhajobu spočívající dle jeho názoru v tom, že v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona míti měl. Při posuzování opodstatněnosti námitek uplatněných v rámci tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v této části je dovolání A. B. zjevně neopodstatněné. Jak bylo již výše uvedeno, námitky obviněného v této části dovolání jsou v podstatě shodné s námitkami, které již uplatnil v odvolacím řízení a tyto byly posouzeny odvolacím soudem. Jak se podává z odůvodnění napadeného rozsudku, jehož zrušení se obviněný domáhá, Krajský soud v Českých Budějovicích se v rámci odvolacího řízení pečlivě zabýval zákonností postupu v řízení, vyhodnotil provedené procesní úkony a své závěry dostatečně přesvědčivě odůvodnil. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s jeho argumentací a závěry, takže neshledal důvody k odlišnému postupu a dovolání A. B. posoudil v této části jako zjevně neopodstatněné.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je v posuzovaném dovolání rovněž uplatněn, je z dovolání zřejmé, že obviněný tento důvod uplatňuje v přímé vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z odůvodnění dovolání však vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v tom, že podle jeho názoru mělo dojít k porušení práva na obhajobu a v rozporu se zákonem mu bylo znemožněno předkládat orgánům činným v trestním řízení důkazy o své nevině a nemohl tak ovlivnit posuzování hmotně právní stránky věci. Důsledkem těchto vad mělo být nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Dovolatel tak ve skutečnosti zpochybňuje procesní hodnotu a rozsah provedeného dokazování, tedy skutková zjištění soudu. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy nenapadá samotnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení provedených důkazů, resp. odlišný postup samotného dokazování, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dále Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde–li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání obviněného A. B. v části, opírající se formálně o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, a v části týkající se uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu jde o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl tak, že se podané dovolání odmítá podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. února 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h