ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.210.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 210/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2003 o dovolání podaném obviněným Z. A., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 6 To 550/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 535/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 2 T 535/2001, byl obviněný Z. A. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. ve znění zák. č. 121/2000 Sb., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 16. 4. 2001 v době od 9.00 hodin do 10.15 hodin v P., okr. U. H., v místě svého trvalého bydliště v částečně podnapilém stavu běhal s nožem v ruce po bytě a po K. M., házel kusy skla z rozbité skleněné výplně dveří poté, kdy na něj křičel, že ho zabije a v ruce držel nůž, přičemž dalšímu možnému napadení zabránily uzamčené dveře mezi oběma jmenovanými a zákrok policie“. Za tento trestný čin byl podle §197a tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. v tehdy platném znění a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle „§72 odst. 2 písm. b), odst. 5 tr. zák.“ mu bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ústavní.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 6 To 550/2001, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 4. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).
Obviněný Z. A. podal prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl „rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 2 T 535/2001 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 6 To 550/2001“. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že Krajský soud v Brně nařídil k projednání jeho odvolání veřejné zasedání na den 21. 3. 2002. S ohledem na zdravotní potíže dovolatele, pro které se soudu zřejmě jevil jako indisponován, nebylo veřejné zasedání uvedeného dne konáno a soud je podle dovolatele nově nařídil na 19. 4. 2002 v 09.00 hod. Když se následně na uvedený termín i se svou obhájkyní dostavili, bylo jim pracovnicí soudu sděleno, že veřejné zasedání se konalo již o den dříve, tedy dne 18. 4. 2002. V této souvislosti dovolatel zdůraznil, že předsedkyně senátu JUDr. H. je skutečně informovala v tom smyslu, že se jednání bude konat dne 19. 4. 2002. I když si je vědom, že pro toto jeho tvrzení neexistuje žádný důkaz, je ovšem na druhé straně zcela nepravděpodobné, že by si on i jeho obhájkyně nezávisle na sobě zaměnili termín konání veřejného zasedání. Vyslovil proto přesvědčení, že v důsledku shora konstatovaného pochybení soudu mu byla bez jeho zavinění odepřena možnost být přítomen veřejnému zasedání. Vzhledem k těmto důvodům a dále k tomu, že nesouhlasí s rozsudkem soudu prvního stupně, v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud obě napadená rozhodnutí zrušil.
Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva se k dovolání obviněného písemně vyjádřit (§265h odst. 2 tr. ř.).
Obviněný Z. A. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti uvedené v §265d odst. 2 věta první tr. ř. a v §265f odst. 1 tr. ř. Je ovšem třeba připomenout, že dovolání vždy směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, má směřovat též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatel však zvolil opačný postup. Poněvadž však napadl rozhodnutí soudů obou stupňů, nejevila se konstatovaná formální vada v daném případě natolik relevantní, aby bylo možno učinit závěr, že obsah dovolání nesplňuje hlediska stanovená ve shora citovaném ustanovení zákona, a že je tedy třeba dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací ( 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Obviněný Z. A. uplatnil dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. To znamená, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna.
Z argumentace uplatněné v dovolání vyplývá, že v posuzované věci mělo být veřejné zasedání odvolacího soudu konáno v jiný termín, než na jaký bylo ve skutečnosti nařízeno, což podle dovolatele vedlo k tomu, že byl zbaven možnosti se jednání soudu zúčastnit.
Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že veřejné zasedání o odvolání obviněného Z. A. proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 2 T 535/2001, nařídil Krajský soud v Brně na den 21. 3. 2002 ve 13. 30 hod. Podle protokolu o veřejném zasedání (č. l. 83) se obviněný dostavil do jednací síně v doprovodu členů justiční stráže, kteří soud upozornili na jeho zřejmou podnapilost. Na dotaz soudu obviněný připustil toliko požití jednoho piva. Jeho obhájkyně do protokolu uvedla, že její klient sice jeví známky požití alkoholu, ale podle jejího názoru je schopen vypovídat. Předsedkyně senátu JUDr. Z. H. pak vyhlásila v přítomnosti stran usnesení, že se veřejné zasedání z důvodu podnapilosti obviněného odročuje na den 18. 4. 2002 v 09.00 hod. V protokolu je dále uvedeno, že termín odročeného veřejného zasedání přítomní - obhájkyně, obviněný a státní zástupkyně - berou na vědomí s tím, že již nebudou písemně obesíláni. Pod textem protokolu se nachází s datem „21/3“ pokyn předsedkyně senátu pro soudní kancelář ohledně veřejného zasedání na 18. 4. 2002 a příslušné razítko kanceláře s datem „22/3“.
Na č. l. 85 spisu se nachází protokol o veřejném zasedání konaném dne 18. 4. 2002 z něhož vyplývá, že se k němu (bez omluvy) nedostavili obviněný ani jeho obhájkyně, ačkoliv stanovený termín odročení vzali na vědomí. Státní zástupkyně, která tento termín vzala rovněž na vědomí, se k jednání soudu řádně dostavila. Krajský soud v Brně pak usnesením rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, když pro tento postup shledal zákonné podmínky.
Skutečnosti uvedené v předcházejících odstavcích tedy v žádném směru nenasvědčují tvrzení dovolatele, že Krajský soud v Brně pochybil tím, že odročil veřejné zasedání o jeho odvolání ze dne 21. 3. na 19. 4. 2002, a ve skutečnosti je pak konal již dne 18. 4. 2002, čímž jej nezákonně zbavil možnosti, aby byl přítomen projednání svého odvolání. Kromě obsahu příslušných protokolů považoval Nejvyšší soud při posuzování opodstatněnosti námitek dovolatele za významnou rovněž skutečnost, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně (v postavení procesní strany) byla přítomna vyhlášení usnesení o odročení veřejného zasedání vedle obviněného a jeho obhájkyně a spolu s nimi vzala termín jeho odročení na vědomí, přičemž (bez nového písemného obeslání) se pak k dalšímu jednání správně dostavila v soudem určený den 18. 4. 2002.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud proto v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného Z. A. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler